Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2123/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Martina Grubnera, zastoupeného JUDr. Marií Emilií Grossovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Zborov 2760/3, Prostějov, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2017 č. j. -10, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel napadl ústavní stížností v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") s tvrzením, že jím, postupem městského soudu a správního orgánu, který je správcem daně, byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle y, , a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel se domáhal zrušení napadeného usnesení, dále aby Ústavní soud zakázal orgánu veřejné moci jeho jednání, jímž porušuje stěžovatelova základní práva, a aby rozhodl, že vyřešení stěžovatelovy stížnosti formou "Vyrozumění o prošetření způsobu vyřízení stížnosti dle ustanovení daňového řádu, ze dne 12. 10. 2016, ke kterému dospěl Finanční úřad - Odvolací finanční ředitelství v Brně je nezákonné". Stěžovatel informoval, že napadeným usnesením "Krajský soud" (správně "městský soud") odmítl jeho správní žalobu proti "Vyrozumění o prošetření způsobu vyřízení stížnosti", ke kterému dospěl vedlejší účastník a kterým byla vyřízena jeho "Žádost o prošetření způsobu vyřízení stížnosti ze dne 3. 8. 2016". Touto žádostí se snažil dosáhnout přezkoumání postupu správce daně. Další stěžovatelova argumentace se koncentruje především na námitky vůči postupu správce daně při podání oznámení o podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně a pokládá Ústavnímu soudu otázku "výkladu praktické aplikace ust. (správně má být "261"), odst. 3-6 , daňový řád ve znění pozdějších předpisů, jeho důsledků a možnosti další obrany stěžovatele proti tomuto vyřízení stížnosti".

2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ( a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " ), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

3. Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný a mimořádný prostředek s výjimkou obnovy řízení, tak jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítané vady řízení či vady rozhodnutí (srov. ).

4. Z citovaných ustanovení vyplývá, že pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje ( ) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

5. Z obsahu ústavní stížnosti a z předloženého usnesení městského soudu je zřejmé, že stěžovatel brojí primárně proti usnesení tohoto soudu. Přitom byl v napadeném usnesení výslovně upozorněn, že proti němu lze podat kasační stížnost. Ústavní soud ověřil, že stěžovatel kasační stížnost proti tomuto usnesení nepodal. Stěžovatel tak v dané věci nevyčerpal všechny zákonem stanovené procesní prostředky k ochraně svého tvrzeného práva, a jeho návrh je proto podle výše citovaných ustanovení návrhem nepřípustným.

6. Ústavní soud zvažoval, zda přijmout ústavní stížnost za základě (s ohledem na stěžovatelovu domněnku vyjádřenou v bodu 41. ústavní stížnosti). Je třeba předeslat, že jde o významnou výjimku ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti, a proto je nutné ji interpretovat restriktivně [srov. nález ze dne 13. 3. 1996

sp. zn.

(N 19/5 SbNU 159)]. Výjimečné okolnosti, za kterých podle není nezbytné vyčerpat všechny procesní prostředky ("stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele"), Ústavní soud nastínil - v podobě základních tezí - již vícekrát, kupříkladu v usneseních ze dne 23. 4. 1996

sp. zn.

, ze dne 6. 1. 1997

sp. zn.

, ze dne 16. 6. 2005

sp. zn.

, ze dne 8. 6. 2005

sp. zn.

, resp. nálezu ze dne 12. 9. 2006

sp. zn.

, a odvolání na ně je případné (srov. Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I.: s komentářem, ASPI a. s., Praha, 2007, str. 386). Stěžovatel se omezil pouze na tvrzení, že jeho ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy a dotýká se značného počtu osob, jímž byla současným zákonným stavem upřena další možnost obrany před orgánem veřejné správy, bez bližší argumentace. Uvedené tvrzení tak nemohlo být spolehlivým podkladem pro úsudek, že jde o tuto výjimečnou situaci.

7. Z uvedených důvodů Ústavní soud stěžovatelovu ústavní stížnost jako nepřípustnou podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. července 2017

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj