Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3372/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Dr. Mario Vogla, zastoupeného Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou, advokátem se sídlem v Praze 2, Mánesova 53/1374, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2016, č. j. -283, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2015, č. j. -258, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 6. 2015, č. j. -223, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl rozsudkem ze dne 19. 6. 2015, č. j. -223, žalobu o neplatnost výpovědi z pracovního poměru s odůvodněním, že rozhodnutí o organizační změně přijaté žalovaným považoval podle obsahu i účelu za platné a sledující předepsaný cíl - snížení počtu zaměstnanců ke zvýšení efektivnosti práce podle , (dále jen " "). S rozhodnutím o změně byl stěžovatel řádně seznámen.

Městský soud v Praze potvrdil rozsudkem ze dne 25. 11. 2015, č. j. -258, rozhodnutí s odůvodněním, že byl řádně zjištěn skutkový i právní stav věci, v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího soudu i jeho

ustálenou judikaturou.

Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 14. 7. 2016, č. j. -283, dovolání s odůvodněním, že není podle přípustné, jelikož napadené rozhodnutí vychází z ustálené rozhodovací praxe.

Proti výše uvedeným rozsudkům se stěžovatel brání ústavní stížností podanou u Ústavního soudu dne 10. 10. 2016 a navrhuje jejich zrušení. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 y základních práva a svobod, který spatřuje v tom, že obecné soudy rozhodly v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, použily výklad příznivý pro žalovanou, nerespektovaly právní úpravu v , nezdůvodnily, proč žalovaná rozvázala pracovní poměr právě se stěžovatelem, a neřešily otázku nadbytečnosti stěžovatele ve vztahu k učiněné organizační změně.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná podle .

V posuzované věci nelze shledat namítaný extrémní rozpor s principy spravedlnosti či projevy svévole soudu, které by opravňovaly Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušit. Nelze opomenout, že v řízení již bylo dříve vydáno kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu, z čehož je zjevné, že obecné soudy věnovaly věci značnou pozornost, a vzniklá pochybení již odstranily. Ačkoliv stěžovatel měl příležitost se svých nároků domoci, neunesl břemeno důkazní a soudy opakovaně žalobu zamítly.

Argumenty stěžovatele nejsou v ústavní rovině příliš silné a spíše připomínají polemiku se skutkovými a právními závěry obecných soudů; Ústavní soud však není povolán k přezkumu rozhodnutí ve třetím stupni. Obecné soudy nerozhodovaly extrémně nespravedlivě, ale pouze volily jedno z možných řešení, které řádně, srozumitelně a logicky odůvodnily a zvolené úvahy a závěry dostatečně podložily provedenými důkazy. Skutečnost, že soudy nevyhověly stěžovatelově žalobě, není porušením jeho práva na spravedlivý proces.

Také námitka rozporu rozhodnutí s není pádná, neboť z odůvodnění soudů vyplývá, že se soudy zabývaly existencí organizační změny, nadbytečností zaměstnance a příčinné souvislosti mezi nadbytečností a organizační změnou; v souladu s ustálenou judikaturou uvedly, že výběr nadbytečného pracovníka je na posouzení zaměstnavatele, který má v tomto směru svobodnou možnost výběru. Obecné soudy postupovaly v souladu s touto právní úpravou i ústavními principy.

Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení některého z ústavně zaručených práv, a proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu