Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2954/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., proti postupu orgánů činných v trestním řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 17. 9. 2017 domáhá s odkazem na porušení základních lidských práv přezkumu řízení vedeného u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. , které bylo završeno vydáním zprošťujícího rozsudku, proti němuž si podal státní zástupce odvolání. Uvádí, že ze strany státního zástupce i policejního orgánu mohlo dojít ke zneužití pravomoci veřejného činitele ve vztahu k němu i k nezletilému, a že soudní znalci podali nepravdivé znalecké posudky, přičemž na rozdíl od lživých nařčení příslušných orgánů i svědků poukazuje na okolnosti a důkazy svědčící v jeho prospěch. Ústavní soud žádá, aby celý případ prošetřil a vyvodil patřičné závěry, neboť v rozsudku není vše důležité zaznamenáno.

2. Z obsahu rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově č. j. -372 ze dne 27. března 2017, který stěžovatel připojil k ústavní stížnosti, se podává, že stěžovatel jím byl podle § 226 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), zproštěn podané obžaloby pro skutek právně kvalifikovaný jako zločin pohlavního zneužití podle , 2 , (dále jen "tr. zákoník"). Jak Ústavní soud dále zjistil dotazem na Okresní soud v Pelhřimově, proti uvedenému rozsudku podal státní zástupce odvolání a na jeho základě Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, rozhodl usnesením č. j. -404 ze dne 29. 6. 2017 tak, že napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Ten poté, co doplnil dokazování v naznačených směrech, vydal dne 9. 10. 2017 pod č. j. -452 v pořadí druhý rozsudek, jímž stěžovatele opětovně zprostil obžaloby. Rozsudek dosud nenabyl právní moci.

3. Za situace, kdy ústavní stížnost brojí proti postupu orgánů veřejné moci v řízení završeném rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově, který byl následně k odvolání státního zástupce v celém rozsahu zrušen rozhodnutím odvolacího soudu a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí, se Ústavní soud zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady projednání takové ústavní stížnosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a to včetně podmínky dané jeho ustanovením , vyžadující, aby před podáním ústavní stížnosti byly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ).

4. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita, která se projevuje po formální stránce v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje, a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Musí tedy nastat situace, kdy se stěžovatel již nemůže domáhat ochrany svých základních práv a svobod jiným zákonným způsobem. Ústavní stížnost sice může být zcela výjimečně připuštěna proti rozhodnutím, která uzavírají určitou část řízení (např. vazební rozhodnutí v trestním řízení) nebo která řeší dílčí procesní otázku, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo (např. v konkurzním řízení), to však pouze za předpokladu, že taková rozhodnutí jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele a námitka jejich porušení by nemohla být již v rámci dalšího řízení efektivně uplatněna.

5. Požadavek "vyčerpání všech procesních prostředků" ve smyslu ustanovení není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích je zahájeno. Zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které obecně skýtá dosud probíhající řízení, resp. řízení, které má být posléze vedeno na základě kasačního rozhodnutí o opravném prostředku. Z principu subsidiarity ústavní stížnosti totiž plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co toto (další) stadium řízení bude skončeno. Ústavní stížnost ostatně nemůže pominout rozhodnutí o posledním opravném prostředku a zásadně proti němu musí (též) směřovat. V řízení, jež dosud probíhá, je splnění tohoto požadavku přirozeně nemožné.

6. Úkolem ústavního soudu není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení orgánů činných v trestním řízení v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán, z hledisek souhrnných, po pravomocném skončení věci, k posouzení, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní. Každý jiný postup by nepřípustně rozšiřoval kompetence Ústavního soudu a ve svém důsledku z něj činil další soudní instanci, mimořádnou též tím, že by byla způsobilá zasáhnout do řízení, jež dosud probíhá [srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781),

sp. zn.

ze dne 16. 2. 2011,

sp. zn.

ze dne 7. 3. 2014, dostupná na http://nalus.usoud.cz).

7. V nyní projednávané věci Ústavní soud shledal, že ústavní stížností poukazovaný rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově byl na základě odvolání státního zástupce odvolacím soudem zrušen. V důsledku vydání kasačního rozhodnutí nebyla věc stěžovatele dosud pravomocně skončena, neboť soudní řízení dále pokračovalo před Okresním soudem v Pelhřimově, kterému byla věc vrácena k dalšímu řízení. Stěžovatel tak mohl v pokračujícím řízení použít všechny relevantní námitky, které uplatňuje nyní v ústavní stížnosti. To zřejmě také učinil, neboť soud prvního stupně po doplnění dokazování opětovně vydal zprošťující rozsudek, který ovšem doposud nenabyl právní moci, neboť státní zástupce si ponechal lhůtu k podání odvolání. Řízení před obecnými soudy tedy stále probíhá. Nebude-li stěžovatel srozuměn s jeho konečným výsledkem a bude-li mít za to, že v řízení došlo k porušení jeho základních práv a svobod, může následně zvážit, po splnění dalších procesních podmínek řízení, podání nové ústavní stížnosti.

8. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, musel postupovat podle a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout jako nepřípustný návrh.

9. Ústavní soud nepřehlédl, že návrh stěžovatele trpí dalšími formálními nedostatky, a že stěžovatel není pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. K odstranění těchto vad však stěžovatele nevyzýval, neboť ani jejich náprava by nic nemohla změnit na tom, že ústavní stížnost není pro její nepřípustnost přijatelná k meritornímu projednání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. října 2017

Jiří Zemánek, v. r.

soudce zpravodaj