Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 647/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Aleše Beka, zastoupeného Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem Pařížská 204/21, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2014 č. j. -3, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 8. 2014 č. j. -9 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2016 č. j. -22, spojené s návrhem na zrušení ustanovení a , o úpadku a způsobech jeho řešení (), ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I.

1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen ""), ústavní stížnost, v níž tvrdil, že v řízení před obecnými soudy bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle d (dále jen "") a základní právo na ochranu vlastnictví podle y. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy v posuzované věci nesprávně aplikovaly ustanovení - zejména ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") -, která považuje stěžovatel za protiústavní. Lhůtu zakotvenou v ustanovení považuje stěžovatel za nepřiměřeně krátkou (30 dnů). V posuzované věci bylo usnesení o úpadku zveřejněno dne 20. 2. 2014 a věřitelům byla dána možnost přihlásit své pohledávky do 30 dnů ode dne zveřejnění předmětného rozhodnutí. Stěžovatel svou pohledávku vůči úpadci přihlásil dne 22. 4. 2014, tedy po stanovené lhůtě, a proto byla insolvenčním soudem odmítnuta jako podaná opožděně. Stěžovatel svou argumentaci opírá o skutečnost, že podle ustanovení je lhůta pro podání přihlášek stanovena jako dvouměsíční a lhůta 30 dnů v případě oddlužení je v tomto směru nepoměrně zkrácena ke škodě věřitele.

2. Krajský soud v Brně shora označeným usnesením odmítl přihlášku pohledávky stěžovatele jako podanou opožděně, když lhůta k podání přihlášek podle zákona končila dnem 24. 3. 2014 a stěžovatel pohledávku přihlásil až dne 22. 4. 2014.

3. Vrchní soud v Olomouci usnesení soudu prvního stupně potvrdil a konstatoval, že soud prvního stupně správně dovodil, že přihláška pohledávky stěžovatele byla podána po stanovené lhůtě, tedy opožděně a jako taková byla správně odmítnuta.

4. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl. V odůvodnění usnesení citoval též judikaturu týkající se (ne)přiměřenosti lhůty stanovení v ustanovení , byť se týká předchozí právní úpravy předmětné lhůty, tj. ve znění účinném do 31. 12. 2013. Závěry jsou však podle soudu aplikovatelné též na nyní posuzovanou věc a citoval též usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

.

II.

5. Po seznámení s předloženými rozhodnutími obecných soudů dospěl Ústavní soud ke zjištění, že návrh stěžovatele je zjevně neopodstatněný.

6. Ústavní soud předně připomíná, že podle y je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nástroji ústavněprávního přezkumu vykonávaného tímto soudem jsou vedle materiálních a institucionálních garancí fungování demokratického právního státu zakotvených vě též základní práva, jejichž katalogem jed. Ústavní soud zdůrazňuje, že se cítí být vázán doktrínou minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu, event. porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.

7. V nyní posuzované věci je argumentace stěžovatele založena na protiústavní aplikaci ustanovení , které považuje za protiústavní, na projednávanou věc. Podle předmětného ustanovení je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí lhůta k přihlášení pohledávek 30 dnů (pozn.: jako v projednávané věci). Jde o lhůtu zákonnou a propadnou, což znamená, že není možné, aby insolvenční soud stanovil jinou - kratší nebo delší - lhůtu k podání přihlášek. Nedodržení této lhůty má za následek odmítnutí podané přihlášky jako opožděné. Jde přitom o výjimku z jinak stanovené dvouměsíční lhůty pro přihlášení pohledávky počínající běžet též vydáním rozhodnutí. Důvodem pro určení odlišné lhůty v případě, že je s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, je snaha zákona urychlit vstup takového dlužníka do fáze insolvenčního řízení, kde je oddlužení vůči věřitelům plněno.

8. Z výše uvedeného je zřejmé, že stěžovatel zmeškal lhůtu pro přihlášení své pohledávky a obecné soudy rozhodly správně, pokud takto podanou přihlášku odmítly. Jedinou možností stěžovatele je tudíž napadení platné zákonné úpravy, přičemž to není prvně, kdy stěžovatel tuto cestu volí. Ústavní soud se návrhem na zrušení předmětných ustanovení již zabýval, přičemž usnesením

sp. zn.

jej odmítl (z důvodu "sdílení osudu" ústavní stížnosti posouzené jako podané předčasně, tedy nepřípustné). Ústavní soud však neshledal ústavní stížnost jako opodstatněnou, rozhodnutí obecných soudů považuje za dostatečně odůvodněné a tvrzenou protiústavnost jejich závěrů neshledal. Na okraj přitom podotýká, že stěžovatel v posuzované věci tvrdí, že přihlášku uplatnil včas podle . Lhůta k přihlášení pohledávky začala plynout dne 20. 2. 2014. Jestliže však stěžovatel pohledávku přihlásil dne 22. 4. 2014, učinil tak i po této dvouměsíční lhůtě končící podle pravidel počítání lhůt dne 20. 4. 2014 (srov. - 20. 4. 2014 byla neděle a dalším pracovním dnem bylo pondělí 21. 4. 2014), tedy opožděně.

9. Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci nelze dospět k závěru o porušení práva na spravedlivý proces stěžovatele. Proto Ústavní soud podle ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

10. S ústavní stížností spojený návrh stěžovatele na zrušení v záhlaví citovaných ustanovení pak byl Ústavním soudem odmítnut, neboť takový návrh, jak vyplývá z ustanovení , má toliko akcesorickou povahu. Byla-li tedy ústavní stížnost stěžovatele odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu, vzneseného podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. dubna 2017

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu