Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2286/17

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a v nepřítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, zastoupeného Mgr. Radmilou Poločkovou Přibylovou, advokátkou se sídlem Novodvorská 667, Frýdek-Místek, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2015, sp. zn. , a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. , za účasti Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Vymezení předmětu řízení

1. Stěžovatel brojí proti v záhlaví specifikovaným rozhodnutím obecných soudů s tím, že jimi došlo k porušení jeho základního práva na řádný a spravedlivý proces zaručeného d (dále jen "") a ústavně zaručeného zákazu libovůle orgánů veřejné moci dle y a y.

II. Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje

2. Stěžovatel byl shora popsaným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení , 3 , , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), spáchaného ve formě spolupachatelství dle ustanovení , dílem dokonaného, dílem ve stádiu pokusu dle ustanovení . Za to byl stěžovateli uložen trest odnětí svobody v délce trvání šesti let se zařazením k výkonu trestu do věznice s ostrahou, zákaz činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské a jiné výdělečné činnosti spojené s obchody s pohonnými hmotami v délce trvání sedmi let a trest propadnutí věci, konkrétně dvou finančních částek.

3. Stěžovatel se proti tomuto rozsudku odvolal k Vrchnímu soudu v Olomouci. Ten však stěžovateli nevyhověl, a proto se stěžovatel obrátil na Ústavní soud s nyní projednávanou ústavní stížností.

III. Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel vytýká napadeným rozhodnutím obecných soudů deficit odůvodnění, provedení dokazování v nedostatečném rozsahu a porušení zásady in dubio pro reo, neboť jeho odsouzení je dle jeho názoru postaveno na absolutní důkazní nouzi. Stěžovatel dále tvrdí, že z provedeného dokazování nevyplývá skutkový závěr o jeho vině a takový skutkový závěr odmítá.

IV. Procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti

5. Ústavní soud je v řízeních o ústavních stížnostech vázán , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Tento zákon předepisuje soubor procesních předpokladů, jež musí být splněny, aby se Ústavní soud mohl zabývat ústavní stížností po věcné stránce. Jedním z těchto předpokladů je předchozí vyčerpání ostatních procesních prostředků nápravy, jež zakotvuje ustanovení . Podle tohoto ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Procesními prostředky, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, se ve smyslu citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

6. Uvedená ustanovení zakotvují tzv. zásadu subsidiarity ústavní stížnosti a princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti soudů obecných. To znamená, že Ústavní soud není jediným orgánem ochrany základních práv a svobod, neboť povinnost je chránit náleží všem orgánům veřejné moci. Ústavní soud pak může do jejich činnosti v mezích svých pravomocí zasáhnout pouze tehdy, jestliže ostatní orgány veřejné moci svou povinnost chránit základní práva a svobody jednotlivců poruší. To ovšem nutně předpokládá, že tyto orgány musí mít v prvé řadě příležitost této své povinnosti vůbec dostát. S tím koresponduje povinnost jednotlivce, cítícího se být dotčen na svých základních právech či svobodách rozhodnutím orgánu veřejné moci, vyčerpat před tím, než se obrátí na Ústavní soud, všechny opravné prostředky, které mu právní řád k ochraně těchto základních práv či svobod poskytuje. Pouze tak je zajištěno, že příležitost poskytnout jim ochranu dostane každý orgán veřejné moci, který k ní v daném případě je povolán.

7. Jak Ústavní soud rozhodl již v minulosti, posledním opravným prostředkem v trestním řízení, jímž může stěžovatel dosáhnout nápravy tvrzených porušení svých základních práv či svobod, jež se promítají do rozhodnutí o vině a trestu, je dovolání. K tomu srov. stanovisko pléna sp. zn. ze dne 4. 3. 2014 (ST 38/72 SbNU 599; 40/2014 Sb.). Stěžovatel však ve své ústavní stížnosti netvrdí, že by proti v záhlaví vymezenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci dovolání podal a ani se argumentačně nijak nevypořádává s tím, že tak neučinil. Stěžovatel tedy dosud nevyčerpal všechny možnosti obrany svých práv v trestním řízení proti své osobě, a proto není splněn procesní předpoklad projednání jeho ústavní stížnosti dle ustanovení . Ústavní stížnost je z tohoto důvodu nepřípustná.

V. Závěr

8. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení odmítl pro její nepřípustnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. září 2017

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu