Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2890/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Dagmary Baldenhoferové, zastoupené JUDr. Vladimírem Jaškem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 67/11, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2017, č. j. -86, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se žalobou domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 25 578,90 Kč - dluhu, který měl vzniknout na službách spojených s užíváním bytu č. X v budově č. p. X1 v ulici S. v P. (dříve ve vlastnictví stěžovatelky) za období leden až prosinec 2013 a který stěžovatelka zaplatila do fondu oprav za vedlejší účastnici Zuzanu Hřivnovou užívající nadále předmětný byt jako nájemkyně.

Městský soud v Praze změnil rozsudkem ze dne 24. 5. 2017, č. j. -86, výrok I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 10. 2016, č. j. -42, a to tak, že se stěžovatelčina žaloba o zaplacení 25 578,90 Kč zamítá. Odvolací soud dospěl zejména k závěru, že kupní smlouva, na základě které stěžovatelka nabyla předmětný byt, je absolutně neplatná; dluh na službách fakticky nezaplatila stěžovatelka, nýbrž Společenství vlastníků jednotek S. (dále jen "SVJ") z fondu oprav, a proto se vedlejší účastnice na její úkor neobohatila.

Proti rozsudku odvolacího soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 13. 9. 2017 a navrhuje jeho zrušení; namítá zásah do ústavně zaručených práv na soudní a jinou právní ochranu a na ochranu majetku podle a d, a 13 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Dodatkového protokolu k úmluvě. Stěžovatelka tvrdí, že je podle údajů z katastru nemovitostí spoluvlastnicí bytu, dřívější vlastník společnost S., s. r. o., v likvidaci, byla vymazána z veřejného rejstříku po její likvidaci. V současnosti je přerušeno řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. o návrhu na zrušení zápisu o výmazu společnosti, o obnovení její likvidace a jmenování likvidátora. Vedlejší účastnice tvrdí, že by měla platit zálohy za služby právě společnosti, nikoli stěžovatelce, která je stále členkou SVJ, má povinnost přispívat do fondu oprav a hradit zálohy za služby spojené s užíváním bytu. Vedlejší účastnice nic neplatí, ačkoli byt užívá. Stěžovatelka namítá, že odvolací soud porušil ustanovení , , a , , neboť svým výkladem zákona ochránil vedlejší účastnici, která zneužívá právo a chová se v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud měl posuzovat danou věc v celé její komplexnosti a měl si být vědom absurdních a nespravedlivých důsledku jeho závěrů.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona - je však zjevně neopodstatněná. Podle y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, nebyl-li z jejich strany dodržen ústavní rámec při rozhodovací činnosti - žádné takové pochybení v projednávané věci nezjistil.

Ústavní soud především zdůrazňuje, že v dané věci jde o spor o zaplacení částky 25 578,90 Kč - jde tedy o tzv. bagatelní věc z hlediska dovolacího řízení. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi (např. usnesení ze dne 29. 4. 2002,

sp. zn.

, ze dne 30. 8. 2001,

sp. zn.

, nebo ze dne 4. 4. 2007,

sp. zn.

, aj.) dospěl k závěru, že v takových případech - s výjimkou extrémních rozhodnutí, mezi které však nelze řadit rozhodnutí napadené - je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost zásadně vyloučena. V případě bagatelních částek je totiž evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitá a v nichž hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kdy se vede spor o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Výklad přijatý Ústavním soudem nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv (k tomu viz např. usnesení ze dne 28. 1. 2014,

sp. zn.

).

Městský soud v Praze rozhodl ústavně konformním způsobem, své závěry jasně a logicky odůvodnil a v jeho rozhodnutí nelze spatřovat exces. Lze souhlasit se stěžovatelkou, že situace ohledně předmětného bytu je specifická a jednání vedlejší účastnice zřejmě není v souladu s dobrými mravy. Nelze však odhlížet od předmětu řízení před obecnými soudy, které bylo zahájeno na základě žaloby o vydání bezdůvodného obohacení, čímž byly dány mantinely soudního přezkumu. Z provedeného dokazování před obecnými soudy plyne, že stěžovatelka není spoluvlastnicí bytu a dluh za služby spojené s užíváním bytu uhradilo SVJ z fondu oprav, nikoli stěžovatelka, která tak nebyla aktivně legitimována ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení, protože se nájemnice bezdůvodně neobohatila na její úkor.

S ohledem na shora uvedené proto Ústavní soud dospěl k závěru, že postupem Městského soudu v Praze nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky; proto na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. listopadu 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu