Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 742/2014

ROZSUDEK

Ing. Petra

Sedláčka

se sídlem v Brně, Šumavská 31, správce konkursní podstaty úpadce BOS, a.s., IČ 60746190, se sídlem v Bystřici nad Pernštejnem, K Pernštejnu 625, zastoupeného JUDr. Ilonou Pokornou, advokátkou se sídlem v Brně, Jakubská 1, proti žalované

R. N.

,

zastoupené JUDr. Jaroslavem Pavlasem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí 22/24, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované

JUDr. D. N.

, o zaplacení částky 39.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. října 2013, č. j. -186, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. října 2013, č. j. -186,

se

,

vyjma části výroku I., jíž byl co do částky 7.350,- Kč s příslušenstvím potvrzen ve výroku I. rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 20. května 2008, č. j. -51,

zrušuje

a věc

se

v tomto rozsahu

vrací

odvolacímu soudu k dalšímu řízení, ve zbytku

se

dovolání

odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 20. 5. 2008, č. j. -51, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 39.000,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Žalovaný nárok žalobce vymezil jako bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované plněním z neplatných dohod o provedení práce, které uzavřela v roce 2003 s předchozí správkyní konkursní podstaty (JUDr. Danou Novákovou, vedlejší účastnicí na straně žalované) bez souhlasu věřitelského výboru. Soud po provedeném dokazování dovodil, že na žalobu nelze pohlížet jako na důvodnou. Daný spor je třeba posuzovat dle , , ve znění účinném ke dni uzavření předmětných dohod o provedení práce, přičemž vzhledem k žalovanou vznesené námitce promlčení je třeba nejprve se zabývat posouzením žalovaného práva z pohledu , z nějž se podává, že byla-li žaloba podána v roce 2007, je žalované právo promlčené, neboť již uplynula tříletá promlčecí doba, jelikož žalované plnění bylo poskytnuto v roce 2003. Soud dále dodal, že důvodnost nároku by byla nadto vyloučena i uplynutím prekluzivní doby, v níž je dle zaměstnavateli umožněno domáhat se po zaměstnanci vydání bezdůvodného obohacení. Za daných okolností se pak jeví nadbytečné zabývat se žalobcem dožadovaným použitím

K odvolání žalobce přezkoumal uvedené rozhodnutí Krajský soud v Brně, jenž je rozsudkem ze dne 2. 10. 2013, č. j. -186, potvrdil ve výroku I. (výrok I.), změnil je v nákladovém výroku II. (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.) i náhradě nákladů mezi žalobcem a vedlejší účastnicí (výrok IV.). Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že posuzovaný vztah je vztahem pracovněprávním. Neplatnost dohod o provedení práce pak má za následek, že zaměstnavatel má vůči osobě, jež vykonala práci na základě neplatné dohody o provedení práce, právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající rozdílu mezi vyplacenou odměnou a tím, co by jí musel vyplatit na základě dohody řádné uzavřené. Právo žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, jakož i jeho promlčení, je třeba s ohledem na pracovněprávní povahu daného vztahu posuzovat dle Namítal-li žalobce rozpor žalovanou vznesené námitky promlčení s dobrými mravy, nelze mít za to, že by tvrdil skutečnosti, jež by značily, že uplatnění námitky promlčení je v daném případě zneužitím práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by byl zánik nároku na plnění příliš tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem uplatňovaného práva a důvody, pro něž své právo včas neuplatnil. Zmiňuje-li žalobce, že promlčecí doba uplynula před tím, než byla předchozí konkursní správkyně zproštěna funkce a byl ustanoven správcem úpadce, pak tyto okolnosti nemají nic společného s jednáním žalované odporujícímu podle žalobce dobrým mravům - vlastnímu přijetí sporného plnění. V daném případě nelze usuzovat na výjimečnost případu odůvodňující odepření ochrany výkonu práva na uplatnění námitky promlčení i s ohledem na výši pohledávky. Žalovanou vznesená námitka promlčení je tedy důvodná ve vztahu k vyplaceným částkám v celkové výši 31.650,- Kč, co do částky 7.350,- Kč vylučuje opodstatněnost žaloby okolnost, že v tomto rozsahu nebylo žalované plnění nikdy poskytnuto, neboť se jedná o „rozdíl mezi hrubou a čistou mzdou“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež pokládá za přípustné dle , aniž by se s ohledem na pracovněprávní povahu sporu v dané věci uplatnil bagatelní limit stanovený Důvodnost dovolání je pak dána nesprávným právním posouzením věci dle Dovolatel se domnívá, že soudy nižších stupňů se nevypořádaly s jeho námitkou, že vystupuje v řízení jako správce konkursní podstaty, jenž nehájí zájmy své, ale zájmy konkursních věřitelů. V době, v níž byl uzavřen podnik BOS a.s. a stovky zaměstnanců zůstaly bez zaměstnání s nevyplacenými mzdami, došlo k výplatě neúměrně vysokých částek žalované. Vysoká odměna byla přitom vyplacena za běžnou administrativní činnost, k níž byla povinna sama bývalá konkursní správkyně a k jejímuž zadání třetí osobě měla mít správkyně souhlas věřitelského výboru. Výše odměny 1.500,- Kč až 2.000,- Kč za jednu hodinu práce vyplacená za činnost, jež si nežádá žádnou specializaci či dovednosti, byla pro konkursní podstatu zjevně nevýhodná a výrazně převyšovala i odměnu ředitelky BOS a. s. ve výši 100,- Kč za hodinu práce. Z daného je zřejmé, že takováto odměna byla stanovena s ohledem na příbuzenský vztah žalované ke zproštěné správkyni konkursní podstaty, pročež zde není prostor pro uplatnění ochrany zaměstnance, neboť žalovaná musela vědět, že přijala částky nesprávně určené. S přihlédnutím k těmto skutečnostem a tedy nemůže vznesená námitka promlčení obstát. Dovolatel zdůraznil, že nárok mohl uplatnit až po té, co se stal správcem konkursní podstaty, na jejíž úkor, jakož i na úkor konkursních věřitelů, je námitka promlčení vznesena. Svou dovolací argumentaci završil návrhem, aby bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání zpochybnila opodstatnění žalovaného nároku a navrhla, aby bylo dovolání zamítnuto.

