Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Nd 157/2025

27 Nd 157/2025

USNESENÍ

Colonnade Insurance S. A.

Colonnade Insurance S. A., organizační složky

, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1683/127, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 04485297, zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Kejlou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1624/5, PSČ 110 00, proti žalované

AIFM PL XIII SPÓŁKA Z OGRANICZONĄ ODPOWIEDZIALNOŚCIĄ

, se sídlem ve Varšavě, Emilii Plater 53, PSČ 00-113, Polská republika, KRS: 0000736711, registrační číslo 381055081, o zaplacení 4.000 EUR s příslušenstvím, o návrhu na určení místně příslušného soudu, takto:

I. Neurčuje se, který soud je místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci.II. K projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni okresní soudy.III. Věc se postupuje k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 4.

Odůvodnění:

[1] Nejvyššímu soudu byla dne 19. 3. 2025 doručena žaloba o zaplacení 4.000 EUR s příslušenstvím spolu s návrhem na určení místně příslušného soudu. Žalobkyně se žalobou domáhá vrácení zálohy poskytnuté na pojistné plnění poté, kdy v rámci šetření škodné události dospěla k závěru, že žalované nárok na pojistné plnění nevznikl.

[2] V odůvodnění návrhu na určení místní příslušnosti žalobkyně uvedla, že dohody o poskytnutí záloh na pojistné plnění obsahují doložku, podle které „veškeré spory z této dohody plynoucí nebo s ní související budou řešeny místně a věcně příslušnými soudy v České republice a podle českého práva“. Místní příslušnost soudu však stanovena není. S ohledem na skutečnost, že podmínky místní příslušnosti chybějí, žalobkyně podala k Nejvyššímu soudu žalobu a návrh na určení, který soud věc projedná a rozhodne.

[3] Podle , (dále jen „ “), se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.

[4] Podle jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

[5] Jelikož návrh na určení místní příslušnosti byl předložen přímo žalobkyní, aniž by v dané věci dosud probíhalo řízení před českými soudy, Nejvyšší soud posoudil, zda je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout ( a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Postupoval přitom podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též jen „nařízení Brusel I bis“).

[6] K posouzení podmínek pravomoci (mezinárodní příslušnosti) českých soudů podle nařízení Brusel I bis soud (zásadně) neprovádí dokazování při jednání postupem podle (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 94/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); Nejvyšší soud proto vyšel z obsahu žaloby a spisu.

[7] V poměrech projednávané věci jde o spor s mezinárodním prvkem, týkající se pojištění. Ze smluv o poskytnutí záloh na pojistné plnění vyplývá, že si smluvní strany v dané věci sjednaly ve smyslu čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodní příslušnost soudů České republiky bez toho, aby též označily místně příslušný soud, u něhož má být řízení zahájeno.

[8] Podle bodu 19 recitálu nařízení Brusel I bis pokud jde o volbu příslušného soudu, měla by být respektována smluvní volnost stran s výjimkou smluv týkajících se pojištění, spotřebitelských a pracovních smluv, u kterých je možnost volby příslušných soudů omezena (což je případ projednávané věci), aniž by tím byla dotčena výlučná kritéria pro určení příslušnosti stanovená tímto nařízením.

[9] V projednávaném případě Nejvyšší soud nemohl přehlédnout, že na věc dopadá zvláštní úprava oddílu 3 kapitoly II nařízení Brusel I bis. Možnost volby příslušného soudu ve věcech týkajících se pojištění je omezena články 15 a 25 odst. 4 nařízení Brusel I bis tak, aby nedocházelo k narušení systému pravidel obligatorní příslušnosti tím, že pojistitel vnutí slabší straně pro sebe výhodnou volbu příslušného soudu.

[10] Podle článku 15 nařízení Brusel I bis je možné se od ustanovení tohoto oddílu odchýlit pouze dohodou:

1) uzavřenou po vzniku sporu;

2) umožňující pojistníkovi, pojištěnému nebo oprávněné osobě zahájit řízení u jiných soudů než těch, které jsou uvedeny v tomto oddíle;

3) uzavřenou mezi pojistníkem a pojistitelem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, a to i v případě, že by škodná událost nastala v cizině, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná;

4) uzavřenou pojistníkem, který nemá bydliště v členském státě, pokud se nejedná o povinné pojištění nebo o pojištění nemovitostí nacházejících se v některém členském státě;

5) nebo týkající se pojistné smlouvy do té míry, v níž se vztahuje na jedno či více z rizik uvedených v čl. 16.

[11] Podle článku 16 odst. 5 nařízení Brusel I bis rizika uvedená v čl. 15 bodu 5 jsou bez ohledu na body 1 až 4 všechna "velká rizika" ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. 11. 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II).

[12] Podle článku 25 odst. 4 nařízení Brusel I bis dohody o příslušnosti ani obdobná ustanovení v zakládací ě trustu nemají právní účinek, jsou-li v rozporu s , 19 nebo 23 nebo pokud mají soudy, jejichž příslušnost má být vyloučena, podle výlučnou příslušnost.

[13] Podle čl. 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis ve věcech uvedených v oddílech 3, 4 nebo 5, v nichž je žalovaným pojistník, pojištěný, osoba oprávněná pojistné ze smlouvy nebo poškozený, spotřebitel nebo zaměstnanec, soud před uznáním své příslušnosti podle odstavce 1 ověří, že je žalovaný informován o svém právu namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které vyvolá jeho účast nebo neúčast v řízení před soudem.

[14] V poměrech projednávané věci nelze na prorogační doložku aplikovat (jak se domnívá žalobkyně) článek 15 odst. 1 body 2 a 3 nařízení Brusel I bis, neboť zcela zjevně nejsou naplněny v nich uvedené předpoklady (žalobu podává pojistitel, a nikoliv osoby vypočtené v článku 15 odst. 1 bodu 2 nařízení Brusel I bis, a žalobkyně a žalovaná neměly v době uzavřené dohody bydliště ve stejném členském státu, jak vyžaduje článek 15 odst. 1 bod 3 nařízení Brusel I bis). Splnění předpokladů vypočtených v článku 15 odst. 1 bodu 5 nařízení Brusel I bis pak ze žaloby ani z obsahu spisu neplyne.

[15] Podle obsahu spisu tak nelze mezinárodní příslušnost českých soudů dovodit z prorogační doložky předestřené žalobkyní (článek 25 odst. 4 nařízení Brusel I bis) a nepodává se ani z jiných dostupných skutečností. Podmínky pro určení místní příslušnosti soudu Nejvyšším soudem podle tudíž nejsou naplněny.

[16] Pravomoc (mezinárodní příslušnost) však může být v řízení vedeném před věcně příslušným českým soudem založena konkludentním jednáním žalované za podmínek čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis, tj. tím, že se žalovaná řízení před takovým soudem bude účastnit (vyjádří se k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesla námitku nedostatku příslušnosti procesního soudu). Soud tedy nemůže (s výjimkou věcí výlučné příslušnosti podle čl. 24 nařízení Brusel I bis, o níž v nyní posuzované věci nejde) řádně přezkoumat svou mezinárodní příslušnost (pravomoc) a místní příslušnost dříve, než doručí žalobu žalované a umožní jí tak, aby se k ní vyjádřila (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 14/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. ).

[17] S ohledem na zřejmý zájem žalobkyně zahájit řízení u českého soudu vyplývající z toho, že spolu s návrhem na určení místně příslušného soudu podala k Nejvyššímu soudu též samotnou žalobu (adresovanou Nejvyššímu soudu), lze na její podání nahlížet jako na žalobu o zaplacení 4.000 EUR s příslušenstvím, kterou bylo zahájeno řízení ve věci u Nejvyššího soudu [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. , sp. zn. , či ze dne 20. 3. 2024. sp. zn. , a v odborné literatuře Simon, P. Potíže spojené s určením místně příslušného soudu ve sporech s mezinárodním prvkem aneb o zbytečnosti In: Pfeiffer, M. a kol. Liber Amicorum. Praha: Wolters Kluwer (ČR), s. 432 a násl.].

[18] Podle nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.

[19] Podle bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný. Podle odstavce 6 uvedeného ustanovení v usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni jiné soudy, než u kterých bylo řízení zahájeno, se rovněž uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu řízení; ustanovení tím není dotčeno.

[20] Protože zvláštní předpis neurčuje, že ve věci, které se žaloba týká, rozhoduje Nejvyšší soud jako soud prvního stupně ( ), a předmět řízení zároveň nespadá ani do věcné příslušnosti krajských soudů jako soudů prvního stupně ( ), rozhodl Nejvyšší soud podle , že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy ( ).

[21] Nejvyšší soud zároveň rozhodl podle o tom, že věc bude postoupena k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Učinil tak s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení, neboť v obvodu daného soudu se nachází sídlo organizační složky žalobkyně. Určení tohoto soudu však má jen technickou povahu a nepředjímá jeho místní příslušnost. Na tomto soudu je, aby žalované doručil žalobu a následně přezkoumal podmínky řízení, včetně otázky mezinárodní a místní příslušnosti.

[22] Pro úplnost k tomu Nejvyšší soud připomíná, že podle čl. 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis soud ověří před případným uznáním své příslušnosti podle čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis, že žalovaná byla informována o svém právu namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které vyvolá její účast nebo neúčast v řízení před soudem (srov. obdobně ve vztahu k předchozí právní úpravě obsažené v nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 20. 5. 2010, ve věci Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, proti Michalu Bilasovi, C-111/09, bod 32, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 10. 2025

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu