Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2670/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Jiřího Malíka, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Čechurou, advokátem, sídlem Vinohradská 343/6, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2015 č. j. -81 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2013 č. j. -47, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2014 č. j. -68, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho práv garantovaných d.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. -39 ze dne 9. 11. 2012 bylo rozhodnuto, že se stěžovateli nepřiznává osvobození od soudních poplatků. Ústavní stížností napadeným usnesením Městský soud v Praze prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl stěžovatelovo dovolání, jelikož stěžovatel nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

3. Stěžovatel následně podal ústavní stížnost, v níž se zaměřuje zejména na polemiku s rozhodnutími nalézacího a odvolacího soudu.

4. Třetí senát Ústavního soudu zastává právní názor, že za popsané situace je ústavní stížnost v části, v níž míří proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, nepřípustná, neboť stěžovatel řádně nevyčerpal dovolání. Třetí senát je zároveň toho názoru, že postupem Nejvyššího soudu nedošlo k porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv. Uvedené závěry, ač převažující judikaturou Ústavního soudu podporovány, však byly s částí judikatury v rozporu. Jelikož opačný právní názor byl vyjádřen i formou nálezu, postupoval třetí senát podle .

5. Dne 28. 11. 2017 přijalo plénum Ústavního soudu stanovisko sp. zn. , dle kterého, jestliže dovolání neobsahuje vymezení předpokladů přípustnosti, není jeho odmítnutí porušením d. Plénum Ústavního soudu dále konstatovalo, že nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle .

6. Vázán tímto právním názorem dospěl třetí senát Ústavního soudu k závěru, že je stěžovatelova ústavní stížnost zčásti zjevně neopodstatněná a zčásti nepřípustná.

7. Stěžovatelovo dovolání bylo odmítnuto, jelikož stěžovatel nevymezil, v čem spatřuje podmínky jeho přípustnosti. Ačkoli stěžovatel tento závěr Nejvyššího soudu ani nezpochybňoval, vyžádal si Ústavní soud spis Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. . Z něj si ověřil, že stěžovatel zákonným požadavkům na obsah dovolání, tak jak je plénum Ústavního soudu ve výše citovaném stanovisku ústavně konformním způsobem vyložilo, skutečně nedostál. Ústavní stížnost je tak v části mířící proti rozhodnutí Nejvyššího soudu zjevně neopodstatněná.

8. Tím, že stěžovatel nepodal řádné dovolání, nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ; odmítnutí dovolání pro nevymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění podmínek přípustnosti dovolání, není odmítnutím závisejícím na uvážení Nejvyššího soudu ve smyslu ). Ústavní stížnost je tedy v části mířící proti rozhodnutí odvolacího soudu nepřípustná.

9. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti podle jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti podle jako návrh nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. prosince 2017

Josef Fiala v. r.

předseda senátu