Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3376/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky T. H., zastoupené Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem, sídlem Helénská 1799/4, Praha 2, proti postupu Ministerstva vnitra spočívajícím v nezahájení řízení o změně rodného čísla a v nezměnění rodného čísla stěžovatelky do neutrálního tvaru, in eventum proti postupu Ministerstva vnitra spočívajícím v nezahájení řízení o změně rodného čísla a v nezměnění rodného čísla stěžovatelky do ženského tvaru, spojené s návrhem na zrušení ustanovení , , ustanovení , o specifických zdravotních službách, a ustanovení , o evidenci obyvatel, ve slovech "u žen zvýšené o 50", za účasti Ministerstva vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

I.

Stručné vymezení věci

1. Stěžovatelka, jež se označuje za osobu neutrálního pohlaví, podanou ústavní stížností brojí proti postupu Ministerstva vnitra (dále též jen "ministerstvo"), spočívajícím v nezahájení řízení o změně rodného čísla a v nezměnění rodného čísla stěžovatelky do neutrálního tvaru, resp. v nezměnění rodného čísla do ženského tvaru; stěžovatelka se proto u Ústavního soudu domáhá vydání výroku, jímž by byl tento postup účastníka řízení zakázán. Stěžovatelka má totiž za to, že tímto postupem ministerstvo porušuje její základní práva, jmenovitě ustanovení , a 2, , a d, ustanovení , a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ustanovení , a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, ustanovení Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a ustanovení a Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen. Ústavní stížnost stěžovatelka spojila s návrhem na zrušení ustanovení , , ustanovení , o specifických zdravotních službách, a ustanovení , o evidenci obyvatel, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "u žen zvýšené o 50".

2. Stěžovatelka je osobou, která má v osobních dokladech uvedeno mužské pohlaví, s nímž se však již od raného dětství neidentifikuje a cítí se být osobou bez přiřazeného pohlaví, v případě nutnosti výběru mezi pohlavím mužským a pohlavím ženským by přitom preferovala pohlaví ženské, ačkoli se za ženu nepovažuje, pročež necítí potřebu mít ženské pohlavní orgány. Skutečnost, že má stěžovatelka v osobních dokladech údaj o mužském pohlaví a že je její rodné číslo vedeno jako v případě muže, ji dle odborného posudku psychicky frustruje. Stěžovatelka se proto domáhá toho, aby jí byla umožněna změna jejího rodného čísla do neutrální podoby (či případně alespoň do podoby ženské), aniž by byla nucena absolvovat chirurgický zákrok, v jehož důsledku by ztratila schopnost reprodukce, jak předpokládá ustanovení i ustanovení zákona o specifických zdravotních službách.

3. Ministerstvo stěžovatelce dopisem opakovaně (podruhé dne 11. 8. 2016) sdělilo, že není možné změnit její rodné číslo, aniž doloží lékařskou zprávu o dokončení změny pohlaví; bez tohoto lékařského osvědčení není dle účastníka řízení podle stávající právní úpravy možno správní řízení o změně (resp. o přidělení nového) rodného čísla zahájit.

4. Stěžovatelka proto směřuje svoji ústavní stížnost primárně proti právní úpravě (a na ni navazující praxi), jež administrativní změnu pohlaví podmiňuje předchozím chirurgickým zákrokem, sekundárně pak proti právní úpravě, která neumožňuje registraci neutrálního (resp. třetího) pohlaví. Taková právní úprava dle názoru stěžovatelky nepřiměřeně zasahuje do jejích základních práv a svobod. Na podporu svých tvrzení stěžovatelka v ústavní stížnosti odkazuje na řadu rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, v prvé řadě na rozhodnutí Y. Y. proti Turecku (rozsudek ze dne 10. 3. 2015, stížnost č. 14793/08, stěžovatelka odkazuje na konkurující stanoviska čtyř soudců) a rozhodnutí Christine Goodwin proti Spojenému království (rozsudek Velkého senátu ze dne 11. 7. 2002, stížnost č. 28957/95), a stejně tak na mezinárodní odborné studie, ze kterých jasně vyplývá, že požadavek sterilizace v rámci změny pohlaví je zcela irelevantní. Rovněž odkazuje na řadu dokumentů Rady Evropy a Organizace spojených národů. Nadto stěžovatelka předkládá i komparativní přehled právních úprav, ze kterého vyplývá, že podstatná část evropských zemí nepodmiňuje administrativní změnu pohlaví předchozím operativním zákrokem, doprovázeným sterilizací. Zvláštní pozornost potom věnuje i přehledu rozhodnutí německých, rakouských, švédských a italských soudů, jež shledaly obdobnou právní úpravu, proti níž stěžovatelka ústavní stížností brojí, za protiústavní.

II.

Procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až . Z níže uvedeného důvodu je však ústavní stížnost nepřípustná.

6. Stěžovatelka (mimo jiné v bodu 78. ústavní stížnosti) přípustnost ústavní stížnosti spatřuje v tom, že dle jejího názoru neexistuje - s výjimkou ústavní stížnosti - žádný procesní prostředek, jehož prostřednictvím by se mohla efektivně domoci zrušení výše uvedených zákonných ustanovení, bránících zahájení řízení ve věci změny jejího rodného čísla.

7. V bodu 77. ústavní stížnosti stěžovatelka sděluje, že souběžně s projednávanou ústavní stížností podává správní žalobu, toliko však z procesní opatrnosti, neboť je přesvědčena, že není efektivním prostředkem ochrany jejích práv. Tomuto tvrzení stěžovatelky však Ústavní soud (v daném procesním stádiu) nemůže přitakat.

8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti akcentuje skutečnost, že proti vyjádření ministerstva není možno podat ani odvolání, pročež toto vyjádření není možno napadnout ani správní žalobou. Jakkoli je namístě v tomto ohledu stěžovatelce přisvědčit, nelze přehlížet následující.

9. Stěžovatelka ústavní stížností nebrojí proti předmětnému vyjádření (dopisu) účastníka řízení, nýbrž proti jeho postupu, spočívajícím v nezahájení správního řízení. Stěžovatelka tedy brojí proti tzv. jinému zásahu [viz ustanovení písm. d) y a ], aniž by se ovšem v ústavní stížnosti zabývala otázkou, proč efektivním prostředkem nápravy není tzv. zásahová žaloba, tedy správní žaloba předvídaná ustanovením a násl. .

10. Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu přitom jasně vyplývá, že nečinnost správního orgánu, již nelze podřadit pod nečinnost reparovatelnou tzv. nečinnostní žalobou (dle ustanovení a násl. ), lze napadnout žalobou dle ustanovení (srov. mutatis mutandis usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010 č. j. -98, publikované pod č. 2206/2011 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu; prizmatem v projednávané věci se objevující otázky změny rodného čísla viz též mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2008 č. j. -65, publikovaný pod č. 1793/2009 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).

11. Ústavní soud se proto domnívá, že z naznačeného úhlu pohledu není důvodu, aby se tvrzeným zásahem do stěžovatelčiných práv - při šetření principu subsidiarity, jímž je řízení o ústavní stížnosti zásadně ovládáno - před podáním ústavní stížnosti nezabývaly správní soudy na základě stěžovatelčiny správní žaloby (podané ve smyslu ustanovení a násl. ).

12. Ústavní stížnost je z uvedených důvodů nutno považovat za předčasnou, a tedy nepřípustnou ( ).

13. Ústavní soud současně neshledal, že by ústavní stížnost podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatelky ve smyslu .

14. Je přitom namístě zdůraznit, že odmítnutím ústavní stížnosti nehrozí ve vztahu ke stěžovatelce denegationis iustitiae, neboť v případě, že se stěžovatelka nedomůže efektivní ochrany svých práv v řízení před správními soudy, bude jí případně k dispozici nová ústavní stížnost, ve které bude moci uplatnit veškeré námitky, obsažené v jejím nynějším podání.

15. Za daného procesního stavu je pak nevyhnutelné odmítnout rovněž stěžovatelčin návrh na zrušení ustanovení , ustanovení zákona o specifických zdravotních službách a ustanovení zákona o evidenci obyvatel, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "u žen zvýšené o 50", neboť takový návrh by mohl být (na základě postoupení věci plénu) projednatelný pouze za předpokladu, že by ústavní stížnost nebyla odmítnuta.

16. Ústavní soud tedy shledal ústavní stížnost nepřípustnou, pročež ji musel podle ustanovení ve spojení s odmítnout; o tom rozhoduje mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků senát, jenž tak učinil ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. listopadu 2016

Josef Fiala v.r.

předseda senátu