Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3500/14

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Aleše Beka, zastoupeného Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem Pařížská 204/21, Praha 1, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2014, č. j. -10, a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 8. 2014, č. j. , -9, spojené s návrhem na zrušení ustanovení a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.II. Návrh na zrušení ustanovení a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 6. 11. 2014, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jeho základních práv, zaručených v a d. Společně s ústavní stížností podal stěžovatel podle ustanovení ve spojení s , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), návrh na zrušení ustanovení a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů.

2. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené .

3. Ústavní stížnost dle písm. d) y tvoří procesní prostředek k ochraně subjektivních základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou garantovány ústavním pořádkem. Z ustanovení , 3, 4 a , lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně toliko vlastních základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně toho kterého práva poskytuje. Přímo v ustanovení je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributů ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti ( y), kde ochrana základních práv jednotlivce nastupuje jako prostředek ultima ratio, tj. toliko tam, kde ostatní prostředky právní ochrany poskytované právním řádem byly vyčerpány nebo zcela selhávají jako nezpůsobilé či nedostatečné, a kdy základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci.

4. Jak Ústavní soud dotazem u Krajského soudu v Brně (kanceláři sp. zn. ) zjistil, stěžovatel v nyní projednávané věci podal současně s ústavní stížností (ve stejný den, tj. 6. 11. 2014) dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, tedy rozhodnutí napadeného rovněž nyní projednávanou ústavní stížností, přičemž, jak se podává z obsahu tohoto dovolání (jehož kopii si Ústavní soud vyžádal od Krajského soudu v Brně), stěžovatel zde uplatňuje téměř shodnou argumentaci jako v nyní projednávané ústavní stížnosti.

5. Za této situace, kdy stěžovatel podal proti v záhlaví citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci současně s ústavní stížností i dovolání, přičemž z úpravy řízení o dovolání podle ustanovení a násl. (dále jen " ") neplyne explicitní důvod nepřípustnosti tohoto dovolání (stěžovatel byl ostatně o přípustnosti dovolání výslovně poučen Krajským soudem v Brně), je tak Ústavní soud nucen konstatovat, že stěžovatel nedostál požadavku subsidiarity ústavní stížnosti, tj. před jejím podáním nevyčerpal všechny dostupné procesní prostředky k ochraně svých práv (resp. nevyčkal rozhodnutí o podaném dovolání a ústavní stížnost podal předčasně), včetně mimořádného opravného prostředku ve smyslu ustanovení , za který je v nyní projednávané věci nutno považovat dovolání podle ustanovení a násl.

6. S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [ ].

7. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že odmítnutím této ústavní stížnosti pro nepřípustnost nedochází k vyloučení soudní ochrany proti nyní napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci před Ústavním soudem, jelikož podle ustanovení platí, že "[b]yl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku." Jinak řečeno, i pokud by Nejvyšší soud podané dovolání neshledal přípustným, zůstává stěžovateli zachována lhůta pro případné podání nové ústavní stížnosti.

8. S ústavní stížností spojený návrh stěžovatele na zrušení v záhlaví citovaných ustanovení pak byl Ústavním soudem odmítnut podle ustanovení ve spojení s ustanovením , neboť takový návrh, jak vyplývá z ustanovení , má toliko akcesorickou povahu, a proto "sdílí osud" ústavní stížnosti. Byla-li tedy ústavní stížnost stěžovatele odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu, vzneseného podle ustanovení . Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona (nebo jeho jednotlivých ustanovení) [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 10. 1995

sp. zn.

(U 22/4 SbNU 351), dostupné rovněž na http://nalus.usoud.cz].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. června 2015

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu