Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1166/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele F. Š., zastoupeného Mgr. Pavlou Brennan Kahounovou, advokátkou, sídlem Ostrovní 126/30, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. února 2017 č. j. -748, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) společnosti ACQUIRE CZ, s. r. o., sídlem U Santošky 2285/11, Praha 5 - Smíchov, a 2) L. M., jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva ústavně zaručená v , a d (dále jen " ").

2. Z předložených podkladů Ústavní soud zjistil, že vedlejší účastnice 1) se na stěžovateli a vedlejší účastnici 2) domáhala zaplacení částky 25 270 Kč s příslušenstvím. Výrokem I. rozsudku Okresního soudu v Kladně (dále jen "okresní soud") ze dne 7. 8. 2014 č. j. -447 byla žaloba zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto výrokem II. a III. tak, že vedlejší účastnice 1) je povinna vedlejší účastnici 2) zaplatit částku 55 640 Kč a stěžovateli zaplatit částku 45 745,10 Kč.

3. Proti tomuto rozsudku podala vedlejší účastnice 1) odvolání, v němž mimo jiné vznášela námitky týkající se nákladů řízení.

4. Výrokem II. rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 7. 2. 2017 č. j. -748 byl II. a III. výrok rozsudku okresního soudu změněn tak, že ani vedlejší účastnici 2) ani stěžovateli se náhrada nákladů řízení nepřiznává. V dalším rozsahu byl rozsudek okresního soudu potvrzen. Výrokem I. rozsudku bylo dále rozhodnuto tak, že řízení o návrhu vedlejší účastnice 1) na vstup nového žalobce do řízení se zastavuje, výrokem III. nebyla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení vedlejší účastnici 2) a výrokem IV. nebyla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení stěžovateli. Krajský soud ke změně výroku o nákladech řízení v odůvodnění uvedl, že použil , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a to s ohledem na všechny okolnosti případu. Přihlížel zejména k tomu, že na vzniklé situaci se svým chováním i právním jednáním podíleli všichni účastníci, a proto by bylo nespravedlivé, aby hradit náklady řízení bylo uloženo právě vedlejší účastnici 1).

II.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že rozhodnutím krajského soudu došlo k zásahu do jeho práva na soudní ochranu a principu rovnosti účastníků řízení. Byť v ústavní stížnosti navrhuje zrušení rozsudku krajského soudu v celém rozsahu, je z obsahu zřejmé, že napadá pouze výrok II. o změně výroku III. rozsudku okresního soudu.

6. Podle stěžovatele bylo odvolací řízení postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí. K tomu dodává, že rozsudek krajského soudu neobsahuje řádné a přesvědčivé odůvodnění a v jeho postupu lze spatřovat prvky libovůle a nahodilosti. Zabývá se rovněž významem ustanovení , které by mělo být aplikováno pouze k odstranění nepřiměřené tvrdosti a dosažení spravedlnosti.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla částečně podána neoprávněným stěžovatelem. Výrok I. napadeného rozsudku je rozhodnutím o zastavení řízení o návrhu vedlejší účastnice 1) na vstup nového žalobce do řízení, výrok III. je rozhodnutím o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení vedlejší účastnici 2). Je zřejmé, že v tomto rozsahu stěžovatel nemohl být dotčen ve svých základních právech nebo svobodách. Stejný závěr lze učinit rovněž k části výroku II., a to v rozsahu změny výroku II. rozsudku okresního soudu, tedy o náhradě nákladů řízení vedlejší účastnici 2).

8. Ke zbývajícímu rozsahu Ústavní soud uvádí, že ústavní stížnost byla podána včas a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatel nemá k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a napadeným rozsudkem dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti podána neoprávněným navrhovatelem (bod 7.) a zčásti je zjevně neopodstatněná.

10. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že právo na soudní ochranu podle odst. l y je porušeno, je-li komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. odmítá-li soud jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. zůstává-li v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y). Není tedy součástí soustavy soudů ( y) a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace jsou záležitostí obecných soudů [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 1996

sp. zn.

(U 22/6 SbNU 575)]. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, jsou-li právní závěry obecných soudů v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo zakládá-li porušení některé z norem tzv. podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při aplikaci práva), porušení základního práva nebo svobody. Žádný z těchto závěrů však v nyní posuzované věci nelze učinit.

11. Stěžovatel svá tvrzení zaměřuje pouze na výrok II. napadeného rozsudku, a to v rozsahu změny III. výroku rozsudku okresního soudu o nákladech řízení, kdy podle něj nebyl tento výrok řádně zdůvodněn, resp. nebyl naplněn účel K tomu Ústavní soud uvádí, že odvolání vedlejší účastnice 1) napadlo rozsudek okresního soudu rovněž co do nákladů řízení, stěžovatel proto měl možnost se k tomuto rozsahu odvolání vyjádřit již v odvolacím řízení. Nadto Ústavní soud doplňuje, že krajský soud se v odůvodnění, byť nepřímo, zabýval jak samotným účelem , tak i předpoklady jeho aplikace v nyní posuzované věci. S přihlédnutím ke všem okolnostem, mimo jiné chování a právnímu jednání stěžovatele a vedlejších účastníků, dospěl k závěru, že na vzniklé situaci se podíleli všichni, a proto by bylo nespravedlivé, aby povinnost nahradit náklady řízení byla uložena právě vedlejší účastnici 1). Proto je třeba uvést, že zdůvodnil-li krajský soud řádně své rozhodnutí, není v pravomoci Ústavního soudu do takového závěru zasahovat.

12. Ze stejných důvodů je nutné odmítnout rovněž tvrzení stěžovatele o porušení principu rovnosti zaručeného v y.

13. Vzhledem k tomu, že v rozsahu napadení výroku I., výroku II., a to v části změny výroku II. rozsudku okresního soudu, a výroku III. rozsudku krajského soudu byla ústavní stížnost podána někým zjevně neoprávněným, rozhodl Ústavní soud o jejím odmítnutí podle . Ve zbývajícím rozsahu byla ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , neboť rozhodnutím krajského soudu nedošlo k zásahu do základních práv či svobod stěžovatele.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2017

Jan Filip v. r.

předseda senátu