Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1292/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti společnosti MORAVSKÁ VODÁRENSKÁ, a. s., se sídlem v Olomouci, Tovární 1059/41, zastoupené Mgr. Hynkem Peroutkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 11. 2016, č. j. -3534, a Krajského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2014, č. j. -3077, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka napadá ústavní stížností označená usnesení, kterými byla vyslovena a potvrzena neplatnost mimořádné valné hromady společnosti Vodovody a Kanalizace Zlín, a. s. (dále jen "VaK"), ze dne 30. 4. 2004. Obecné soudy vyslovily neplatnost usnesení valné hromady přijatého pod bodem 4, jímž valná hromada pověřila představenstvo společnosti VaK uzavřít smlouvu o prodeji části podniku (vodáren) společnosti Zlínská vodárenská, a. s., která je právní předchůdkyní stěžovatelky. Stěžovatelka nikdy nebyla osobou oprávněnou zahájit řízení o vyslovení neplatnosti valné hromady společnosti VaK podle , obchodního zákoníku, jelikož nebyla a není jejím akcionářem; je pouze strategickým obchodním partnerem.

Stěžovatelka je přesvědčena, že v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady měla mít postavení účastníka, neboť obecnými soudy přezkoumávaným usnesením bylo rozhodnuto o prodeji části podniku její právní předchůdkyni jako kupujícímu, a rozhodnutí se proto dotýká i práv stěžovatelky. Tvrdí, že výsledek řízení má zásadní význam pro probíhající řízení o neplatnost předmětné kupní smlouvy. Stěžovatelka namítá porušení práva na soudní ochranu podle a d, v napadených usneseních shledává jiný zásah orgánu veřejné moci podle a navrhuje jejich zrušení.

Ústavní soud již obdobnou stížnost stěžovatelky odmítl usnesením ze dne 20. 8. 2015,

sp. zn.

. Tehdy se stěžovatelka bránila proti sdělení, že se nepovažuje za účastníka řízení podle , ve znění účinném do 31. 12. 2013.

Ústavní soud je povinen nejprve zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje veškeré zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny procesní podmínky k jejímu projednání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "). Podle ustanovení je oprávněn podat ústavní stížnost ten, kdo tvrdí, že v řízení, jehož byl účastníkem, bylo rozhodnutím nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci zasaženo do jeho práv.

Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatelka není oprávněna k podání ústavní stížnosti podle , jelikož jí postavení účastníka v nesporném řízení o neplatnost usnesení valné hromady zjevně nepříslušelo podle , ve spojení s , ve znění účinném do 31. 12. 2013. Stěžovatelka nikdy neměla na základě zákona právo být účastníkem řízení a nemohlo tak být ani z povahy věci nepřiznáním tohoto postavení porušeno žádné její ústavně chráněné právo. Řízení o neplatnost usnesení valné hromady akciové společnosti je výhradně vnitřní záležitostí obchodní korporace a zákon výslovně uvádí, kdo je jeho účastníkem; přitom stěžovatelka tyto podmínky nesplňuje - není ani navrhovatelkou, ani osobou o jejíchž právech by se v řízení jednalo. Účastníky řízení byli pouze navrhovatel (akcionář) a společnost VaK. Stěžovatelka proti výsledku řízení nemůže brojit skrze ústavní stížnost; svá práva může hájit v řízení o neplatnost kupní smlouvy o prodeji části podniku VaK.

Napadená usnesení nepředstavují ani namítaný jiný zásah orgánu veřejné moci, jelikož tento pojem interpretuje Ústavní soud jako jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok orgánu veřejné moci vůči základním, ústavně zaručeným právům, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem řádné rozhodovací pravomoci tohoto orgánu. Napadená usnesení uvedené vymezení nenaplňují.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle ve spojení s mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta pro neoprávněnost navrhovatele.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. června 2017

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj