Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2991/16

Ústavní soud rozhodl dne 30. listopadu 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti ZAREMBA Stav Group SE, se sídlem v Praze 8, Světova 473/12, IČ: 29268559, zastoupené JUDr. Radkem Kellerem, advokátem, se sídlem v Brně, Jaselská 940/23, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 23. června 2016 sp. zn. a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality ze dne 1. 6. 2016 č. j. KRPZ-25744-638/TČ-2013-150081-BOT, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně a Policie České republiky, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 6. září 2016 obdržel Ústavní soud návrh ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jímž se ZAREMBA Stav Group SE (dále jako " ") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, kterým byly po předchozím souhlasu státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně, podle § 79f trestního řádu zajištěny nemovitosti ve vlastnictví stěžovatelky, a to jako náhradní hodnoty za věci, které tvořily výnos z trestné činnosti. Dále navrhuje zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, kterým byla zamítnuta její stížnost proti uvedenému usnesení policejního orgánu.

Podle stěžovatelky došlo vydáním napadeného rozhodnutí k zásahu do jejích práv podle článku 2 odst. 2 a 3, článku 11 a článku 36 a násl. d (dále jen " ").

namítá, že v jejím případě neexistuje žádná majetková hodnota, která byla určena nebo použita ke spáchání trestného činu nebo je výnosem z trestné činnosti. Orgány činné v trestním řízení v napadených rozhodnutích podle stěžovatelky argumentují pouze tím, že prověřovaným trestným činem měla být způsobena majetková škoda, což však podle ustanovení § 79f a 79d trestního řádu nemůže být důvodem pro zajištění nemovitosti jako náhradní hodnoty. Napadená rozhodnutí považuje za nedostatečně odůvodněná.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky a obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že jeho úkol spočívá v ochraně ústavnosti [článek 83 y (dále jen " ")]. Do pravomoci ostatních soudů je tedy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími porušena ústavně zaručená práva a svobody. Ústavní soud ve své obsáhlé judikatuře neustále zdůrazňuje princip sebeomezení a minimalizace zásahů do výkonu pravomoci jiných orgánů veřejné moci. To se týká i rozhodování o dočasném zajištění majetkových hodnot podle ustanovení § 79a a násl. trestního řádu. Ústavní soud při rozhodování o ústavních stížnostech směřujících proti takovým rozhodnutím vždy zachovával maximální zdrženlivost (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. dubna 2004,

sp. zn.

, ze dne 14. prosince 2004,

sp. zn.

, ze dne 9. října 2007,

sp. zn.

, ze dne 24. ledna 2008,

sp. zn.

, ze dne 28. listopadu 2008,

sp. zn.

, ze dne 17. září 2009,

sp. zn.

, či ze dne 27. února 2013,

sp. zn.

, jež jsou veřejnosti dostupná na http://nalus.usoud.cz/).

Zajištění majetku představuje institut, který napomáhá objasňování závažné, zejména hospodářské kriminality. Jeho podstata tkví nikoliv v odejmutí daných prostředků majiteli, ale v omezení dispozičního práva s nimi tak, aby nemohlo dojít k jejich zneužití. Jde o omezení vlastnického práva dotčených subjektů, avšak v rámci výluky z ochrany vlastnictví, která je při zachování v zákoně specifikovaných podmínek přiměřená cíli sledovanému právní úpravou, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností.

Požadavky, jež jsou na rozhodnutí o zajištění majetku (§ 79a a násl. trestního řádu) z pohledu ústavního rámce kladeny, Ústavní soud v citovaných rozhodnutích zformuloval do následujících tezí: rozhodnutí musí mít zákonný podklad (článek 2 odst. 2 y), musí být vydáno příslušným orgánem (článek 2 odst. 2 a článek 38 odst. 1 y) a nemůže být projevem svévole (článek 1 odst. 1 y a článek 2 odst. 2 a 3 y). Při posuzování ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů podle citovaných ustanovení trestního řádu přitom Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření.

V posuzované věci lze konstatovat, že všechny uvedené požadavky pro zajištění nemovitostí stěžovatelky byly splněny. Předloženou argumentaci z větší části zahrnula již do stížnosti proti napadenému usnesení policejního orgánu, přičemž Ústavní soud má za to, že se s ní Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně dostatečně vypořádal.

Tento soud především jasně vysvětlil, v čem má spočívat majetkový prospěch získaný prověřovanou trestnou činností, jenž je důvodem pro zajištění nemovitostí stěžovatelky. V dané věci totiž probíhá prověřování podezření ze spáchání zvlášť závažných zločinů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle a 3 a účasti na organizované zločinecké skupině podle . Tato trestná činnost měla spočívat (stručně řečeno) ve vylákání nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty, čímž mohla být způsobena škoda nejméně 585 605 305 Kč. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně konstatoval, že majetkovým prospěchem získaným touto trestnou činností tak byl zisk z neoprávněně vyplacených daňových odpočtů nebo zkrácení daně. Předmětné nemovitosti byly přitom zajištěny nikoli jako přímý prospěch získaný trestnou činností, ale jako náhradní hodnota.

Ústavní soud považuje tyto úvahy Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně za zcela racionální a opodstatněné. Napadené usnesení je srozumitelně a dostatečně odůvodněno, soud adekvátním způsobem reagoval na námitky stěžovatele.

V posuzovaném případě proto Ústavní soud žádné kvalifikované důvody ke svému kasačnímu zásahu neshledal.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu Ústavního soudu