Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4383/2014

32 Cdo 4383/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Hanou Gajdziokovou v právní věci žalobkyně CDV-2, Ltd., 3 Brook Business Centre, Cowley Mill Road, Uxbridge, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 04434554, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 763/15, proti žalovaným 1) J. H., 2) A. H., oběma zastoupeným JUDr. Milanem Ostřížkem, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Sadová 553/8, 3) P. V., zastoupenému opatrovníkem Mgr. Vítězslavem Jírou, advokátem se sídlem v Brně, Rooseveltova 564/6, 4) Z. Š., 5) O. N., zastoupenému opatrovnicí Mgr. Lucií Černotovou, advokátkou se sídlem v Brně, Bulharská 1173/37 a 6) J. P., o zaplacení částky 3,000.000,- Kč s příslušenstvím a částky 9.600,- Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. května 2014, č. j. -370, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. března 2013, č. j. -301, zastavil řízení o zaplacení částky 9.600,- Kč [výrok I.], žalovaným 1), 2), 4) a 6) uložil zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 6,711.501,07 Kč s úrokem z prodlení [výrok II.], zamítl žalobu vůči žalovaným 3) a 5) [výrok III.], žalovaným 1), 2), 4) a 6) uložil nahradit žalobkyni náklady řízení [výrok IV.] a zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně částku 120.000,- Kč na náhradu nákladů řízení spočívajících v soudním poplatku [výrok V.], rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanými 3) a 5) [výrok VI.] a uložil žalobkyni nahradit České republice - Městskému soudu v Brně náhradu nákladů řízení [výrok VII.].

K odvolání žalovaných 1) a 2) Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v částech výroků II., IV. a V. ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) [první výrok] a uložil žalovaným 1) a 2) zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení [druhý výrok].

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní 1) a 2) dovolání, „a to především do potvrzovacího výroku V. soudu prvního stupně“, protože jde „o vyřešení otázky práva, v němž se jak prvoinstanční, tak i druhoinstanční soud při rozhodování odchýlil od právní úpravy a i od ustálení rozhodovací praxe“. Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud napadené rozsudky zrušil.

Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu „potvrdil“ a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.

Vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „ “).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Argument, podle kterého napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení jen tehdy, je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. , in www.nsoud.cz).

Sdělením, že „ustálená praxe jednoznačně hovoří o tom, že pokud není zaplacen soudní poplatek, pak není možné vydat rozhodnutí“ a že „ustálená rozhodovací praxe při rozhodování o placení soudních poplatků drží zásadu, že úhrada soudního poplatku může být požadována po žalovaných pouze v přenesené formě jako součást příjmových nákladů řízení“, dovolatelé těmto požadavkům nedostáli, neboť není zřejmé, zda ustálenou rozhodovací praxí měli na mysli judikaturu dovolacího soudu, nebo rozhodování jiných soudů, a pokud se mělo jednat o judikaturu dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud odchýlit, tuto nikterak nespecifikovali.

Údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání, jehož absence zatěžuje dovolání vadou, pro niž nelze přistoupit ke zkoumání jeho přípustnosti (srov. např. usnesení ze dne 16. září 2014, sp. zn. , in www.nsoud.cz). Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), uplynula dne 19. srpna 2014.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 16. prosince 2014

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu