Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 888/16

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele T. W., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, Věznice Plzeň, zastoupeného JUDr. Mariem Hanákem, advokátem, sídlem Matiční 730/3, Ostrava - Moravská Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. listopadu 2015 č. j. -1282 a proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 24. srpna 2015 sp. zn. -1196, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Karviné, jako účastníků řízení, a 1) Krajského státního zastupitelství v Ostravě, 2) Okresního státního zastupitelství v Karviné, a 3) P. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Stručné vymezení věci

1. Ústavní stížností podle písm. a) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení a y, , , a d, jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Karviné (dále jen "okresní soud") ze dne 24. 8. 2015 č. j. -1196 byl stěžovatel uznán vinným v bodě 1) výroku napadeného rozsudku zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle , 2 písm. c) , (dále jen " "), a za to byl odsouzen podle k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle zařazen do věznice s ostrahou. Podle byl stěžovateli uložen trest propadnutí věci, a to věcí podrobně specifikovaných ve výroku napadeného rozsudku. Uvedeným rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu, který se ukládá vedlejšímu účastníkovi 3).

3. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 24. 11. 2015 č. j. -1282 byl z podnětu odvolání stěžovatele podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v napadeném rozsudku okresního soudu ze dne 24. 8. 2015 č. j. -1196 zrušen výrok o trestu uloženého stěžovateli a za podmínek § 259 odst. 3 trestního řádu byl stěžovatel nově odsouzen podle k trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle odstavce 2 písm. c) byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle byl stěžovateli uložen trest propadnutí věcí v rozsudku specifikovaných. Odvolání státního zástupce a vedlejšího účastníka 3) byla podle § 256 trestního řádu zamítnuta.

II.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k posouzení a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního projednání stanovené .

5. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení či tu kterou materii.

6. Podle věty před středníkem je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ).

7. Z toho vyplývá, že ústavní stížnost je založena na principu její subsidiarity k těmto jiným zákonným procesním prostředkům [srov. usnesení ze dne 28. 4. 2004

sp. zn.

(U 25/33 SbNU 475), usnesení ze dne 29. 9. 2005

sp. zn.

(U 23/38 SbNU 587)]. K jejímu věcnému posouzení proto může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky k ochraně svých práv efektivně vyčerpal.

8. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (např. usnesení ze dne 3. 12. 2003

sp. zn.

, usnesení ze dne 21. 12. 2010

sp. zn.

, usnesení ze dne 13. 7. 2011

sp. zn.

, všechna jsou dostupná na internetu: http://nalus.usoud.cz/, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná) konstatoval, že ústavní stížnost podle písm. d) y představuje subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem ( ). Jinými slovy, musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv či svobod jiným zákonným způsobem.

9. Procesními prostředky, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, se podle § 72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

10. Ústavní soud již v minulosti rozhodl, že posledním opravným prostředkem v trestním řízení, jímž může stěžovatel dosáhnout nápravy tvrzených porušení svých základních práv či svobod, jež se promítají do rozhodnutí o vině a trestu, je dovolání. Ústavní soud se otázkou subsidiarity ústavní stížnosti k institutu dovolání dle trestního řádu obsáhle zabýval ve svém stanovisku pléna, kterým byla praxe Ústavního soudu v této oblasti objasněna a sjednocena [srov. stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. (publikované pod č. 40/2014 Sb.)].

11. Ve svém stanovisku sp. zn. Ústavní soud vyslovil, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání ( ). Především obecné soudy jsou totiž povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu.

12. Je tedy zjevné, že stěžovatelem podaná ústavní stížnost nesplňuje podmínky přípustnosti uvedené v . Z obsahu napadeného rozhodnutí městského soudu, jeho poučení, jakož i odůvodnění ústavní stížnosti (zejména námitky týkající se tzv. extrémního rozporu závěrů soudu s provedenými důkazy) je přitom zřejmé, že se stěžovatel mohl ochrany svých práv domoci prostřednictvím institutu dovolání podle § 265a a násl. trestního řádu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2017

sp. zn.

, ze dne 15. 8. 2017

sp. zn.

a ze dne 5. 9. 2017

sp. zn.

).

13. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. října 2017

JUDr. Radovan Suchánek v.r.

soudce zpravodaj