Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2899/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti A. Ž., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, PS 1/9, zastoupeného Mgr. Ing. Pavlem Fekarem, L.L.M., advokátem, se sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. července 2017 č. j. -17, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 13. září 2017, stěžovatel podle písm. d) y (dále jen Ústava") a ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhoval zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. července 2017 č. j. -17. Podle tvrzení stěžovatele byla napadeným rozhodnutím porušena jeho ústavně zaručená základní práva a svobody zakotvená v ve spojení s a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v , , , ve spojení s a d, v ve spojení s a) a b) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a v písm. a) (i) a b) a Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech.

2. Stěžovatel podal k Městskému soudu v Praze žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením, v níž současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. května 2017 č. j. -34 žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků zamítl (výrok I.) a zamítl i jeho návrh na ustanovení obhájce (výrok II.). Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

3. Nejvyšší správní soud rozsudkem napadeným ústavní stížností návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl (výrok I.), kasační stížnost zamítl (výrok II.), rozhodl, že stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (výrok III.) a vedlejší účastnici řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (výrok IV.).

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že absence příjmů a nemajetnost je dána nikoliv jeho vlastním rozhodnutím, ale právní i faktickou nemožností práce ve výkonu trestu, odpovídající nárokům na spravedlivou odměnu za práci, na uspokojivé pracovní podmínky a přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří. Stěžovatel namítal, že stanovení výše základní složky odměny, kterou by mohl v případě zaměstnání ve věznici pobírat, porušuje požadavek rovnosti a je ve vztahu extrémní disproporcionality vůči minimální mzdě, případně zaručené mzdě a ve vztahu k právu na spravedlivou odměnu za práci.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem ( až ). Bylo tak možné přistoupit k jejímu věcnému projednání.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení předložená stěžovatelem, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí v rozsahu uvedeném stěžovatelem z hlediska kompetencí daných mu u a dospěl k závěru, že k porušení namítaných základních práv stěžovatele v projednávané věci nedošlo a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Ústavní soud ve své činnosti vychází z principu, že státní moc může být uplatňována jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Ústavní soud, s ohledem na ústavní vymezení svých pravomocí ( y), zejména respektuje skutečnost - což vyslovil v řadě svých rozhodnutí - že není součástí soustavy obecných soudů, a že mu proto zpravidla ani nepřísluší přehodnocovat "hodnocení" dokazování před nimi prováděné a také mu nepřísluší právo přezkumného dohledu nad činností soudů. Na straně druhé však Ústavnímu soudu náleží posoudit, zda v řízení před obecnými soudy nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele zaručené ústavním pořádkem a v rámci toho uvážit, zda řízení před nimi bylo jako celek spravedlivé.

8. Předmětná ústavní stížnost představuje polemiku se závěry, učiněnými ve věci Nejvyšším správním soudem, vedenou v rovině práva podústavního. Ústavní soud z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí ověřil, že Nejvyšší správní soud se celou věcí podrobně zabýval, náležitě popsal, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková tvrzení opřel, jakými úvahami se řídil a na základě jakých skutečností rozhodl, že kasační stížnost není důvodná. Ústavní soud považuje toto odůvodnění za ústavně konformní a srozumitelné.

9. Ústavnímu soudu je z úřední činnosti známo, že obsahově obdobné ústavní stížnosti stěžovatele byly jako zjevně neopodstatněné odmítnuty kupř. usneseními ze dne 10. července 2012

sp. zn.

, ze dne 23. srpna 2012

sp. zn.

, ze dne 15. listopadu 2012

sp. zn.

, ze dne 8. srpna 2013

sp. zn.

, ze dne 18. října 2016

sp. zn.

, ze dne 20. června 2017

sp. zn.

. V posuzované věci nebyl zjištěn žádný důvod, proč by se měl Ústavní soud od závěrů v nich uvedených jakkoliv odchylovat.

10. Ústavní soud v posuzované věci mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu, jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah, nezjistil.

11. Z uvedených důvodů Ústavní soud podle mimo ústní jednání bez účastníků řízení ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. října 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu