Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1150/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky Czech collection service s. r. o., se sídlem v Praze, Primátorská 296/38, zastoupené Mgr. Danielem Kauckým advokátem se sídlem v Praze, Zlatnická 1582/10, proti rozsudkům Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 14. února 2017 a Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. ze dne 29. listopadu 2016, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníků řízení a vedlejších účastníků řízení Antonína Vejsady, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem obvodního soudu byl vedlejší účastník shledán vinným zločinem poškození věřitele a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let. Poškozenou stěžovatelku soud odkázal s jejím nárokem na civilní řízení, neboť zjišťování jednotlivých složek způsobené škody by neúměrně protáhlo řízení.

2. Městský soud k odvolání vedlejšího účastníka a stěžovatelky rozhodnutí obvodního soudu zrušil a vedlejšího účastníka zprostil obžaloby. Dospěl k závěru, že není dána subjektivní stránka trestného činu, neboť vedlejší účastník nechtěl stěžovatelku jako věřitele poškodit, pouze se snažil uspokojit i další pohledávky. Pohledávka stěžovatelky byla uplatněna v civilním řízení a okolnosti věci neodpovídají běžně se vyskytujícím trestným činům poškozování věřitele. Poškozenou stěžovatelku soud odkázal s jejím nárokem na civilní řízení.

3. Proti rozhodnutí městského i obvodního soudu stěžovatelka brojila ústavní stížností, neboť se domnívala, že jimi došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu a ochranu majetku. Porušení stěžovatelka spatřovala v tom, že právní řád stěžovatelce nenabízí žádnou ochranu proti protiprávnímu jednání vedlejšího účastníka, možnost uspokojení její pohledávky je omezená s ohledem na probíhající insolvenční řízení. Závěr o absenci úmyslu vedlejšího účastníka neodpovídá provedeným důkazům. Jednání vedlejšího účastníka nevedlo k uspokojení jiných pohledávek, neboť z majetku obchodní společnosti hradil pouze své vlastní dluhy. Okolnosti, které stěžovatele podle soudu vyviňovaly, nebyly způsobeny jeho jednáním, ale v důsledku předběžného opatření vydaného na návrh stěžovatelky. Samotná spornost směnečného závazku pak podle stěžovatelky nemůže mít vliv na posouzení jednání vedlejšího účastníka.

4. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].

5. Ústavní soud již dříve dospěl k závěru, že osoba poškozená trestným činem má ústavně zaručené právo na efektivní trestní řízení na obranu svých práv a svobod. K ochraně tohoto práva pak může (po formálním a materiálním vyčerpání ostatních prostředků ochrany práv) využít ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím, kterými se trestní proces končí, jako jsou rozhodnutí o odložení věci, zastavení trestního stíhání či zproštění obžaloby [nález

sp. zn.

ze dne 12. 8. 2014 (N 152/74 SbNU 301)].

6. Uvedené však nic nemění na tom, že povinnost vedení efektivního trestního řízení je povinností prostředků a nikoli výsledku. Povinností spočívající na státu je zajistit, že proběhne řádné a adekvátní trestní vyšetřování a že příslušné státní orgány budou jednat kompetentně a efektivně, totiž tak, aby jejich konání bylo způsobilé vyústit v potrestání odpovědné osoby (odst. 18 nálezu

sp. zn.

). Úprava práv poškozeného v trestním řádu nezakládá žádné ústavně zaručené právo, aby proti jinému byla uplatněna trestněprávní satisfakce [srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 8. 4. 1999 (U 29/14 SbNU 291) nebo usnesení

sp. zn.

ze dne 26. 2. 1997 (U 5/7 SbNU 343)].

7. Ve věci stěžovatelky byla nejen podána obžaloba, ale věc byla též projednána před soudem, přičemž v odvolacím řízení byl vedlejší účastník obžaloby zproštěn. Ústavní soud tak stěžovatelce nemůže přisvědčit, že by došlo k nedostatečnému vyšetření sporného jednání. Skutečnost, že soud vedlejšího účastníka obžaloby zprostil, do práv a svobod stěžovatelky jakožto poškozené nezasahuje.

8. Z hlediska eventuálních majetkových práv poškozené pak Ústavní soud připomíná, že se stěžovatelka se může nadále domáhat nároku na náhradu škody samostatně v řízení před civilními soudy. Má tedy nadále k dispozici procesní prostředek k ochraně svých práv. Samotná skutečnost, že možnost uspokojení směnečné pohledávky je omezena z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení na věci nic nemění - stěžovatelka nijak nevylíčila, v čem by se její zásadním způsobem postavení změnilo, pokud by jí náhradu škody přiznal trestní soud.

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. května 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu