Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3018/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Sedláčka, zastoupeného Mgr. Jiřím Skálou, advokátem, sídlem Voctářova 2449/5, Praha 8 - Libeň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2017 č. j. -43, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. září 2016 č. j. -33 a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. března 2016 č. j. -189, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti ESSOX s. r. o., sídlem Senovážné nám. 231/7, České Budějovice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva, zejména právo na soudní ochranu zaručené v d (dále jen "").

2. Z předložených podkladů Ústavní soud zjistil, že usnesením Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 31. 3. 2016 č. j. -189 bylo odmítnuto odvolání matky stěžovatele, Evy Sedláčkové, proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ (dále jen "okresní soud") ze dne 3. 2. 2016 č. j. -159 s odůvodněním, že odvolání neobsahovalo náležitosti požadované v , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

3. Dne 16. 5. 2016 byla u krajského soudu prostřednictvím advokáta Mgr. Jiřího Skály proti usnesení o odmítnutí odvolání podána žaloba pro zmatečnost. Usnesením krajského soudu ze dne 27. 9. 2016 č. j. -33 bylo řízení o žalobě zastaveno, neboť matka stěžovatele před zahájením řízení (dne 21. 4. 2016) zemřela, a žaloba proto byla podána osobou neoprávněnou.

4. Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel odvolání. Namítal, že k podání žaloby pro zmatečnost byl advokát Mgr. Jiří Skála pověřen jím jako dědicem po zemřelé. Usnesením Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 28. 6. 2017 č. j. -43 bylo odvolání odmítnuto. Vrchní soud v odůvodnění uvedl, že nelze připustit názor stěžovatele, který ze svého postavení dědice po zemřelé dovozuje možnost stát se účastníkem řízení. Za takové situace nebylo možno zvažovat procesní nástupnictví podle , neboť ke ztrátě způsobilosti být účastníkem řízení nedošlo v průběhu řízení, ale ještě před jeho zahájením. Žaloba tak byla podána neexistující osobou, resp. osobou nezmocněnou, a tento nedostatek nelze překlenout ani připuštěním předpokládaného právního nástupce do odvolacího řízení.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti popisuje údajná pochybení krajského soudu v řízení o odvolání proti rozsudku okresního soudu ze dne 3. 2. 2016 č. j. -159, který nepřihlédl k doplnění odvolání.

6. K rozhodnutím o podané žalobě pro zmatečnost a následnému odvolání stěžovatel pouze uvedl, že je jediným dědicem své matky. Řízení o pozůstalosti dosud nebylo skončeno, nicméně dědictví neodmítl. K tomu dodává, že po skončení řízení o pozůstalosti již nebude mít možnost se proti původnímu rozsudku okresního soudu bránit.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), posoudil splnění procesních předpokladů řízení.

8. Shledal, že ústavní stížnost proti usnesení krajského soudu ze dne 31. 3. 2016 č. j. -189 a proti usnesení krajského soudu ze dne 27. 9. 2016 č. j. -33 nebyla podána oprávněným stěžovatelem. Podle je ústavní stížnost oprávněna podat mimo jiné fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda. Účastníkem řízení o odvolání proti rozsudku okresního soudu ze dne 3. 2. 2016 č. j. -159 byla matka stěžovatele, účastníkem řízení o žalobě pro zmatečnost byl advokát Mgr. Jiří Skála, jehož prostřednictvím byla žaloba podána. Stěžovatel nedoložil své tvrzení, že je jediným dědicem původní účastnice řízení.

9. Co se týče ústavní stížnosti proti usnesení vrchního soudu ze dne 28. 6. 2017 č. j. -43, byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatel nemá k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Ústavní soud po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a napadenými usneseními dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti podána někým zjevně neoprávněným (viz výše) a zčásti je zjevně neopodstatněná.

11. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že právo na soudní ochranu podle

odst. ly je porušeno, je-li komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. odmítá-li soud jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. zůstává-li v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (y). Není tedy součástí soustavy soudů ( a y) a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace jsou záležitostí obecných soudů [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 1996

sp. zn.

(U 22/6 SbNU 575)]. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, jsou-li právní závěry obecných soudů v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo když porušení některé z norem tzv. podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při aplikaci práva), zakládá porušení základního práva nebo svobody. Žádný z těchto závěrů však v nyní posuzované věci nelze učinit.

12. Stěžovatel v ústavní stížnosti neuplatňuje konkrétní argumentaci proti usnesení vrchního soudu o odmítnutí odvolání. Uvádí pouze, že je jediným dědicem původní účastnice řízení. Ústavní soud postupu vrchního soudu nemůže nic vytknout. Z odůvodnění napadených usnesení zřejmě vyplývá, že žaloba pro zmatečnost byla podána jménem matky stěžovatele, avšak až po její smrti. Ustanovení nelze aplikovat v situacích, kdy účastník ztratí způsobilost být účastníkem řízení ještě před jeho zahájením. V těchto případech je jedinou možností soudu aplikovat o zastavení řízení. Tento nedostatek, jak správně uvedl vrchní soud, nelze překlenout připuštěním účastenství předpokládaného právního nástupce původního účastníka v odvolacím řízení. Nad rámec toho Ústavní soud dodává, že odvolání může podle podat pouze účastník řízení před soudem prvního stupně, což v nyní posuzované věci splněno nebylo, neboť žaloba pro zmatečnost byla podána neoprávněným advokátem Mgr. Jiřím Skálou jménem zemřelé matky stěžovatele. Vrchní soud proto neměl jinou možnost, než odvolání podané stěžovatelem odmítnout.

13. Na základě uvedeného Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost proti usnesení krajského soudu ze dne 31. 3. 2016 č. j. -189 a proti usnesení krajského soudu ze dne 27. 9. 2016 č. j. -33 byla podána někým zjevně neoprávněným, a proto byla podle odmítnuta. Ke zbývajícímu rozsahu Ústavní soud uvádí, že postupem vrchního soudu nedošlo k zásahu do základních práv stěžovatele, a proto byla ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. listopadu 2017

Jan Filip v. r.

předseda senátu