Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2904/2014

25 Cdo 2904/2014

U S N E S E N Í

M. B.

České pojišťovně a. s.

, se sídlem v Praze 1, Spálená 16, IČO 45272956, o 8.911,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. října 2013, č. j. -20, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. října 2013, č. j. -20, pokud jím byl potvrzen výrok usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. srpna 2013, č. j. -7, o postoupení věci,

se mění

tak, že výrok usnesení Okresního soudu v Ostravě o postoupení věci se mění tak, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jako soudu místně příslušnému.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 10. 10. 2013, č. j. -20, potvrdil Krajský soud v Ostravě k odvolání žalované usnesení ze dne 19. 8. 2013, č. j. -7, kterým Okresní soud v Ostravě vyslovil svoji místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu v Karviné. Podle soudů obou stupňů žalobce, který se domáhá po žalované náhrady škody, využil možnosti dané mu ustanovením a jako místně příslušný soud si zvolil Okresní soud v Karviné, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá nárok na náhradu škody (dopravní nehoda). Protože však žaloba byla doručena Okresnímu soudu v Ostravě, jenž není ani obecným soudem žalované ani soudem, jehož místní příslušnost je dána na výběr ( ), ani soudem jehož výlučná místní příslušnost je dána ustanovením , vyslovil tento soud svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Karviné. Odvolací soud dovodil, že postup soudu prvního stupně byl zcela správný, neboť z žaloby je zřejmé, že v ní žalobce uplatňuje nárok na náhradu škody způsobené dopravní nehodou, ke které došlo v Bohumíně, a v souladu s učinil volbu místně příslušného soudu – Okresního soudu v Karviné.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost odvozuje z , neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe odvolacích soudů a napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, uplatňuje tedy dovolací důvod podle Dovolatelka je přesvědčena, že se v daném případě nejedná o nárok na náhradu škody, neboť žalobce se ve skutečnosti domáhá na žalované pojistitelce plnění podle zákona č. 168/1991 Sb. Ustanovení tohoto zákona zakládá poškozenému přímý nárok na takové plnění, a jde o originární právo založené zvláštním právním předpisem, které nemá povahu nároku na náhradu škody; ustanovení tak nelze v projednávané věci užít. Dovolatelka dovozuje, že jediným místně příslušným soudem je obecný soud dovolatelky, tj. Obvodní soud pro Prahu 1. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že místně příslušným soudem pro další řízení v této věci je Obvodní soud pro Prahu 1, případně aby rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno 10. 10. 2013, tj. po účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „ “) – srov. čl. II bod 1 a 7 Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ve smyslu , dospěl k závěru, že dovolání je přípustné a důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel uplatňuje jako důvod dovolání [ ], může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.

Podle [ ve znění účinném do 31. 12. 2013] vedle obecného soudu žalovaného, případně soudu uvedeného v , je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody.

Ačkoliv žalobce označil svůj nárok jako nárok na náhradu škody, není v řízení pochyb o tom, že se po žalované domáhá plnění podle ve spojení s , o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. Tento nárok není nárokem na náhradu škody, nýbrž přímým nárokem plynoucím ze zákona (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. ). Vzhledem k tomu, že ve vztahu mezi poškozeným a pojistitelem škůdce se tedy nejedná o právo na náhradu škody, nelze v projednávané věci užít ustanovení umožňující žalobci zvolit jiný místně příslušný soud namísto obecného soudu žalovaného (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2009, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 81/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). To platí přesto, že pro účely poplatkové se tento typ nároku srovnává s povahou nároku na náhradu škody na zdraví (srov. rozhodnutí publikované pod č. 93/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); při výkladu procesních ustanovení se však toto širší pojetí neuplatní.

Protože v dané věci nelze učinit volbu místně příslušného soudu podle a zákon nestanoví ani výlučnou místní příslušnost, nezbývá než věc posoudit podle ve spojení s a jako místně příslušný soud určit okresní soud, v jehož obvodu má žalovaná (dovolatelka) sídlo, tedy Obvodní soud pro Prahu 1.

Z výše uvedených důvodů je zřejmé, že odvolací soud otázku místní příslušnosti soudu posoudil v rozporu s ustálenou judikaturou. Protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud podle usnesení odvolacího soudu změnil tak, že usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. srpna 2013, č. j. -7, se

ve

výroku o postoupení věci mění tak, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jako soudu místně příslušnému.

O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť ve věci se bude dále pokračovat u Obvodního soudu pro Prahu 1.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. listopadu 2014

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu