Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 405/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Evy Hiršové, zastoupené Mgr. Jiřím Kasalem, advokátem, sídlem Krajířova 15/1, Dačice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. ledna 2017 č. j. -34, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatelka výslovně domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") s tvrzením, že krajský soud porušil ustanovení y, podle kterého je soudce vázán zákonem. Současně stěžovatelka požádala o odklad vykonatelnosti napadeného usnesení.

2. Z ústavní stížnosti, z přiloženého usnesení krajského soudu a z veřejně přístupných zdrojů (insolvenční rejstřík na www.justice.cz) se podává, že u krajského soudu podala matka stěžovatelky návrh na povolení oddlužení a usnesením krajského soudu ze dne 28. 1. 2014 č. j. -11 byl zjištěn její úpadek a povoleno jeho řešení oddlužením. Posléze krajský sud schválil způsob oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, a to konkretizovaných nemovitostí v kat. úz. Dolní Pěna, které insolvenční správce zapsal do majetkové podstaty. Insolvenční správce zjistil, že matka stěžovatelky uzavřela dne 1. 5. 2013 se stěžovatelkou smlouvu o pronájmu rodinného domu, jejímž předmětem byl dům pronajatý na dobu určitou od 1. 5. 2014 do 30. 4. 2028, s tím, že nájemné v celkové výši 1 530 000 Kč bylo předplaceno. Podle , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, podal insolvenční správce stěžovatelce výpověď z nájemní smlouvy o pronájmu rodinného domu.

3. Stěžovatelka se u krajského soudu žalobou podle domáhala zrušení výpovědi. Napadeným usnesením krajský soud její žalobu zamítl. V odůvodnění zejména uvedl, že nejde o neplatnou výpověď, protože nejde o výpověď z nájmu bytu, a shledal, že stěžovatelka není nepřiměřeně dotčena ve svých oprávněných zájmech (podle citovaného ustanovení), což podrobně objasnil, kromě jiného i pravomocným odsouzením matky stěžovatelky pro trestný čin poškození věřitele, uzavřením nájemní smlouvy v rozporu se zákazem zatížení nemovitosti, obsaženým v zástavní smlouvě s bankou, poskytnuvší matce stěžovatelky úvěr a výši újmy, kterou by stěžovatelka utrpěla, jež nedosahuje (s ohledem na zdroje financování výstavby domu) "značné" výše. Krajský soud ani neshledal schopnost stěžovatelky koupit předmět nájmu za cenu obvyklou.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Porušení vázanosti soudu zákonem (bod 1.) spatřuje stěžovatelka ve skutečnosti, že soud hodnotil výpověď z nájmu předmětného domu jako výpověď z nájmu nemovitostí jako celku a nikoliv jako výpověď z nájmu bytu podle ; při posléze uvedeném právním hodnocení by podaná výpověď musela být hodnocena jako neplatná pro rozpor s důvody výpovědi nájmu z bytu, resp. pro neuvedení důvodu výpovědi.

5. Platnost nájemní smlouvy dovozuje stěžovatelka též ze skutečnosti, že tuto smlouvu hodnotily jako platně uzavřenou i orgány činné v trestním řízení, když za její uzavření byla její matka odsouzena pro poškozování věřitele; takovým rozhodnutím by soud měl být vázán. Polemizuje též s úvahou krajského soudu, zda nájemní smlouva nebyla antidatována, přestože pro takovou úvahu není ve spise opora a žádný důkaz; také v tomto bodě spatřuje stěžovatelka porušení zásady vázanosti soudu zákonem i jejího práva na spravedlivý proces. Dodává, že jí nemůže být přičítáno k tíži odsouzení její matky, a že závěr soudu o tom, že z pozice osoby blízké musela vědět o znehodnocení objektu a ekonomických poměrech matky, nemá též oporu ve spise.

6. Stěžovatelka také upozorňuje, že soudu doložila původ všech prostředků, které byly do domu vloženy a které jsou kompenzovány nájemným, a trvá na tom, že by jí byla výpovědí a následnou nemožností užívat dům způsobena značná újma. Jestliže soud zkoumal újmu jen jako majetkovou, a to ještě velmi restriktivně, porušil tak její právo na spravedlivý proces.

7. Návrh na přiznání odkladného účinku (s odvoláním na , o Ústavním soudu, dále jen " ") odůvodnila stěžovatelka hrozícím vystěhováním z domu, v němž má trvale hlášený i faktický pobyt (společně s nezletilým synem) a případnými komplikacemi pro potencionálního nového vlastníka, jestliže by bylo zjištěno, že její nájem trvá.

III.

Procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti

8. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno usnesení napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario), též s přihlédnutím k tomu, že podle není proti usnesení krajského soudu přípustné odvolání, tj. ani jiný procesní prostředek (srov. ve spojení s ).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu soudů ( y), a že vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že na základě písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Při zachování kautel hlavy páté y obecnými soudy, nemůže Ústavní soud na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Vzhledem k tomu nutno vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "podústavního" práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z početné judikatury Ústavního soudu.

10. Těžiště stěžovatelčiny argumentace spočívá v nesouhlasu s postupem krajského soudu při posuzování důvodnosti výpovědi z nájmu domu zapsaného do majetkové podstaty její matky a dalších podmínek pro zrušení výpovědi (nepřiměřený zásah do oprávněných zájmů nájemce, značná škoda vzniklá nájemci a jeho zájem o koupi předmětu nájmu za obvyklou cenu - viz ). Je tedy evidentní, že stěžovatelka od Ústavního soudu očekává přehodnocení právních závěrů, k nimž dospěl krajský soud právě v otázce hodnocení podmínek pro zrušení výpovědi z nájmu, tedy v otázce vycházející z "podústavního" práva. Tím staví Ústavní soud do role další soudní instance, která mu, jak je uvedeno výše, nepřísluší. Ústavní stížnost je v této části pouhou polemikou se závěry krajského soudu, k nimž dospěl v rámci tzv. dohlédací činnosti nad průběhem insolvenčního řízení. Budiž připomenuto, že při výkonu této činnosti rozhoduje insolvenční soud o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení ( ). Právě povaha této činnosti odůvodňuje omezení přípustnosti odvolání proti rozhodnutím vydaným v jeho rámci a je i důvodem pro minimalizaci zásahu Ústavního soudu. Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že realizaci stěžovatelčiných zájmů lze dosáhnout i s využitím jiných právních prostředků [viz usnesení krajského soudu ze dne 1. 2. 2017 č. j. -37, kterým byla stěžovatelce povolena výjimka ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty, jež se týká předmětného domu a pozemků (usnesení uveřejněno na www.justice.cz)].

11. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl ústavní stížnost podle ustanovení jako zjevně neopodstatněnou.

12. Ústavní soud nerozhodoval samostatně o návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení, a to s ohledem na posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2017

Jan Filip v. r.

předseda senátu