Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 850/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Ivo Nedbálka, zastoupeného JUDr. Tomášem Štípkem, advokátem se sídlem Stodolní 741/15, Moravská Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -67 ze dne 30. 8. 2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhal se stěžovatel zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu. Tímto rozhodnutím bylo podle ustanovení věty první , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), odmítnuto stěžovatelovo dovolání s odůvodněním, že neobsahuje všechny zákonné náležitosti podle , neboť v něm stěžovatel nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, a v dovolacím řízení pro tuto vadu nebylo možno pokračovat. Pro úplnost lze dodat, že dovolání směřovalo do usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. -56 ze dne 22. 3. 2016, kterým bylo k odvolání stěžovatele potvrzeno usnesení č. j. -14 ze dne 27. 10. 2015 ve výrocích, jimiž Krajský soud v Ostravě zjistil úpadek stěžovatele a prohlásil na jeho majetek konkurs.

V ústavní stížnosti stěžovatel Nejvyššímu soudu vytkl, že o odmítnutí dovolání rozhodl toliko předseda senátu, bez projednání senátem samotným, jak by bylo žádoucí s ohledem na obsah dovolání a posouzení věci. V popsaném postupu Nejvyššího soudu stěžovatel spatřoval porušení svého práva na zákonného soudce dle d (dále jen " "). Dále stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces dle y, o jehož ochranu neúspěšně usiloval v průběhu celého řízení před obecnými soudy, včetně Nejvyššího soudu.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele z hlediska kompetencí daných mu y, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y, přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Pro posouzení stížnostního návrhu považuje Ústavní soud za klíčové zodpovězení otázky, zda dovolací soud při svém rozhodování adekvátně zohlednil ústavně zaručené právo na přístup k soudu ve smyslu y, tedy zda jeho interpretace právních norem upravujících náležitosti dovolání, konkrétně ustanovení ve spojení s , není projevem tzv. přepjatého formalizmu, tedy zda dostatečně reflektuje zmíněné ústavně zaručené základní právo, nebo zda to (naopak) nebyl samotný stěžovatel, kdo dostatečně nerespektoval "stanovený" (procesní) postup a na (dovolací) soud se obrátil s nikoliv řádným podáním. Za tím účelem si Ústavní soud ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. (dostupný na http://portal.justice.cz/Justice2/Uvod/uvod.aspx) opatřil kopii dovolání stěžovatele. Po jeho prostudování se nakonec přiklonil ke druhé ze shora naznačených možností, tj. ztotožnil se s hodnocením Nejvyššího soudu, že stěžovatel nevyhověl požadavkům na obsah dovolání, když ve svém podání ze dne 6. 7. 2016 neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Vymezení ve smyslu přitom, zjednodušeně řečeno, spočívá ve formulování právní otázky významné pro napadené rozhodnutí odvolacího soudu a uvedení, jakým způsobem předmětnou právní otázku řeší judikatura Nejvyššího soudu. Podle citovaného ustanovení je totiž dovolání přípustné, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe Nejvyššího soudu nebo která v rozhodování Nejvyššího soudu nebyla dosud řešena, případně je Nejvyšším soudem řešena rozdílně (nejednotně). Dovolání je přípustné také tehdy, pokud je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, ovšem tato judikatura by se měla změnit (srov. nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 3. 5. 2017, dostupný na http://nalus.usoud.cz). V projednávané věci je zjevné, že stěžovatel uvedeným formulačním nárokům nedostál, jelikož se v textu dovolání omezil toliko na konstatování, že "odvolací soud se rovněž odchýlil od ustálené soudní praxe dovolacího soudu", aniž by tuto praxi jakkoliv blíže specifikoval.

Na stanovisku o vadnosti podaného dovolání pak nemění nic ani skutečnost, že stěžovatel v něm poukazoval na porušení svého práva na spravedlivý proces, k němuž mělo dojít v řízení před obecnými soudy. Judikaturní závěr z usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 28. 3. 2013 (U 5/68 SbNU 541) o tom, že jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je uplatnitelná jako dovolací důvod podle , neznamená, že tato námitka je sama o sobě způsobilá zdůvodnit přípustnost dovolání (jako v případě ústavní stížnosti, kdy nemůže namítaná neústavnost zásahu orgánu veřejné moci zdůvodnit projednání nepřípustné ústavní stížnosti). Bylo povinností stěžovatele konfrontovat vytýkaná protiústavní pochybení obecných soudů se stávající judikaturou Nejvyššího soudu, případně Ústavního soudu, neboť jen tak může uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Ústavní soud neshledal konečně důvodnou ani námitku porušení práva na zákonného soudce podle y. V souladu byl předseda senátu oprávněn rozhodnout o odmítnutí dovolání, které nebylo řádně doplněno nebo opraveno a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. Taková situace v projednávané věci, jak vyplývá ze shora uvedeného, přitom nastala.

Ústavní soud závěrem konstatuje, že nezjistil v napadeném rozhodnutí Nejvyššího soudu kvalifikované pochybení, jež by mělo za následek porušení stěžovatelem dovolávaných ústavně zaručených práv, pročež přistoupil k aplikaci ustanovení a předloženou ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. července 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu