Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 810/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jiřího Horáka, zastoupeného JUDr. Františkem Steidlem, advokátem, sídlem Randova 204, Klatovy, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2016 č. j. -176, , za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a města Horažďovice, sídlem Mírové náměstí 1, Horažďovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva, zejména právo na ochranu vlastnictví ústavně zaručené v d (dále jen " "), právo na soudní ochranu ústavně zaručené v y a právo na rovnost účastníků v řízení ústavně zaručené v y.

2. Z předložených podkladů Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") domáhal po vedlejší účastnici zaplacení částky 546 647 Kč, sestávající z bezdůvodného obohacení včetně příslušenství a přiměřeného zadostiučinění ve výši 100 000 Kč. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 12. 2012 č. j. -47 bylo rozhodnuto tak, že k projednání a rozhodnutí ve věci jsou příslušné okresní soudy. Věc byla postoupena Okresnímu soudu v Klatovech (dále jen "okresní soud").

3. Usnesením okresního soudu ze dne 10. 12. 2013 č. j. -122 byl stěžovatel osvobozen od soudních poplatků v plném rozsahu, usnesením ze dne 18. 2. 2014 č. j. -143 byl stěžovateli ustanoven zástupce z řad advokátů, usnesením ze dne 26. 6. 2014 č. j. -179 bylo řízení o žalobě na přiznání přiměřeného zadostiučinění ve výši 100 000 Kč vyloučeno k samostatnému řízení a usnesením ze dne 22. 1. 2016 č. j. -83 bylo stěžovateli se zpětnou účinností odňato osvobození od soudních poplatků.

4. Usnesení okresního soudu o odnětí osvobození od soudních poplatků bylo potvrzeno usnesením krajského soudu ze dne 22. 3. 2016 č. j. -93. Krajský soud dovodil, že u stěžovatele již v době zahájení řízení nebyly splněny předpoklady osvobození od soudních poplatků, kdy stěžovatel navíc po prohlášení konkursu svévolně podává řadu žalob na zaplacení různých částek z důvodu, že správkyně pohledávky nesepsala do konkursní podstaty. Stěžovatel však správkyni neposkytoval žádnou součinnost, kdy ji o žalobě, ani o ostatních vedených řízeních neinformoval.

5. Usnesením okresního soudu ze dne 18. 4. 2016 č. j. -100 bylo zrušeno usnesení ze dne 18. 2. 2014 č. j. -143 o ustanovení právního zástupce, což následně potvrdil krajský soud usnesením ze dne 8. 6. 2016 č. j. -141.

6. Proti usnesením krajského soudu ze dne 22. 3. 2016 č. j. -93 a ze dne 8. 6. 2016 č. j. -141 podal stěžovatel dovolání, jejichž podstatou byla otázka, která dosud neměla být v praxi Nejvyššího soudu řešena, a to, zda může být důvodem odepření přiznaného zákonného práva na osvobození od soudních poplatků a odnětí práva na právní zastoupení ustanoveným zástupcem okolnost, že se stěžovateli nedaří navázat konstruktivní spolupráci s konkursní správkyní. Důvody špatné spolupráce spatřoval v odlišných právních názorech.

7. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016 č. j. -176, , byla dovolání stěžovatele odmítnuta. Nejvyšší soud v odůvodnění uvedl, že právní posouzení odpovídá závěrům formulovaným v usneseních ze dne 9. 8. 2016 č. j. a č. j. , vydaných rovněž ve věci stěžovatele. Nejvyšší soud se rovněž vyjádřil ke zřejmě bezúspěšnému uplatňování práva.

II.

Argumentace stěžovatele

8. Stěžovatel v ústavní stížnosti vymezil stejnou otázku jako v dovolání, tedy zda mu může se zpětnou účinností být odepřeno již jednou přiznané právo na osvobození od soudních poplatků a právo na zastoupení ustanoveným právním zástupcem jen proto, že se nedaří spolupráce s konkursní správkyní.

9. Stěžovatel se rovněž vyjádřil ke spolupráci s konkursní správkyní. Uvedl, že před soudem uplatňuje majetkové nároky, nicméně tato skutečnost musela být okresnímu soudu známa již v době rozhodování o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce. Okresní soud si rovněž musel být vědom nedostatků ve spolupráci s konkursní správkyní. K tomu dodává, že okresní soud nemůže své názory v jeho neprospěch tak zásadně měnit. K pochybením mělo dojít i postupem Nejvyššího soudu, když jeho dovolání odmítl.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

10. Ústavní soud podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatel nemá k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

11. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že právo na soudní ochranu podle odst. l y je porušeno, je-li komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. odmítá-li soud jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. zůstává-li v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y). Není tedy součástí soustavy soudů ( y) a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace jsou záležitostí obecných soudů [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 1996

sp. zn.

(U 22/6 SbNU 575)]. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, jsou-li právní závěry obecných soudů v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo když porušení některé z norem tzv. podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při aplikaci práva), zakládá porušení základního práva nebo svobody. Žádný z těchto závěrů však v nyní posuzované věci nelze učinit.

12. Stěžovatel v ústavní stížnosti vymezil jedinou ústavněprávní otázku, a to, zda je soud oprávněn odejmout účastníkovi civilního řízení již jednou přiznané osvobození od soudních poplatků a zrušit rozhodnutí o ustanovení právního zástupce proto, že se nedaří spolupráce dlužníka s konkursní správkyní.

13. Odejmutí přiznaného osvobození od soudních poplatků zákon připouští v , podle něhož přiznané osvobození předseda senátu kdykoli za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, ukáže-li se do pravomocného skončení řízení, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. K tomu může soud dospět např. tak, že dodatečně zjistí, že poměry ovlivňující rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků byly v době rozhodování jiné. V nyní posuzované věci je zřejmé (srov. např. dřívější usnesení Nejvyššího soudu, na něž nyní napadené rozhodnutí odkazuje, viz bod 7.), že stěžovatel opakovaně podává žaloby a žádá o osvobození od soudních poplatků, resp. ustanovení právního zástupce. Obecné soudy opakovaně uvádějí, že z jeho strany jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, mimo jiné z důvodu prohlášeného konkursu a nedostatků v komunikaci mezi stěžovatelem a konkursní správkyní. V nyní posuzované věci stěžovatel nijak nedoložil, že okresní soud v době rozhodování o osvobození od soudních poplatků o těchto skutečnostech věděl. To má rovněž oporu v časové posloupnosti, kdy např. rozhodnutí o jiných návrzích stěžovatele byla vydána později, než v nyní posuzované věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu uvedená v bodě 7.). Zjistil-li okresní soud, že skutečnosti svědčící o naplnění nebo nenaplnění předpokladů osvobození od soudních poplatků byly jiné, než se původně jevily, bylo zcela legitimní, aby dříve přiznané osvobození se zpětnou účinností odejmul, což následně potvrdily i krajský soud a Nejvyšší soud.

14. Ze stejných důvodů Ústavní soud uvádí, že v nyní posuzované věci nedošlo k zásahu ani do dalších ústavně zaručených práv, konkrétně práva na ochranu vlastnictví zaručeného y a práva na rovnost účastníků v řízení zaručeného y.

15. Vzhledem k tomu, že postupem Nejvyššího soudu v posuzované věci nedošlo k zásahu do základních práv stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. července 2017

Jan Filip v. r.

předseda senátu