Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Nd 207/2014

30 Nd 207/2014

U S N E S E N Í

M. F.

, o zaplacení částky 2.089,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. , o určení místní příslušnosti podle takto:

Věc vedenou u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. projedná a rozhodne Okresní soud v Prostějově.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Prostějově ve věci žaloby na zaplacení částky 2.089,- Kč s příslušenstvím usnesením ze dne 7. 5. 2014, č. j. – 47, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci uvedeného usnesení bude věc postoupena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místně příslušného soudu podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ “). V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se žalobou domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2.089,- Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného pojistného, k jehož plnění se žalovaný zavázal pojistnou smlouvou uzavřenou se žalobkyní. V pojistné smlouvě bylo jako místo trvalého pobytu žalovaného uvedeno místo nacházející se ve Spolkové republice Německo, jako korespondenční adresa místo v České republice (v Prostějově). Okresní soud v Prostějově zjistil, že žalovaný na adrese v Prostějově nepřebírá poštu a nezdržuje se tam. Soud dále zjistil z výpisu z centrální evidence obyvatel, že žalovaný není v tomto registru evidován, a ze sdělení Ministerstva vnitra, že žalovaný není veden v evidenci Ministerstva vnitra.

Podle jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný se nezdržuje na adrese uvedené v žalobě, která je v pojistné smlouvě uvedena jako adresa korespondenční, a že se soudu nepodařilo zjistit ani jiné místo v České republice, kde by se žalovaný v současné době zdržoval, přičemž bydliště žalovaného nebylo známo ani ke dni podání žaloby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. , a ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. ).

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud přistoupil k určení místně příslušného soudu podle ustanovení S přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení vyjádřené v ustanovení určil Nejvyšší soud místně příslušným pro projednání a rozhodnutí výše označené věci Okresní soud v Prostějově, u nějž bylo řízení zahájeno.

Nejvyšší soud podotýká, že podle ustanovení § 11 odst. 3 je povinen určit místně příslušný soud, aniž by zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. I kdyby pravomoc soudů České republiky k rozhodnutí v předložené věci dána nebyla, Nejvyšší soud nemá jinou možnost, než určit, který soud věc projedná

a rozhodne (srov. usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. ).

V projednávaném případě nicméně Nejvyšší soud nemohl přehlédnout, že na věc dopadá ustanovení čl. 12 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000,

o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, (dále jen „nařízení Brusel I“) a zároveň žalovaný má poslední známé bydliště v Německu (k možnosti posoudit mezinárodní příslušnosti soudů na základě posledního známého bydliště žalovaného srov. rozsudek SDEU ze dne 17. 11. 2011 ve věci C – 327/10, Hypoteční banka, a. s., proti Udo Mike Lindnerovi, odst. 38 až 47 a odst. 55, a rozsudek SDEU ze dne 15. 3. 2012 ve věci C - 292/10, G proti Cornelius de Visser, odst. 39 až 42). Podle daného ustanovení nařízení Brusel I proto pravomoc českých soudů k rozhodnutí sporu dána být nemůže. Bude tedy na Okresním soudu v Prostějově, aby pečlivěji zvážil naplnění podmínek řízení v této věci.

I v této věci se uplatní závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 14/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterých v režimu nařízení Brusel I platí, že soud nemůže (s výjimkou věcí uvedených v článku 22 nařízení) přezkoumávat svoji mezinárodní příslušnost (pravomoc)

a místní příslušnost dříve, než doručí žalobu žalovanému a umožní mu, aby se k ní vyjádřil. Příslušnost procesního soudu totiž může být založena postupem podle článku 24 nařízení, tj. tím, že se žalovaný vyjádří k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesl námitku nedostatku příslušnosti procesního soudu.

Daný závěr je však pro spory z pojistných věcí modifikován tak, že soud, jemuž byl předložen spor v pojistné věci, pro jehož rozhodnutí nemá mezinárodní příslušnost podle nařízení Brusel I, se má (vzhledem k cíli pravidel příslušnosti vyplývajícímu z oddílů 3 až 5 kapitoly II nařízení Brusel I, kterým je poskytnout zvýšenou ochranu straně považované za slabší) vždy ujistit, že si je žalovaný (který je slabší smluvní stranou a který je před ním žalován) plně vědom důsledků svého souhlasu s účastí na soudním řízení ve smyslu článku 24 nařízení Brusel I (srov. rozsudek SDEU ze dne 20. 5. 2010 ve věci Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, proti Michalu Bilasovi, odst. 32). Dospěje-li tedy soud k závěru, že není dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí této věci, je povinen o dané skutečnosti žalovaného poučit společně s doručením žaloby a výzvy k vyjádření.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. prosince 2014

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu