Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2231/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka o návrhu stěžovatele Ing. Tomáše Pragera, zastoupeného JUDr. Ivem Jahelkou, advokátem, sídlem Sládkova 351/II, Jindřichův Hradec, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. května 2016 č. j. -26, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka a Rektora Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava, sídlem 17. listopadu 15, Ostrava, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 8. 7. 2016 stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Tvrdí, že tímto rozhodnutím bylo zasaženo do jeho ústavně garantovaných práv a svobod, zejména práva na spravedlivý proces zaručeného d (dále jen " ").

2. V ústavní stížnosti je popsán průběh řízení před obecnými soudy, kterého se stěžovatel účastnil jako žalobce.

3. Stěžovatel se před Krajským soudem v Ostravě (dále jen "krajský soud") domáhal přezkumu rozhodnutí vedlejšího účastníka ze dne 8. 9. 2015 č. j. 40/2015-9220Vr, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Děkana Fakulty bezpečnostního inženýrství Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava ze dne 13. 7. 2015 č. j. 213/2015-011 o nepřijetí ke studiu.

4. Usnesením krajského soudu ze dne 29. 2. 2016 č. j. -32 bylo řízení o žalobě zastaveno a stěžovateli byla uložena povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení. Důvodem zastavení řízení bylo podle krajského soudu sdělení stěžovatele, že došlo k jeho uspokojení novým rozhodnutím vedlejšího účastníka.

5. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, v níž zejména uvedl, že ze strany vedlejšího účastníka k žádnému uspokojení nedošlo.

6. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2016 sp. zn. -26 byla kasační stížnost stěžovatele odmítnuta pro opožděnost. Nejvyšší správní soud v odůvodnění uvedl, že usnesení krajského soudu bylo stěžovateli doručeno dne 4. 3. 2016 vhozením do jeho domovní schránky, přičemž kasační stížnost byla podána až 29. 3. 2016. Z odůvodnění dále vyplývá závěr, že krajský soudu nepochybil, pokud umožnil doručení napadeného usnesení vhozením do schránky podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

II.

Argumentace stěžovatele

7. Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjádřil nesouhlas s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, kdy uvedl, že jím bylo zasaženo do jeho základních práv, zejména práva na spravedlivý proces.

8. V ústavní stížnosti je prvé řadě obsažena citace , podle nějž platí, že nezastihl-li doručovací orgán adresáta písemnosti, vhodí písemnost do domovní nebo jiné, adresátem užívané schránky. Písemnost se v těchto případech považuje za doručenou vhozením do schránky, přičemž datum vhození vyznačí doručující orgán na doručence a na písemnosti.

9. Stěžovatel uvádí, že o datu doručení fikcí se dozvěděl až z usnesení Nejvyššího správního soudu, neboť doručující orgán na písemnosti, kterou měl k dispozici ve své domovní schránce, datum vhození nevyznačil. Podle svých tvrzení si písemnost převzal dne

14. 3. 2016, předpokládal proto, že kasační stížnost podal v zákonné lhůtě. V této souvislosti nezpochybnil správnost postupu doručování a s ním spojenou fikci, nicméně uvedl, že i takový postup musí respektovat všechny zákonné požadavky. Pokud se tak v nyní posuzované věci nestalo, nelze závěr Nejvyššího správního soudu považovat za ústavně konformní.

10. Na základě uvedeného stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.

III.

Posouzení procesních předpokladů

11. Ústavní soud podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až a ústavní stížnost je přípustná ( zákona

o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel nemá k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

12. Ústavní soud po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a vyžádaným spisem dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

13. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že právo na soudní ochranu podle

odst. l y je porušeno, pokud je komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud odmítá jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud zůstává v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y). Není tedy součástí soustavy soudů ( y) a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace jsou záležitostí obecných soudů [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 1996

sp. zn.

(U 22/6 SbNU 575)]. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, pokud právní závěry obecných soudů jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem tzv. podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při aplikaci práva), zakládá porušení základního práva nebo svobody. Žádný z těchto závěrů však v nyní posuzované věci nelze učinit.

14. V nyní posuzované věci se Ústavní soud zabýval pouze ústavností postupu Nejvyššího správního soudu, nikoliv již okolnostmi samotného doručení usnesení krajského soudu stěžovateli. Opačným postupem by došlo k překročení kompetencí Ústavního soudu. Přesto je však třeba uvést, že na obálce, v níž bylo stěžovateli doručováno usnesení krajského soudu a jež je přiložena k ústavní stížnosti, je zřetelně napsáno "4. 3. 16, 12:30". Proto je nutné tvrzení stěžovatele ve stížnosti označit za nesprávná, neboť informace o okamžiku vhození doručované písemnosti byla na obálce uvedena. Při doručování tak bylo postupováno v souladu s

15. Z originálu kasační stížnosti založeného ve spise vedeném krajským soudem pod sp. zn. (č. l. 38) je zřejmé, že stěžovatel v ní pouze uvedl datum doručení usnesení krajského soudu, a to 14. 3. 2016. Z dalšího obsahu kasační stížnosti nevyplývají žádná tvrzení, která stěžovatel uvádí v ústavní stížnosti a z nichž by mělo vyplývat, že doručení neproběhlo předepsaným způsobem a že na obálce nebylo vyznačeno datum vhození doručované písemnosti. Pokud tedy Nejvyšší správní soud, který uvedenou obálku neměl k dispozici, řádné doručení za takto popsané situace předpokládal, bylo ve smyslu principu "práva náležejí bdělým" pouze na stěžovateli, aby se pokusil prokázat opak. Ze strany Nejvyššího správního soudu proto nedošlo k žádnému pochybení.

16. Vzhledem k tomu, že postupem Nejvyššího správního soudu v nyní posuzované věci nedošlo k zásahu do základních práv stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle

.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. března 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu