Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2264/17

Ústavní soud rozhodl dne 19. prosince 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Jindřišky Nové, zastoupené JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská 1686/13, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 3. 2017 č. j. -403 a proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - sever ze dne 18. 3. 2016 č. j. -291, spojené s návrhem na zrušení ustanovení a věta prvá , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a s návrhem na odložení vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 3. 2017 č. j. -403, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň - sever, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti ze dne 17. 7. 2017 Jindřiška Nová (dále jen "žalobkyně" nebo "stěžovatelka") navrhla, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí civilních soudů vydaná v řízení o zaplacení částky 199 646 Kč, o povinnosti uzavřít nájemní smlouvu, a o zaplacení částky 14 582 Kč s příslušenstvím. Napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 3. 2017 (který stěžovatelka v petitu i jiných částech ústavní stížnosti nesprávně označila jako rozsudek č. j. -400) navrhla stěžovatelka zrušit jen ve výroku II v části, jíž byly potvrzeny výroky V (náklady řízení) a VI (soudní poplatek) napadeného rozsudku Okresního soudu Plzeň - sever ze dne 18. 3. 2016 č. j. -291, a ve výroku III.

Spolu s ústavní stížností stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil ustanovení a věta prvá , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

Stěžovatelka dále navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 3. 2017 č. j. -403.

II.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Žalobkyně v občanskoprávním sporu tvrdí, že má za Zemědělským družstvem Třemošná pohledávku spočívající v nároku na vypořádání majetkového podílu v družstvu dle , o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech.

Dne 30. 11. 2012 žalobkyně podala u Okresního soudu Plzeň - sever (dále jen "nalézací soud") žalobu na společnost Třemošenská a. s., se sídlem v Třemošné, Brožíkova 862 (dále jen "žalovaná"), pro neplnění nároků dle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, , o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, a , kterým se mění , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně tvrdila, že je dědičkou po své matce Marii Kelíškové, která jako oprávněná osoba vyzvala JZD Třemošná o vydání pozemků a o náhradu za živý a mrtvý inventář, který byl vnesen do zemědělského družstva, a který činí spolu s majetkovým podílem částku 214 524 Kč. Žalovaná převzala veškeré závazky zemědělského družstva, avšak nevyrovnala se s těmito závazky vůči žalobkyni ani částečně, neuzavřela s žalobkyní nájemní smlouvu, a to ani přes písemné urgence. Částky, které žalovaná společnost žalobkyni poskytuje, nepokryjí ani daně z nemovitosti.

Dne 18. 3. 2016 rozsudkem č. j. -291 nalézací soud zamítl návrhy žalobkyně, kterými se domáhala zaplacení částky 199 646 Kč (výrok I) a uzavření nájemní smlouvy (výrok II), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni specifikované nájemné (výrok III), žalobu zamítl co do částky 11 610 (výrok IV), žalobkyni uložil povinnost zaplatit náklady řízení ve výši 108 803,20 Kč (výrok V) a povinnost zaplatit českému státu soudní poplatek ve výši 11 727 Kč (výrok VI). Podle nalézacího soudu v řízení nebylo prokázáno, že žalovaná převzala závazky Zemědělského družstva Třemošná, a v řízení jí tak nemůže být uložena povinnost zaplatit žalobkyni požadovaný transformační podíl. Důvodem k zamítnutí žaloby žalobkyně na vyplacení transformačního podílu tudíž byl nedostatek pasivní legitimace žalované v tomto řízení.

Dne 14. 3. 2017 rozsudkem č. j. -403 Krajský soud v Plzni (dále jen "odvolací soud") odvolání žalobkyně proti výroku III rozsudku nalézacího soudu ze dne 18. 3. 2016 č. j. -291 odmítl (výrok I), rozsudek nalézacího soudu v ostatních výrocích potvrdil (výrok II) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 33 638 Kč (výrok III).

III.

V ústavní stížnosti stěžovatelka mimo jiné uvedla, že "bylo souběžně podáno i dovolání" a že z hlediska subsidiarity je otázkou, zda dovolání, v němž je mimo jiné navrhováno přerušení řízení a postoupení věci Ústavnímu soudu k posouzení ústavnosti ustanovení a věta prvá , o soudních poplatcích, v platném znění, je účinným prostředkem k dosažení jejího práva.

IV.

Další obsah ústavní stížnosti jakož i rozhodnutí jí napadených, blížeji reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.

Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), přičemž dospěl k závěru, že v projednávaném případě tomu tak není.

Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.

V daném případě byla ústavní stížností napadena rozhodnutí civilních soudů za situace, kdy doposud nebylo o dovolání stěžovatelky proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 14. 3. 2017 č. j. -403 rozhodnuto.

Stěžovatelce jsou tudíž nadále k dispozici prostředky a teprve po jejich vyčerpání, pokud by se stěžovatelka nadále domnívala, že jí tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se jí otevřela cesta k zásahu Ústavního soudu. V dané procesní situaci tak nelze napadené usnesení odvolacího soudu považovat za konečné rozhodnutí ve věci stěžovatelky, která má, resp. bude mít k dispozici další prostředky, jak své právo hájit. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z rozhodovací praxe Ústavního soudu (viz např. jeho usnesení ze dne 27. 3. 2014

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle jako nepřípustný návrh odmítnout.

Návrh na zrušení zákonného ustanovení má akcesorickou povahu a sdílí osud ústavní stížnosti.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost a návrhy s ní spojené odmítl podle ustanovení , a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení; pro uvedené neshledal Ústavní soud oporu pro odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. prosince 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu Ústavního soudu