Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2431/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce Radovana Suchánka a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelky Boženy Šrubařové, zastoupené Mgr. Radimem Kalabisem, advokátem sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek-Místek, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016 č. j. -306, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2014 č. j. -213 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2015 č. j. -277, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle ustanovení písm. d) y (dále jen " ") stěžovatelka žádá o zrušení v záhlaví označených rozhodnutí pro porušení základních práv a svobod zaručených d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhá obnovy řízení proti Stavebnímu bytovému družstvu Frýdlant nad Ostravicí, když má i nadále za to, že její procesní práva byla v předcházejícím řízení porušena zejména tím, že jí nebyl určen zástupce pro dovolací řízení. Stěžovatelka dovoláním napadla vydaná rozhodnutí v řízení o žalobě pro zmatečnost a žalobě na obnovu řízení. Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil pro nedostatek podmínky řízení a dovoláním se věcně nezabýval.

3. Za situace, kdy byl stěžovatelce nejprve zástupce z řad advokátů dvakrát ustanoven a následně (bez změny poměrů na straně stěžovatelky) bylo rozhodnutí změněno a zástupce nově ustanoven nebyl, se stěžovatelka domnívá, že došlo k nesprávnému rozhodnutí, které dále způsobilo porušení jejích u a u zaručených práv na spravedlivý proces.

4. Stěžovatelka argumentovala judikaturou Nejvyššího soudu a uvedla, že se domnívá, že napadenými usneseními byla porušena její ústavně zaručená práva a Ústavnímu soudu proto navrhla, aby je nálezem zrušil.

5. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadených soudních rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zcela zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů ( a y). Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných orgánů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v "podústavních" předpisech měl jiný názor. Ústavní soud dále ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná aplikace či interpretace "podústavního" práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů je interpretace právních norem, která se jeví v daných souvislostech svévolnou [srov. nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 23. 1. 2008 (N 19/48 SbNU 205)].

7. Ústavní soud je nucen konstatovat, že stěžovatelka své výhrady směřuje proti způsobu, jakým se Nejvyšší soud vypořádal s jejím dovoláním v napadeném usnesení.

8. Nelze totiž přehlédnout, že Nejvyšší soud odmítl stěžovatelkou podané dovolání jako nepřípustné proto, že nebyly splněny podmínky pro jeho věcné projednání. Podle (dále jen " "), není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, zastoupen advokátem (případně notářem), jímž musí být také dovolání sepsáno. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno dovolání věcně projednat.

9. V projednávané věci podala stěžovatelka - nezastoupena advokátem - dovolání proti citovaným usnesením odvolacího soudu a současné požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení. Usnesením ze dne 28. 11. 2014 č. j. -260 jí soud prvního stupně přiznal osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobě pro zmatečnost a žalobě na obnovu řízení a ustanovil jí pro účely dovolacího řízení zástupcem advokáta Mgr. Jiřího Kubalu. Poté usnesením ze dne 18. 12. 2014 č. j. -263 citované usnesení změnil tak, že zrušil ustanovení advokáta Mgr. Jiřího Kubaly pro dovolací řízení o žalobě na obnovu řízení a žalobě pro zmatečnost a nově jí za tímto účelem ustanovil zástupkyní advokátku JUDr. Evu Janíkovou. K odvolání ustanovené zástupkyně odvolací soud usnesením ze dne 26. 12. 2015 č. j. -277 citované usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žalobkyni pro dovolací řízení zástupce neustanovil. Následně jí soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 6. 2015 č. j. -292, které jí bylo doručeno dne 29. 6. 2015, vyzval, aby si ve lhůtě deseti dnů od doručení tohoto usnesení zvolila zástupcem pro dovolací řízení advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání. Podáním ze dne 9. 7. 2015 (doručeným soudu prvního stupně dne 13. 7. 2015) pak opětovně požádala "o ustanovení advokáta pro dovolací řízení včetně sepsání nebo doplnění jejího dovolání ze dne 14. 10. 2014", avšak sama si ve stanovené lhůtě zástupce nezvolila.

10. Z uvedeného vyplývá, že zákonem stanovená podmínka dovolacího řízení podle věty první ve spojení s ustanovením nebyla přes opatření provedené soudem prvního stupně ve dvouměsíční lhůtě podle splněna. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti usnesením odvolacího soudu pro nedostatek uvedené podmínky řízení dle a zastavil.

11. Ústavní soud konstatuje, že domněnka stěžovatelky o tom, že dovolání bylo objektivně přípustné, není správná, neboť soud I. stupně dospěl k závěru, že v dané věci o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení jde o překážku věci pravomocně rozhodnuté, proto řízení bylo zastaveno (usnesení ze dne 17. 7. 2013 sp. zn. ). Tedy z procesních důvodů, a nikoli meritorních důvodů, o situaci předvídanou ustanovením ve znění do 31. 12. 2012 tak jít nemohlo.

12. K tomu se sluší dodat, že rozhodné právní závěry dopadající na nyní projednávanou věc (o určení neplatnosti stěžovatelčina vyloučení z družstva) byly též vysloveny v úzce souvisejícím řízení o vyklizení bytu vedeném pod sp. zn. u Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Následná ústavní stížnost stěžovatelky směřující proti pravomocným rozhodnutím vzešlým z tohoto řízení byla Ústavním soudem jako zjevně neopodstatněná odmítnuta usnesením ze dne 8. 3. 2012

sp. zn.

. Konečně i předchozí ústavní stížnost stěžovatelky směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. ze dne 27. 9. 2011 -174 byla rovněž jako zjevně neopodstatněná odmítnuta, a to usnesením ze dne 14. 2. 2012

sp. zn.

. Již proto nemohou argumenty stěžovatelky v nyní podané ústavní stížnosti obstát, třebaže jí stěžovatelka cílí již pouze na dovolací řízení a jeho údajné vady.

13. Za daných okolností tak Ústavnímu soudu nezbylo, než aby i tuto ústavní stížnost odmítl dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 10. ledna 2017

Josef Fiala v. r.

předseda senátu