Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2031/17

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Mgr. Moniky Cihelkové, insolvenční správkyně dlužníka LESS & FOREST s. r. o., Ostrov 3, Zbraslavice, zastoupené Mgr. Ing. Gabrielou Jandovou, Vodičkova 707/37, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017 č. j. , -988, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2015 č. j. , -829 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2014 č. j. -630, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 30. 6. 2017 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2012 č. j. -13 zjistil insolvenční soud úpadek dlužníka LESS & FOREST s. r. o., přičemž insolvenční správkyní byla ustanovena stěžovatelka.

Zajištěný věřitel FARIANTE LTD., reg. č. IC20131776, resp. jeho právní předchůdce, uplatnil přihláškou pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 48.747.067 Kč a uplatnil její zajištění na základě Zástavní smlouvy k pohledávkám reg. č. 23209002424.22 ze dne 24. 11. 2011, včetně její přílohy č. 1 v aktuálních zněních.

Ke dni prohlášení konkurzu na majetek dlužníka se na bankovním účtu majetkové podstaty zřízeném a spravovaném stěžovatelkou nacházely finanční prostředky představující inkaso pohledávek zajišťujících pohledávku vedlejšího účastníka v celkové výši 43.519.432,82 Kč.

Dne 29. 6. 2014, tj. po přeměně reorganizace dlužníka v konkurs, podala stěžovatelka Krajskému soudu v Praze návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištění vedlejšímu účastníkovi jakožto zajištěnému věřiteli, přičemž toto podání doplnila podáním ze dne 8. 8. 2014 o přehled uhrazených pohledávek v období od 27. 9. 2012 do 21. 4. 2014, jež byly zajištěny ve prospěch vedlejšího účastníka. Stěžovatelka uvedla, že výtěžek zpeněžení zajištěných pohledávek odpovídající části finančních prostředků nacházejících se v majetkové podstatě ke dni prohlášení konkursu na majetek dlužníka činil ke dni podání návrhu celkem 43.519.432,82 Kč. Stěžovatelka v souladu s ustanovením vyčíslila svou odměnu ze zpeněžení.

Krajský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením vyslovil souhlas s tím, aby stěžovatelka vydala vedlejšímu účastníkovi, jakožto zajištěnému věřiteli částku ve výši 40.956.043,49 Kč (výrok I.) a částku ve výši 2.563.389,33 Kč (výrok II.), přičemž o odměně stěžovatelky bylo rozhodnuto tak, že odměna stěžovatelce nenáleží.

Proti shora uvedenému usnesení soudu prvního stupně podala stěžovatelka odvolání, v němž namítala, že částka 2.563.389,33 Kč uvedená ve výroku II. napadeného usnesení byla součtem částky 1.699.561,33 Kč připadající na odměnu insolvenční správkyně a částky 863.828 Kč odpovídající splnění povinnosti podle . O odvolání stěžovatelky rozhodl vrchní soud ústavní stížností napadeným usnesením tak, že výrok II. usnesení soudu prvního stupně ohledně částky 1.699.561,33 Kč potvrdil a ohledně částky 863.828 Kč usnesení zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu I. stupně.

Proti shora uvedenému usnesení odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání. Nejvyšší soud o něm rozhodl tak, že je ústavní stížností napadeným usnesením odmítl pro nepřípustnost ve smyslu a 2 z důvodu, že se s identickou argumentací stěžovatelky v rámci insolvenčního řízení téhož účastníka ve věci jiného zajištěného věřitele již vypořádal v neprospěch stěžovatelky v usnesení ze dne 28. 2. 2017 č. j. , -984.

Proti napadeným rozhodnutím se stěžovatelka brání ústavní stížností a namítá porušení práva na spravedlivý proces podle y ve spojení s d (dále jen " "), neboť má za to, že rozhodnutí jsou nedostatečně odůvodněna a jejich závěry jsou podle ní v rozporu s věty druhé . Dále si stěžuje, že obecné soudy náležitě nevypořádaly vznesené námitky a poukazuje na rozpor učiněných závěrů s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2015 č. j. -97.

Ústavní soud se již obdobnými ústavními stížnostmi stěžovatelky zabýval, a proto v podrobnostech odkazuje na usnesení

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

nebo

sp. zn.

. Obecné soudy všech stupňů shodně uzavřely, že po dobu reorganizace měla stěžovatelka právo na odměnu pouze podle , nikoliv však na stěžovatelkou požadovanou odměnu za zpeněžení (inkaso) pohledávek dlužníka podle . Rozhodnutí jsou přehledně a srozumitelně odůvodněna; obecné soudy ke svým skutkovým i právním závěrům dospěly ústavně souladným způsobem.

Ústavní stížnost je ve své podstatě polemikou se závěry obecných soudů a vyjádřením nesouhlasu s přijatým řešením. Takto postavená ústavní stížnost ovšem staví Ústavní soud do pozice třetí instance v systému všeobecného soudnictví, která mu však s odvoláním na y zjevně nepřísluší. Stejně tak skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní názor, s nímž se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 1996,

sp. zn.

). Celkově ústavní stížnost postrádá ústavněprávní rozměr a je zjevné, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena ústavně chráněná práva stěžovatelky. Napadená rozhodnutí nejsou svévolná ani nedostatečně odůvodněna (viz nález ze dne 24. 11. 2004,

sp. zn.

). Obecné soudy se důsledně vypořádaly se všemi podstatnými námitkami stěžovatelky a své závěry založily na rozumné a přesvědčivé úvaze (viz nález ze dne 27. 3. 2012,

sp. zn.

); výklad a aplikace dotčených zákonných ustanovení zjevně není v rozporu s ústavním právem na spravedlivý proces podle y ani y (viz nález ze dne 14. 8. 2007,

sp. zn.

).

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. října 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu