Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1054/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky Ludmily Havlíčkové, zastoupené Mgr. Milošem Znojemským, advokátem Advokátní kanceláře se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 29, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 1. 2012 č. j. -16 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie Královéhradeckého kraje ze dne 22. 11. 2011 č. j. KRPH-15012-557/TČ-2009-050080 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1 Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení jejího práva vlastnit majetek, zakotveného v d (dále jen " "), zrušení shora označených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení.

2. Jak se podává z ústavní stížnosti a připojeného soudního usnesení, policejní orgán Policie České republiky rozhodl usnesením ze dne 22. 11. 2011 č. j. KRPH-15012-556/TČ-2009-050080 s předchozím souhlasem státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové - ve věci podezření ze spáchání zločinu účastenství na úvěrovém podvodu podle k , odst. 6 písm. a) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. z."), spáchaného ve formě pomoci a zločinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle al. druhá, odst. 4 tr. z., spáchaného ve spolupachatelství podle tr. z., kterého se měla stěžovatelka dopustit skutky v rozhodnutí blíže popsanými - o zajištění dílem jako výnos z trestné činnosti a dílem jako náhradní hodnota za peněžní prostředky získané jako výnos z trestné činnosti, které se do té doby nepodařilo zajistit jinak, u Penzijního fondu České spořitelny, a. s., peněžních prostředků penzijního připojištění se státním příspěvkem vedených na základě smlouvy č. X ve prospěch stěžovatelky, jakož i peněžních prostředků dodatečně došlých včetně příslušenství, a to částku 52.152,- Kč. Stěžovatelkou podanou stížnost proti tomuto usnesení policejního orgánu Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 17. 1. 2012 č. j. -16 zamítl.

3. Stěžovatelka vyslovuje v ústavní stížnosti přesvědčení, že v jejím případě nebyly naplněny zákonné podmínky pro postup dle ustanovení § 79b odst. 1, 2 a § 79f ve vztahu k § 79b odst. 1, 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád" a "tr. ř."). Za situace, kdy z obsahu usnesení o zahájení trestního stíhání není patrno, že by stěžovatelka měla z trestné činnosti majetkový prospěch, není možné u její osoby učinit úkony k zajištění náhradní hodnoty. Stěžovatelka zcela odmítá, že by se v rámci svých smluvních povinností při práci pro společnost DANIELS, s. r. o. dopustila trestného činu. Její povinností bylo plnit příkazy jednatelů společnosti., a to i v případě, kdy se jí příkazy zdály být nesprávné. Stěžovatelka je s ohledem na shora uvedené přesvědčena, že aplikace ustanovení tr. ř. ve vztahu k ust. , 2 tr. ř. v jejím případě hrubě zasahuje do jejích, u i mezinárodními úmluvami garantovaných, majetkových práv a proto v závěru ústavní stížnosti stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení zrušil.

II.

4. Ústavní soud si k ústavní stížnosti vyžádal vyjádření policejního orgánu a Krajského soudu v Hradci Králové, ve kterém oba orgány činné v trestním řízení pouze shrnuly závěry svých rozhodnutí. Ústavní soud následně přezkoumal ústavní stížnost a připojené soudní rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté rozhodl, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti [ y (dále jen Ústava")]. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo průběžného dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do jejich pravomoci je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocnými rozhodnutími obecných soudů porušena ústavně zaručená práva a svobody. Ústavní soud ve své obsáhlé judikatuře neustále zdůrazňuje princip sebeomezení a minimalizace svých zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci. To se týká i rozhodování obecných soudů ve věci dočasného zajištění majetkových hodnot dle ustanovení § 79b a násl. trestního řádu. Ústavní soud při rozhodování o individuálních ústavních stížnostech směřujících proti těmto rozhodnutím vždy zachovával maximální zdrženlivost (viz např. usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

,

a další, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).

6. Ve výše citovaných usneseních Ústavní soud zdůraznil předběžný charakter zajišťovacích opatření, jejich smysl, nutnost jejich přiměřenosti (proporcionality) a náležitého odůvodnění příslušných rozhodnutí. Ústavní soud nemůže v této etapě trestního řízení v rámci řízení o ústavní stížnosti přezkoumávat skutkový stav věci, neboť by to znamenalo faktické předjímání meritorního rozhodnutí v trestním řízení ze strany Ústavního soudu. Posouzení vlastních podmínek vydání rozhodnutí o zajištění majetku je pak především věcí příslušných orgánů činných v trestním řízení, nikoli Ústavního soudu. Požadavky, jež jsou na rozhodnutí o zajištění majetku (§ 79a a násl. trestního řádu) z pohledu ústavního rámce kladeny, Ústavní soud v citovaných rozhodnutích zformuloval do následujících tezí: rozhodnutí musí mít zákonný podklad ( y), musí být vydáno příslušným orgánem ( , y) a nemůže být projevem svévole ( y a a 3 y). Ústavní soud zároveň konstatoval, že pro závěry obecných soudů o tom, zda jsou dány konkrétní okolnosti odůvodňující zajištění majetkových hodnot dle citovaných ustanovení trestního řádu, lze z podstaty věci požadovat toliko určitý vyšší stupeň pravděpodobnosti, nikoli nepochybnost ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5 věta první tr. ř., požadovanou pro rozhodnutí o vině. Svou kasační pravomoc by Ústavní soud tudíž uplatnil zejména tam, kde by zásah do majetkových práv dle ustanovení § 79a a násl. trestního řádu vykazoval s přihlédnutím ke všem okolnostem znaky nepřiměřenosti mezi použitými prostředky a sledovanými cíli.

7. Ústavní soud posoudil projednávanou věc z hlediska shora vyložených závěrů a dospěl k závěru, že požadavky na rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení byly dodrženy. Orgány činné v trestním řízení dostatečným a přiměřeným způsobem odůvodnily, na základě jakých skutkových zjištění k danému závěru dospěly a jakými důvody byly při svém rozhodování vedeny. K tvrzenému porušení vlastnického práva Ústavní soud uvádí, že ustanovení § 79b a § 79f tr. ř. při respektování účelu i přiměřenosti zásahu státu tvoří ústavně konformní výluku z ochrany vlastnictví kohokoliv. Tento závěr je konformní i s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, která instituty plnící obdobnou funkci jako zajištění majetku nepovažuje za rozporné s čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

8. Každý zásah do práva na ochranu majetku musí splňovat i kritérium přiměřenosti, dle něhož opatření, kterým dochází k takovému zasahování, musí zajistit "spravedlivou rovnováhu" mezi požadavky obecného zájmu společnosti a požadavky ochrany základních práv jednotlivce, přičemž požadovaná rovnováha by nebyla dána, pokud dotčená osoba nese zvláštní a nadměrné břemeno (viz např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Sporrong a Lönnroth proti Švédsku, dostupné na http://cmiskp.echr.coe.int/). Ústavní soud má za to, že v projednávané věci zásah státu respektoval přiměřenou (spravedlivou) rovnováhu mezi požadavkem obecného zájmu společnosti, který byl zásahem sledován, a požadavkem na ochranu základních práv jednotlivce, ostatně stěžovatelka porušení tohoto principu ani netvrdila.

9. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než předmětnou ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. února 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu