Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2469/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Přemysla Gistra, zastoupeného Mgr. Lindou Kasha, advokátkou, sídlem Uhelný trh 414/9, Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2016 č. j. -28, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a společnosti GERIMED a. s., sídlem Vítkovo nám. 3,

Sedlec-Prčice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí s tím, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a nestrannost právní ochrany podle d.

2. Napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") bylo v řízení vedeném u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") pod sp. zn. o žalobě vedlejší účastnice, směřující proti stěžovateli, na zaplacení částky 4 763 880 Kč s příslušenstvím podle (dále jen " ") rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy [ ]. Vrchní soud dospěl k závěru, že pokud se vedlejší účastnice zastoupená kvalifikovaným akcionářem domáhá náhrady újmy z titulu neoprávněně vyplacených částek, kdy pracovní smlouva, ze které stěžovatel odvozoval nárok na svou odměnu a na jejímž základě bylo poskytnuto plnění v žalované výši, je absolutně neplatná, pak jde o akcionářskou žalobu podle , o obchodních korporacích.

II.

Argumentace stěžovatele

3. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že vedle předmětného řízení zahájila vedlejší účastnice jako žalobkyně další řízení, které bylo u městského soudu původně vedeno pod sp. zn. , a vedlejší účastnice se v něm domáhala ze stejného důvodu zaplacení částky 1 608 000 Kč, přičemž jediný rozdíl spočíval období, za které byla náhrada újmy požadována, konkrétně mělo jít o rok 2014 (v řízení vedeném pod sp. zn. mělo jít o roky 2012, 2013 a 2015). Ve zmíněném řízení rovněž městský soud předložil věc postupem podle vrchnímu soudu, ten však usnesením ze dne 5. 4. 2016 č. j. -24 rozhodl tak, že k projednání jsou příslušné okresní soudy a že po právní moci usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 5. Vrchní soud tedy vydal v průběhu 7 týdnů dvě zcela protichůdná rozhodnutí ve věcech, které se shodují v podstatných znacích i účastnících řízení, aniž by vysvětlil, proč tak učinil.

4. V souvislosti s tím stěžovatel namítl, že vrchní soud rezignoval na splnění své povinnosti podle a že sice napadené usnesení obsahuje stručné odůvodnění, současně však postrádá přesvědčivé vysvětlení důvodu změny právního názoru. Je přitom vyloučeno, že by vrchní soud nevěděl o svém rozhodnutí, neboť obě podepsal předseda senátu JUDr. Stanislav Bernard a členkou senátu byla JUDr. Jitka Horová.

III.

Vyjádření účastníků a vedlejší účastnice řízení

5. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost účastníkovi a vedlejší účastnici řízení k vyjádření. Vrchní soud ji označil za nedůvodnou, přičemž odmítl, že by napadeným usnesením došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, a odkázal na jeho odůvodnění a své vyjádření k ústavní stížnosti vedené pod

sp. zn.

, jakož i na usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2016, jímž tato ústavní stížnost byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost. Vedlejší účastnice se k ústavní stížnosti nevyjádřila. Ústavní soud vyjádření účastníka řízení stěžovateli k replice nezasílal, neboť neobsahovalo žádnou novou argumentaci, či nové, resp. stěžovateli neznámé skutečnosti.

IV.

Procesní předpoklady projednání návrhu

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva, resp. žádný k dispozici ve vztahu k napadenému usnesení neměl; ústavní stížnost je přípustná ( a contrario).

V.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud následně posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle .

8. Nutno předeslat, že v odkazovaném vyjádření (ze dne 10. 8. 2016 sp. zn. ) k ústavní stížnosti vedené pod

sp. zn.

vrchní soud rovněž označil ústavní stížnost za nedůvodnou a současně upozornil, že se účastníci řízení k postupu městského soudu podle nevyjádřili, ač byli řádně vyzváni. Ústavní soud pak v usnesení ze dne 20. 9. 2016

sp. zn.

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) konstatoval, že vrchní soud nevykročil z ústavního rámce své rozhodovací činnosti, když dospěl k závěru, že k projednání a rozhodnutí věci jsou podle ustanovení v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy; vyšel z toho, že sice napadené usnesení (v intencích ) neobsahovalo odůvodnění, a bližší rozbor neposkytl vrchní soud ani ve vyjádření k ústavní stížnosti, nicméně z připojeného spisu bylo zřejmé, že jej k závěru o příslušnosti okresních soudů vedlo vymezení předmětu řízení, jímž je posouzení platnosti pracovní smlouvy uzavřené mezi vedlejší účastnicí a stěžovatelem a nároky stěžovatele na plnění podle této pracovní smlouvy, současně Ústavní soud považoval za podstatné, že městský soud o zamýšleném předložení věci vrchnímu soudu k posouzení věcné příslušnosti podle informoval účastníky, přičemž je vyzval, aby se k tomuto záměru vyjádřili ve světle názoru předkládajícího soudu, že předmětem sporu je mzda vyplacená na základě pracovní smlouvy, stěžovatel se však k této výzvě žádným způsobem nevyjádřil.

9. V nyní projednávané věci rovněž městský soud usnesením ze dne 9. 2. 2016 č. j. -21 vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili k jeho záměru předložit věc podle vrchnímu soudu k rozhodnutí o věcné příslušnosti a důvodům, které jej k tomuto postupu vedly. Tato výzva byla stěžovateli doručena dne 16. 2. 2016, stěžovatel se ani v tomto případě nijak nevyjádřil, vyjádřila se však vedlejší účastnice v podání ze dne 12. 2. 2016, a to v tom smyslu, že jde o akcionářskou žalobu podle zákona o obchodních korporacích, resp. o spor o náhradu újmy jí vzniklé z titulu porušení povinnosti stěžovatele jakožto člena představenstva vedlejší účastnice jednat s péčí řádného hospodáře. Následně vrchní soud rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy, a tento svůj závěr řádně v napadeném usnesení odůvodnil.

10. Stěžovatel, odvolávaje se (nepříliš přiléhavě) na ustanovení , upozornil na to, že vrchní soud v souzené věci rozhodl jinak než v obdobné dřívější věci, aniž by vysvětlil, proč tak učinil. Současně však stěžovatel nejenže nevznesl v ústavní stížnosti žádnou námitku proti důvodům, na nichž je napadené usnesení postaveno, ale dokonce v ústavní stížnosti vedené pod

sp. zn.

argumentoval v tom smyslu, že věcně příslušnými soudy měly být soudy krajské a že vrchní soud ustanovení nesprávně interpretoval. Vzhledem k tomu není zřejmé, proč by (právě) předmětný výrok (o věcné příslušnosti krajských soudů k projednání a rozhodování daného sporu) nemohl obstát, a potažmo tedy, jaký význam by případná kasace napadeného usnesení mohla mít (než jen doplnění jeho odůvodnění, proč soud v této věci rozhodl jinak). Nadto nutno vzít v úvahu, že (šlo-li skutečně o totožnou věc) právní názor vrchního soudu mohl projít určitým vývojem, a to s ohledem na procesní aktivitu vedlejší účastnice, jež ve svém vyjádření ze dne 12. 2. 2016 vysvětlila, co je předmětem daného sporu, naopak stěžovatel byl v obou řízeních zcela pasivní, čímž na vzniku nastalé situace nese svůj podíl.

11. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. listopadu 2016

Josef Fiala v. r.

předseda senátu