Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2754/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatelky ORCO PROPERTY GROUP S. A. se sídlem v Lucemburském velkovévodství, L-2661 Lucemburk, rue de la Valée 40, zastoupené Vladislavem Jirkou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 807/64, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 7. 2017, č. j. -227, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Společnost L88 Investments Prague 1, s. r. o., se jako žalobkyně domáhá incidenční žalobou podanou u Městského soudu v Praze vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka - společnosti HAGIBOR OFFICE BUILDING, a. s. Stěžovatelka podáním ze dne 4. 7. 2016 oznámila, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastnice na straně žalovaného insolvenčního správce AS ZIZLAVSKY, v. o. s.; uvedla, že dlužník je její dceřiná společnost a výsledek incidenčního sporu má přímý dopad na míru uspokojení její pohledávky přihlášené v insolvenčním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod spisovou značkou .

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 7. 2017, č. j. -227, nepřipustil vstup stěžovatelky do řízení jako vedlejší účastnice na straně žalovaného ( ); dospěl k závěru, že stěžovatelka nemá na vstupu do řízení zájem právní, nýbrž pouze ekonomický.

Proti usnesení vrchního soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 30. 8. 2017 a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil, namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a do práva na ochranu vlastnictví podle y. Zásah spatřuje v tom, že vrchní soud nepřipustil její vstup jako vedlejší účastnice do incidenčního řízení na základě nesprávného závěru, že u ní není dán právní zájem na výsledku řízení; odkazuje přitom na judikaturu Nejvyššího soudu a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2013,

sp. zn.

. Vrchní soud neuvedl, proč se od zmíněné judikatury odchýlil. Stěžovatelka navrhla zrušit napadené usnesení a podáním ze dne 5. 9. 2017 navrhla rovněž odklad jeho vykonatelnosti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona - je však zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, nebyl-li z jejich strany dodržen ústavní rámec při rozhodovací činnosti - žádné takové pochybení však v projednávané věci nezjistil.

Ústavní soud neshledává nic protiústavního na interpretaci pozitivního (procesního) práva, jak byla provedena v dané věci. Vrchní soud obsáhle a srozumitelně odůvodnil své závěry o absenci právního zájmu stěžovatelky na výsledku incidenčního řízení, odkázal na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, zejména pak na nálezy ze dne 5. 8. 2009,

sp. zn.

, a ze dne 8. 12. 2004,

sp. zn.

, které nebyly doposud překonány.

Usnesení

sp. zn.

, na které stěžovatelka odkazuje, se týkalo skutkově odlišné situace - Ústavní soud neshledal zásah do ústavně zaručených práv žalovaných tím, že obecné soudy připustily vstup vedlejších účastnic do incidenčního řízení. Závěr, že míra uspokojení pohledávek představuje "právní" zájem věřitelů, je v judikatuře Ústavního soudu ojedinělý. Navíc senáty Ústavního soudu nejsou vázány obsahem usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost (viz např. nález ze dne 13. 9. 2007,

sp. zn.

, N 142/46 SbNU 373).

Ústavní soud v nyní posuzované věci sdílí ustálený závěr, že zájem na co nejvyšším uspokojení pohledávek věřitelů v návaznosti na výsledku incidenčního sporu není zájmem právním, neboť se jejich právní postavení v rámci insolvenčního řízení nemění (k tomu blíže viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2014,

sp. zn.

, a ze dne 14. 5. 2013,

sp. zn.

). V nyní projednávané věci je zřejmé, že se stěžovatelka domáhá vedlejšího účastenství v incidenčním řízení proto, aby ochránila svojí dceřinou společnost a zároveň výši uspokojení své pohledávky. Jde tedy čistě o zájem majetkový, který však není důvodem pro připuštění stěžovatelky do incidenčního řízení.

Postupem Vrchního soudu v Praze nebylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces ani právo na ochranu vlastnictví; proto na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Domáhá-li se stěžovatelka odkladu vykonatelnosti napadeného usnesení podle , byl by takový postup možný pouze tehdy, jestliže by Ústavní soud ústavní stížnost "přijal"; předmětný návrh má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit [viz např. usnesení ze dne 13. 1. 1995

sp. zn.

(U 2/3 SbNU 313)]. Je-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu