Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3020/16

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Josefa Hisema, zastoupeného JUDr. Ing. Jiřím Němcem, advokátem, sídlem Štefánikova 114/45, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2016 č. j. -378, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a 1) společnosti CZECH BROKER COMPANY s. r. o. "v likvidaci", sídlem Dukelská 1501/2, Bruntál, 2) Jana Balcárka a 3) Jarmily Hulové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. a) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.

2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že usnesením ze dne 31. 5. 2016 č. j. -378 Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , , ve znění pozdějších předpisů, dovolání stěžovatele podané proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 12. 2015 č. j. -358, vydaného v řízení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. .

II.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

3. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního projednání stanovené .

4. Dle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

5. V předmětné věci tato podmínka splněna nebyla a ústavní stížnost byla proto podána opožděně. Napadené usnesení Nejvyššího soudu bylo právnímu zástupci stěžovatele, jak stěžovatel sám v ústavní stížnosti uvádí, doručeno dne 7. 7. 2016, přičemž Ústavnímu soudu byla ústavní stížnost doručena dne 8. 9. 2016. Ze samotné ústavní stížnosti vyplývá, že právní zástupce stěžovatele dne 7. 9. 2016 (středa), tedy ve lhůtě stanovené, podal ústavní stížnost elektronickým podáním k Nejvyššímu soudu.

6. Lhůta k podání ústavní stížnosti Ústavnímu soudu podle je lhůtou procesní, z čehož plyne, že k jejímu zachování postačuje podat návrh k poštovní přepravě.

7. Podle se návrh na zahájení řízení podává Ústavnímu soudu, nikoli některému z obecných soudů. Nelze jej proto podat ani "prostřednictvím" obecného soudu. Doručením návrhu Ústavnímu soudu je řízení před ním zahájeno ( ). Podání návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem jinému soudu než Ústavnímu soudu nemá za následek zahájení řízení podle . Ústavní soud není součástí soustavy soudů (srov. a y), řízení před ním je tudíž řízením odděleným od řízení před obecnými soudy, pročež zachování příslušné lhůty je dáno pouze podáním návrhu Ústavnímu soudu. S mylným podáním ústavní stížnosti u obecného soudu nebo jiného orgánu, který ji následně Ústavnímu soudu postoupí, v žádném případě nelze spojovat účinky zahájení řízení, ani účinky zachování lhůty pro její podání.

8. Postoupí-li návrh Ústavnímu soudu jiný orgán veřejné moci (tedy i obecný soud), nelze zákonnou lhůtu stanovenou k podání návrhu Ústavnímu soudu považovat za zachovanou, není-li dodržena v okamžiku doručení takového postoupeného návrhu Ústavnímu soudu, resp. v okamžiku, kdy tento orgán předal postoupený návrh k přepravě (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2007

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

9. Procesní nedostatek spočívající v zaslání ústavní stížnosti soudu, jenž k jejímu projednání nemá pravomoc, může zhojit tento soud, když ještě v zákonné lhůtě ústavní stížnost zašle Ústavnímu soudu. Ústavní stížnost byla pochybením stěžovatele, resp. jeho právního zástupce, podána u Nejvyššího soudu, jenž k jejímu projednání neměl pravomoc. Toto pochybení by tedy mohl Nejvyšší soud zhojit (ačkoli to nebylo a není jeho povinností), kdyby ústavní stížnost ještě v plynoucí lhůtě pro její podání postoupil Ústavnímu soudu, avšak v předmětné věci tak nemohl učinit, neboť právní zástupce stěžovatele ústavní stížnost odeslal elektronicky Nejvyššímu soudu dne 7. 9. 2016 až ve 23,14 hod.

10. Ústavní soud zastává právní názor, že lhůta k podání ústavní stížnosti je lhůtou kogentní, kterou nelze prodloužit nebo její zmeškání prominout, neboť to § 72 odst. 3 zákona neumožňuje [srov. usnesení ze dne 26. 11. 1996

sp. zn.

(U 31/6 SbNU 601)]. Ústavní soud se tedy nemůže zabývat případnou žádostí o prominutí zmeškání lhůty [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 1. 1996

sp. zn.

(U 1/5 SbNU 545) a ze dne 26. 11. 1996

sp. zn.

(U 31/6 SbNU 601)].

11. S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl, neboť návrh byl podán po lhůtě stanovené tímto zákonem pro jeho podání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. října 2017

JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r.

soudce zpravodaj