Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3317/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Mateřské školy a Základní školy, Ostopovice, okres Brno - venkov, příspěvkové organizace, se sídlem v Ostopovicích, Školní 18, zastoupené Mgr. Pavlem Říčkou, advokátem se sídlem v Praze 10, Litevská 1174/8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2016, č. j. -27, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2016, č. j. -46, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 3. 2016, č. j. -46, odmítl žalobu stěžovatelky s odůvodněním, že ačkoliv byla řádně vyzvána, neodstranila vady podání; žalobu shledal navíc nepřípustnou, jelikož protokol o státní kontrole a rozhodnutí o námitkách proti protokolu nejsou rozhodnutím ve smyslu V těchto úkonech nelze podle soudu spatřovat ani nezákonný zásah podle , vzhledem k tomu, že samy o sobě nemohou zasáhnout do právní sféry stěžovatelky - neukládají sankci v podobě snížení dotace.

Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 6. 2016, č. j. -27, zamítl kasační stížnost s odůvodněním, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné a je v souladu se zákonem i ustálenou judikaturou; ostatní stížností body shledal jako zcela obecné a na hranici přezkoumatelnosti.

Proti výše uvedeným rozhodnutím se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou Ústavnímu soudu dne 5. 10. 2016 a doplněnou dne 14. 11. 2016, přičemž navrhuje jejich zrušení. Namítá zásah do práva na právní jistotu a předvídatelnost rozhodnutí podle článku 1 odst. 1 y a do práva na soudní ochranu a spravedlivý proces podle y základních práva a svobod. Porušení uvedených práv spatřuje v tom, že obecné soudy věcně žalobu nepřezkoumaly, rozhodovaly v rozporu s judikaturou Ústavního soudu a svá rozhodnutí dostatečně neodůvodnily.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná podle . K tomuto závěru jej vedou následující skutečnosti:

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR), není obecným soudem dalšího stupně, součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem; zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy - právo na spravedlivý proces. Z napadeného rozhodnutí žádné takové porušení ústavního práva zjevně nevyplývá.

Stěžovatelka neuvádí, v čem konkrétně měly být porušeny její ústavně chráněná práva, a sice, v čem přesně spatřuje protiústavnost napadených rozhodnutí, jaký postup obecných soudů považuje za extrémní porušení ústavních práv. Ve svých námitkách se pouze opakuje a polemizuje se závěry obecných soudů; nelze přehlédnout, že v průběhu řízení před nalézacím soudem byla již dvakrát vyzvána k odstranění totožných vad žaloby - ani v jednom případě ovšem výzvě řádně nevyhověla. Obecné soudy přitom svá rozhodnutí dostatečně, řádně a srozumitelně odůvodnily, vypořádaly všechny podstatné námitky stěžovatelky a jejich rozhodnutí jsou v souladu se zákonem i ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu. Protokol o kontrole je pouhým podkladem pro rozhodnutí o uložení sankce - snížení výše dotace a nelze jej napadat v rámci správního soudnictví. Kontrolní zjištění a závěry nejsou samostatně vykonatelné, a nemohou proto ani zasahovat do ústavně chráněných práv stěžovatelky; nesprávné uložení sankce lze napadnout správní žalobou proti rozhodnutí o snížení výše dotace.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení některého z ústavně zaručených práv; proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu