Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2246/17

Nález

Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Tomáše Lichovníka - ze dne 31. října 2017

sp. zn.

ve věci ústavní stížnosti Darii Baronové, zastoupené Mgr. Karlem Borkovcem, advokátem, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 26. 8. 2016 č. j. -193 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2017 č. j. -234 o nařízení soudního prodeje zástavy, za účasti Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení a Ing. Václava Brabce jako vedlejšího účastníka řízení.

I. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2017 č. j. -234, v části II. výroku, a rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 26. 8. 2016 č. j. -193, v části II. výroku, bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené v d a princip rovnosti účastníků řízení zakotvený v . d. II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2017 č. j. -234, v části II. výroku, a rozsudek Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 26. 8. 2016 č. j. -193, v části II. výroku, se zrušují.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 20. 7. 2017, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí vždy v nákladovém výroku č. II s tvrzením, že při projednávání její věci před obecnými soudy došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu dle d (dále jen " ") a současně byla porušena zásada rovnosti účastníků řízení ve smyslu y.

2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývá, že stěžovatelka vystupovala jako zástavní dlužník ve sporu o nařízení soudního prodeje zástavy, kde zástavním věřitelem byl vedlejší účastník. Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově (dále též jen "okresní soud") ze dne 26. 8. 2016 č. j. -193 bylo rozhodnuto v části I. výroku, že soud nařizuje soudní prodej zástavy spoluvlastnického podílu stěžovatelky na nemovitostech v k. ú. Veveří, obec Brno, k uspokojení specifikované pohledávky vedlejšího účastníka, a to dle smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 23. 6. 2009 a dle smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 29. 7. 2009. V části II. výroku zavázal okresní soud stěžovatelku k úhradě nákladů řízení ve výši 20 409 Kč k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka, bez stanovení lhůty k plnění. Z odůvodnění se podává, že vedlejší účastník doložil pohledávku zajištěnou existujícím zástavním právem a že zástavou je nemovitost, jejímž vlastníkem je stěžovatelka. Námitky stěžovatelky směřující k promlčení pohledávky a neplatnosti smluv o úvěru soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu nezkoumal. O nákladech řízení rozhodl okresní soud dle , , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " ") tak, že procesně úspěšnému zástavnímu věřiteli (vedlejšímu účastníkovi) byly přiznány náklady řízení v plné výši. Lhůta k úhradě nákladů řízení stanovena nebyla, neboť, jak plyne z odůvodnění, přiznané náhrady nákladů řízení se zástavní věřitel může domáhat ve výkonu rozhodnutí nebo v exekuci jen z výtěžku zpeněžené zástavy dosaženého jejím prodejem.

3. K odvolání stěžovatelky rozhodoval ve věci Krajský soud v Ostravě (dále též jen "krajský soud"), který rozhodnutím ze dne 2. 5. 2017 č. j. -234 změnil napadený rozsudek okresního soudu tak, že prodej zástavy spoluvlastnického podílu stěžovatelky na nemovitostech v k. ú. Veveří, obec Brno, byl nařízen k uspokojení specifikované pohledávky vedlejšího účastníka mimo nároku na smluvní pokutu za období od 27. 8. 2016 nadále a mimo paušální náhradu za náklady spojené s vymáháním dlužné částky, které původně okresní soud vedlejšímu účastníkovi přiznal. Krajský soud rozhodl opětovně o nákladech řízení před okresním soudem tak, že zavázal stěžovatelku k úhradě nákladů řízení ve výši 20 409 Kč k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka, náklady odvolacího řízení nebyly přiznány žádné ze stran. Krajský soud shledal neplatným ujednání úvěrové smlouvy o paušální náhradě za náklady spojené s vymáháním dlužné částky a současně konstatoval, že nárok na smluvní pokutu lze přiznat jen do doby vydání rozhodnutí okresního soudu, proto v tomto směru rozhodnutí okresního soudu změnil. V otázce nákladů řízení před okresním soudem dospěl ke shodnému závěru jako soud prvního stupně a náhrady nákladů odvolacího řízení se vedlejší účastník vzdal.

II. Argumentace stěžovatelky

4. Ústavní stížností napadla stěžovatelka nákladový výrok II rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2017 č. j. -234 a nákladový výrok II rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 26. 8. 2016 č. j. -193 s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jejího práva na soudní ochranu a byl porušen princip rovnosti účastníků řízení. Tvrdila, že vzhledem ke specifikům řízení o nařízení soudního prodeje zástavy nelze z její strany uplatnit námitky týkající se promlčení pohledávky zajištěné zástavním právem, promlčení zástavního práva ani námitky směřující do smlouvy o postoupení pohledávky, kterou měl vedlejší účastník zajištěnou pohledávku nabýt. Z tohoto důvodu lze dle názoru stěžovatelky rozhodovat o nákladech řízení až poté, co je postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu, tedy až bude zřejmé, zda vedlejší účastník bude skutečně ve věci úspěšný, k čemuž lze dospět až ve fázi výkonu rozhodnutí. Stěžovatelka dále odkazuje na argumentaci uvedenou v nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2007

sp. zn.

(N 70/45 SbNU 127; toto i všechna další rozhodnutí Ústavního soudu jsou k dispozici na http://nalus.usoud.cz), se kterou se v plném rozsahu ztotožňuje. Závěrem stěžovatelka navrhuje zrušení nákladových výroků napadených rozhodnutí.

III. Vyjádření účastníků řízení

5. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti podané v nyní projednávané věci vyjádřil okresní soud, který sdělil, že rozhodnutí o nákladech řízení odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, přičemž v souladu s touto judikaturou nebyla v nákladovém výroku stanovena lhůta k úhradě nákladů řízení a bylo vyjádřeno, že přiznaná náhrada může být ve výkonu rozhodnutí (či exekuci) uspokojena jen z výtěžku zpeněžení zástavy dosažené jejím prodejem. V dalším odkázal okresní soud na odůvodnění svého rozhodnutí.

6. Krajský soud ve svém vyjádření odkázal v plném rozsahu na odůvodnění svého rozhodnutí a vyjádřil názor, že nedošlo k porušení ústavních práv stěžovatelky.

7. Vedlejší účastník se k výzvě Ústavního soudu k předmětné ústavní stížnosti nevyjádřil.

8. Vzhledem ke stručnému obsahu vyjádření ostatních účastníků dospěl Ústavní soud k závěru, že replika stěžovatelky by k dané problematice nepřinesla nic nového, a proto s ohledem na rychlost a hospodárnost řízení Ústavní soud tato vyjádření k replice stěžovatelce nezasílal.

IV. Procesní předpoklady projednání návrhu

9. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je osobou oprávněnou k jejímu podání a je zastoupena v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "). Ústavní soud se ztotožňuje s názorem stěžovatelky, že případný mimořádný prostředek (dovolání) proti napadenému usnesení by byl v daném případě ex lege nepřípustný, neboť výše nákladů řízení, kterou rozporuje stěžovatelka, činí celkovou částku 20 409 Kč, a to s ohledem na ustanovení . Vzhledem k tomu, že stěžovatelka vyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje, byla ústavní stížnost shledána přípustnou dle ustanovení .

V. Upuštění od ústního jednání

10. Ústavní soud neočekával od ústního jednání další objasnění věci, proto od něj upustil dle ustanovení věty první .

VI. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti

11. Ústavní soud konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y); není součástí soustavy obecných soudů (srov. a y) a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů; k takovému dozoru či kontrole je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy obecné soudy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. Proto Ústavní soud napadená soudní rozhodnutí přezkoumal (toliko) z pohledu porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, jak je stěžovatelkou namítáno v ústavní stížnosti, a po posouzení napadených rozhodnutí shledal, že ústavní stížnost je důvodná.

12. Otázkou náhrady nákladů řízení se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval a konstatoval, že tato problematika, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nemůže být obvykle předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení nedosahuje zpravidla intenzity představující porušení základních práv a svobod. Ústavní soud tak dal ve své judikatuře opakovaně najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například jestliže zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces nebo že bylo porušeno jiné základní právo [viz např. nález Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2006

sp. zn.

(N 65/40 SbNU 647)].

13. Současně je však třeba konstatovat, že rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku, a proto i na tuto část řízení dopadají postuláty spravedlivého procesu. Z hlediska kritérií spravedlivého procesu otázka náhrady nákladů řízení může nabýt ústavněprávní dimenze například tehdy, pokud v procesu interpretace a aplikace příslušných ustanovení obecně závazného předpisu ze strany obecného soudu je obsažen prvek libovůle, svévole nebo extrémní rozpor s principy spravedlnosti. Takové pochybení bylo zjištěno i v nyní projednávané věci.

14. V nálezu

sp. zn.

, na který odkazuje i stěžovatelka, Ústavní soud konstatoval, že je porušením práva na soudní ochranu ( y) a principu rovnosti účastníků řízení ( y), je-li v řízení o soudním prodeji zástavy ( až 200za , ve znění účinném do 31. 12. 2013), současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy, rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu.

15. Podle y jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby. V dané věci dospěl Ústavní soud k závěru, že obecné soudy rozhodovaly v rozporu s nálezem Ústavního soudu

sp. zn.

, přičemž otázkou závaznosti rozhodnutí Ústavního soudu se Ústavní soud již zabýval např. v nálezu ze dne 18. 3. 1997

sp. zn.

(N 29/7 SbNU 191). Na této skutečnosti nemění nic ani fakt, že soudy rozhodovaly v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010 sp. zn. , a tudíž nestanovily lhůtu pro plnění povinnosti spočívající v úhradě nákladů řízení.

16. Shodnou otázkou, tedy zda lze uložit (byť bez stanovení lhůty ke splnění) povinnost k úhradě nákladů řízení v rozhodnutí o nařízení soudního prodeje zástavy, se zabýval i nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2017

sp. zn.

(N 74/85 SbNU 309), který dospěl k závěru, že takový postup není ústavně konformní. Na závěry tohoto nálezu lze v plném rozsahu odkázat i v této věci.

VII. Závěr

17. Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud konstatuje, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2017 č. j. -234, v části II. výroku, a rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 26. 8. 2016 č. j. -193, v části II. výroku, bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené v y a princip rovnosti účastníků řízení zakotvený v y, a proto ústavní stížnosti vyhověl [podle ustanovení ] a napadená rozhodnutí v označeném výroku zrušil.