K dovolání se vyjádřila rovněž vedlejší účastnice na straně žalované, jež taktéž vyslovila názor, že žalovaný nárok nelze pokládat za důvodný, označila jednání žalobce za motivované snahou o odvetu za to, že upozornila na jeho nekalé praktiky v konkursním řízení, a navrhla zamítnutí dovolání.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , („ “), ve znění účinném od 1. 1. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Dle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dle není dovolání podle přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

S ohledem na pracovněprávní povahu projednávaného sporu není přípustnost dovolání v souladu s vyloučena tím, že žalovaná částka nedosahuje bagatelního limitu, jímž jinak zákon podmiňuje dovolací přezkum. Rovněž je možné přisvědčit dovolateli, že otázka rozporu vznesení námitky promlčení s dobrými mravy vykazuje atributy, pro něž lze na podané dovolání pohlížet v souladu s jako na přípustné.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně připomněl, že třebaže je posouzení rozporu výkonu určitého práva s dobrými mravy úzce spjato především s konkrétními skutkovými zjištěními v projednávané věci, v dovolacím řízení v zásadě nezpochybnitelnými, je možno i v rámci dovolacího přezkumu posuzovat, zda při aplikaci § 3 odst. 1 obč. zák. byly respektovány určité limity bránící svévolnému uplatnění tohoto ustanovení. Za takovýto limit je třeba pokládat především nutnost náležitě podloženého, jasného a přesvědčivého závěru o rozporu výkonu práva s dobrými mravy, učiněného po pečlivém a komplexním zhodnocení všech rozhodných okolností případu (k tomu srov. více např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 53 v časopise Soudní judikatura 4/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2006, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2010, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. ). V daném případě přitom lze mít za to, že rozhodnutí odvolacího soudu postrádá nezbytnou komplexnost, v jejímž rámci by byla náležitě zhodnocena podstata projednávaného sporu, okolnosti poukazující na nepoctivý způsob nabytí majetkového prospěchu i na nemožnost zavčas uplatnit žalovaný nárok a od nich se odvíjející nemravnost vznesení námitky promlčení.

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 17. 3. 2014, sp. zn. , rozebral specifika situace, v níž byly na základě dohod o provedení práce uzavřených správkyní konkursní podstaty s osobami, s nimiž konkursní správkyni pojily úzké vazby, odčerpány neúměrné finanční prostředky na úkor konkursní podstaty, a potažmo i konkursních věřitelů, z valné části zaměstnanců, jímž nebyla vyplacena mzda. Závěry vyslovené v uvedeném rozsudku (jakož i v něm odkazované judikatuře) ve vztahu k posouzení rozporu výkonu práva (vznesení námitky promlčení) s dobrými mravy jsou přiměřeně aplikovatelné i v projednávané věci, a pro stručnost tak lze na uvedené rozhodnutí odkázat. V daném případě je třeba se při posouzení rozporu vznesení námitky promlčení s dobrými mravy zabývat dovolatelem předestíraným kontextem situace, v níž žalované bylo na základě dohod o provedení práce neplatně uzavřených se správkyní konkursní podstaty (osobou se žalovanou spřízněnou) vypláceno plnění neadekvátní odváděné práci i platebním podmínkám v rámci zaměstnaneckých vztahů úpadce, a to na úkor mnohých jiných osob majících vůči úpadci své pohledávky, o čemž musela mít za nastalých okolností žalovaná povědomí, a současně nebylo reálně očekávatelné, že by se vrácení uvedeného plnění včas dožadovala původní konkursní správkyně, jež neplatné smlouvy uzavřela. Výše takto získaného prospěchu přitom sama o sobě nevylučuje nepoctivost jeho nabytí i amorálnost obrany proti jeho vydání spočívající ve vznesení námitky promlčení. Rozhodnutí odvolacího soudu, jež se s uvedenými skutečnostmi náležitě nevypořádalo, tedy neobstojí jako správné v rozsahu, v jakém je založeno na závěru o promlčení žalovaného práva, pročež Nejvyšší soud přistoupil podle a odst. 2, věty první, k jeho zrušení v naznačené části a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Jelikož dovolatel nepředestřel žádné argumenty, jimiž by nastínil, z čeho by bylo možno dovozovat přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části, v níž byl vysloven závěr o nedůvodnosti žalobního návrhu co do částky 7.350,- Kč s příslušenstvím, nedostál tak v tomto rozsahu požadavkům kladeným na dovolání , a na jeho podání je v naznačené části třeba pohlížet jako na stižené vadou, pro niž nelze pokračovat v dovolacím řízení, pročež Nejvyššímu soudu nezbylo než dovolání v tomto rozsahu dle , věty první, odmítnout (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. , a judikaturu v něm odkazovanou).

Odvolací soud je pak ve smyslu , části věty první za středníkem, ve spojení s vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci ( , věta druhá, ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. listopadu 2014

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu