Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2932/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Ing. Michala Štěpána, zastoupeného JUDr. et Ing. Tomášem Jiroutem, advokátem se sídlem v Praze 6, Západní 255/31, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, č. j. -83, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2017, č. j. -68, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl rozsudkem ze dne 21. 7. 2016, č. j. -35, žalobu stěžovatele o náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 218 042 Kč, které se domáhal podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Městský soud v Praze rozhodnutí potvrdil rozsudkem ze dne 15. 2. 2017, č. j. -68; dospěl k závěru, že stěžovateli nemohla vzniknout nemajetková újma z důvodu nepřiměřené délky řízení ani nemá nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, jelikož v jeho věci nebylo žádné rozhodnutí zrušeno. Nejvyšší soud dovolání odmítl usnesením ze dne 28. 6. 2017, č. j. vady, které stěžovatel neodstranil podle , neboť nevymezil žádnou způsobilou otázku hmotného nebo procesního práva, od jejíhož řešení se měl dovolací soud odchýlit ( ). Stěžovatel v dovolání uvedl pouze, že požaduje, aby: "dovolací soud posoudil věc jinak než soud odvolací".

Proti napadeným rozhodnutím se stěžovatel brání ústavní stížností, navrhuje jejich zrušení a namítá porušení ústavních práv - zejména na ochranu vlastnictví podle a na spravedlivý proces podle základních práv a svobod (dále jen " "). Stěžovatel tvrzení o porušení svých ústavních práv nepodpořil žádnou relevantní ústavně právní argumentací; veškeré uplatněné námitky se týkají rozkazního řízení, o jehož ústavnosti již dříve Ústavní soud rozhodl usnesením ze dne 14. 10. 2014,

sp. zn.

.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem. Stížnost je však částečně nepřípustná podle a částečně zjevně neopodstatněná podle téhož zákona.

V rozsahu, v němž ústavní stížnost směřuje proti rozsudkům nalézacího a odvolacího soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatel efektivně nevyčerpal všechny dostupné procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytoval - stěžovatel podal vadné dovolání. Ústavní soud ve své judikatuře důsledně uplatňuje zásadu minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci. Jedním z jejích projevů, a současně i jedním ze základních atributů řízení o ústavní stížnosti, je skutečnost, že Ústavní soud svoji přezkumnou pravomoc v rámci řízení o ústavní stížnosti zpravidla uplatňuje až ve vztahu k řízením pravomocně skončeným - po vyčerpání všech řádných i mimořádných opravných prostředků (viz např. nález ze dne 28. 6. 2010,

sp. zn.

). Stěžovatel musí nejprve řádně vyčerpat všechny procesní či jiné právní postupy, a teprve poté, co se svými námitkami neuspěje, se může obrátit na Ústavní soud (viz nález ze dne 2. 10. 2008,

sp. zn.

). V nyní souzené věci však stěžovatel podal vadné dovolání, čímž tuto podmínku nesplnil.

Ve vztahu k usnesení dovolacího soudu je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, neboť dovolání bylo odmítnuto jako vadné podle Stěžovatel v dovolání nevymezil žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání; nevyložil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ). Stěžovatel měl povinnost uvést posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyložit, v čem tvrzená nesprávnost právního posouzení spočívá ( ), nic takového však neučinil a formuloval pouze obecné, a tedy vadné námitky. Stěžovatel nesplnil své povinnosti, v důsledku čehož, bylo jeho dovolání (mimořádný opravný prostředek) správně odmítnuto pro vady jako neprojednatelné. V takovém rozhodnutí dovolacího soudu nelze spatřovat žádný zásah do ústavních práv stěžovatele a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná - k tomu blíže srovnej stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. .

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh částečně nepřípustný podle ve spojení s a ve zbytku jako zjevně neopodstatněný podle téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. prosince 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu