Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3078/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti I. B., zastoupené JUDr. Pavlem Pileckým, advokátem se sídlem v Praze, Těšnov 1163/5, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -58 ze dne 21. července 2016, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -49 ze dne 27. srpna 2015 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -27 ze dne 30. ledna 2015, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníků řízení a vedlejší účastnice České republiky - Ministerstva spravedlnosti, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 296 666 Kč působené jí v důsledku nesprávného úředního postupu soudů v řízení o určení otcovství a úpravě poměrů nezletilých dětí. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu zamítl s tím, že délka řízení nebyla nepřiměřená skutkové a právní obtížnosti věci, procesní soud postupoval řádně, pečlivě a plynule. Celková délka řízení byla sice velmi dlouhá, nepřekročila však ještě akceptovatelnou mez. Městský soud toto rozhodnutí potvrdil.

2. Nejvyšší soud následné dovolání stěžovatelky odmítl pro vady. Stěžovatelka v něm nevymezila předpoklady přípustnosti dovolání podle . Náležitosti dovolání nemohly být splněny ani tím, že stěžovatelka odkázala na rozhodnutí v související věci dcery, které bylo přiměřené zadostiučinění přiznáno.

3. Proti rozhodnutím Nejvyššího, městského a obvodního soudu stěžovatelka brojila ústavní stížností, neboť se domnívala, že jimi došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu, náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, projednání věci bez zbytečných průtahů a na ochranu rodičovství a rodiny. Porušení stěžovatelka spatřovala v tom, že řízení ve věci trvalo osm let a šest měsíců, což v žádném případě nelze považovat za akceptovatelné. Co do základu sporu byla věc postavena najisto po třech letech, zbylé průtahy byly způsobeny pochybením znalce, opožděnými překlady listin a problémy při doručování do zahraničí. Nic z toho nemůže být stěžovatelce k tíži. V obsahově totožné žalobě bylo vyhověno dceři stěžovatelky, není tedy důvod, aby nebylo vyhověno i stěžovatelce.

4. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností, spisem obvodního soudu a zejména dovoláním stěžovatelky; dospěl k závěru, že se jedná o zčásti návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález

sp. zn.

ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].

5. S ohledem na to, že Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl pro vady, může být předmětem řízení o ústavní stížnosti toliko otázka splnění náležitostí dovolání podle ve znění od 1. 1. 2013 [srov. nález

sp. zn.

ze dne 3. 2. 1994 (N 6/1 SbNU 47)]. Samotná správnost rozhodnutí ve věci předmětem přezkumu ze strany Ústavního soudu být nemůže, neboť nebyla předmětem přezkumu ani před Nejvyšším soudem (a to ani kvazivěcného přezkumu odmítnutím opravného prostředku z důvodů závisejících na uvážení rozhodujícího orgánu).

6. Jednou z povinných náležitostí dovolání je, že v něm musí být uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, což je náležitost odlišná od dovolacího důvodu (srov. nález

sp. zn.

ze dne 15. 3. 2017). Účel tohoto požadavku spočívá v tom, aby se advokát dovolatele ještě před podáním dovolání seznámil s relevantní judikaturou Nejvyššího soudu, a aby po seznámení se s ní zvážil, zda takovéto dovolání má šanci na úspěch, a tento názor sdělil dovolateli. Zákon nestanoví konkrétní způsob, jakým má být v dovolání uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Tyto skutečnosti z něj musí být seznatelné, mohou však být vyjádřeny v kterékoliv jeho části.

7. To znamená, že dovolatel je ze zákona povinen nejen uvést právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné (a vyložit, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení, srov. ), ale též konfrontovat tuto nesprávnost s dosavadní rozhodovací činností Nejvyššího soudu, neboť tomu náleží úkol sjednocovat rozhodovací činnost soudů v civilním řízení. Podle toho je dovolatel povinen vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ). Měl by tedy uvést, který z předpokladů vymezených v je naplněn a proč. Jinými slovy: dovolatel je povinen uvést, v čem se odvolací soud odchýlil od relevantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, nebo v čem je relevantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozporná, nebo v čem je třeba relevantní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu změnit, nebo zda se jedná o právní otázku Nejvyšším soudem dosud nevyřešenou. Případně lze přípustnost dovolání podle okolností vymezit i odkazem na rozhodovací činnost Ústavního soudu (srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 6. 12. 2016).

8. Z dovolání Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka splnění předpokladů přípustnosti dovolání nijak nevymezila, úpravou se neřídila. Věnovala se toliko stručné polemice se závěrem odvolacího soudu o tom, že délka řízení nebyla nepřiměřená.

9. Závěry Nejvyššího soudu v napadeném rozhodnutí jsou tudíž přiléhavé: stěžovatelka nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, jak to vyžaduje . Stěžovatelka tak své právo před dovolacím soudem neuplatnila stanoveným postupem, který teprve požívá ochrany podle d.

10. O odmítnutí dovolání pro vady (nikoliv pro nepřípustnost podle ) Nejvyšší soud rozhodl samosoudcem, jak to výslovně umožňuje (srov. např. usnesení NS sp. zn. ze dne 15. 12. 2016). Ani v tom nelze shledat pochybení Nejvyššího soudu.

11. V citovaném nálezu

sp. zn.

Ústavní soud dále uvedl, že podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti vůči rozhodnutí odvolacího a nalézacího soudu je vyčerpání dovolání, jehož přípustnost může být založena podle . K efektivnímu vyčerpání dovolání nedojde, bude-li podáno vadně, tedy aniž by obsahovalo zákonem stanovené náležitosti, jež jsou uvedeny v a 3 , nebo když bude nepřípustné z některého z důvodu uvedeného v .

12. V posuzované věci bylo dovolání podáno vadně, ve vztahu k rozhodnutí městského a obvodního soudu tedy stěžovatelka řádně (efektivně) nevyčerpala procesní prostředky k ochraně práva. V tomto rozsahu je tak ústavní stížnost nepřípustná.

13. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle a ve spoj s jako návrh v části zjevně neopodstatněný a v části nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. července 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu