Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3191/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Jaromíra Hajského, zastoupeného Mgr. Ing. Miroslavem Hájkem, advokátem, sídlem Karolinská 661/4, Praha 8, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. července 2016 č. j. -405, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. srpna 2015 č. j. -390 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. srpna 2014 č. j. -309, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena nedotknutelnost jeho osoby podle d (dále jen " "), právo na spravedlivý proces podle y a právo na ochranu vlastnictví podle y.

2. Z ústavní stížnosti, jakož i z listin k ní přiložených, přitom vyplývá, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") ze dne 11. srpna 2014 č. j. -309 byla vedlejší účastnici uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku 17 500 Kč (výrok I.), co do částky 282 500 Kč byla žaloba zamítnuta (výrok II.) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Stěžovatel se žalobou domáhal zadostiučinění podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, a to za nepřiměřeně dlouhé soudní řízení vedené u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen " ") pod sp. zn. (dále také "posuzované řízení"). Obvodní soud vzal přitom za prokázané, že stěžovatel podal u krajského soudu žalobu na vyloučení věcí z konkursní podstaty a dovodil, že délka posuzovaného řízení je nepřiměřená. Stěžovateli již byla v souvislosti s uvedeným řízením poskytnuta náhrada nemajetkové újmy na základě pravomocného rozsudku obvodního soudu ze dne 30. 8. 2011 č. j. -132 ve výši 52 000 Kč za období od zahájení posuzovaného řízení do vyhlášení naposledy citovaného rozsudku, to je do dne 30. 8. 2011. K takto přiznané částce je nutno podle obvodního soudu přihlédnout i nyní. Z důvodu skutkové složitosti posuzovaného řízení obvodní soud rovněž shledal důvod ke čtyřicetiprocentnímu snížení základní sazby odškodnění a z důvodu procesního chování samotného stěžovatele v posuzovaném řízení, spočívajícím zejména v tom, že ani po několika letech nepodal řádnou žalobu a nespolupracoval se správcem konkursní podstaty po vyhlášení konkursu na svůj majetek, shledal soud důvod k dalšímu snížení o 20 %. Délka rozhodné části posuzovaného řízení byla přitom v době rozhodování prvostupňového soudu 2 roky a 11 měsíců, což při základní částce 15 000 Kč za rok činí částku 43 750 Kč, z čehož 40 % činí právě přiznanou částku 17 500 Kč.

3. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") svým rozsudkem navýšil částku přiznanou stěžovateli o 6 500 Kč, jinak prvostupňové rozhodnutí potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí zejména uvedl, že posuzované řízení není dosud skončeno, když je objektivně prodlužováno tím, že spis je předkládán v souvislosti s dalšími žalobami stěžovatele a jeho dalšími procesními aktivitami jiným soudům. Jde sice o realizaci zákonných procesních práv stěžovatele, ty nicméně objektivně prodlužují posuzované řízení, a toto prodloužení není přičitatelné státu. Jinak význam řízení pro stěžovatele je podle městského soudu standardní; nebylo v této souvislosti prokázáno, že by posuzované řízení mělo negativní vliv na rodinné a osobní vztahy stěžovatele. V dalším se odvolací soud zcela ztotožnil se soudem prvního stupně, když dodal, že stěžovateli již byla pravomocně přiznána částka 52 000 Kč a částka 17 500 Kč odvoláním napadeným rozsudkem soudu prvního stupně. Na druhou stranu je nutno přihlédnout k tomu, že posuzované řízení stále běží, proto je nutno stěžovateli přiznané zadostiučinění navýšit o 6 500 Kč.

4. Následné dovolání stěžovatele bylo v záhlaví citovaným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto pro nepřípustnost.

II.

Argumentace stěžovatele

5. V ústavní stížnosti stěžovatel zejména nesouhlasí s tím, že je mu zadostiučinění přiznáváno tak, jak je žaloval v jednotlivých řízeních, když dříve přiznané částky jsou oproti nově uplatněným nárokům odečítány. Podle stěžovatele by naopak soudy měly na celou věc nahlížet v tom smyslu, že posuzované řízení tvoří jeden celek. Dále stěžovatel nesouhlasí s tím, že mu přiznané zadostiučinění bylo sníženo o 20 %, neboť se podle soudů měl na tvrzených průtazích podílet. Pro takovýto závěr však v dokazování neexistuje podle stěžovatele žádný podklad.

III.

Procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle ustanovení . Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

8. Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a y). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také opakovaně judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, pokud by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995

sp. zn.

(N 34/3 SbNU 257)]. Taková pochybení ale Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.

9. Jak plyne ze shora uvedené rekapitulace, stěžovatelovo stížnostní žádání obsahuje dvě námitky. Pokud stěžovatel brojí proti tomu, že od již přiznaného zadostiučinění byla odečtena částka 52 000 Kč, stalo se tak proto, že tato částka byla stěžovateli za průtahy v posuzovaném řízení přiznána, a to za období od počátku posuzovaného řízení do 30. 8. 2011. Žádá-li stěžovatel zadostiučinění za průtahy v posuzovaném řízení znovu, soudy posuzovaly jen období následující po 30. 8. 2011. Takovýto postup je přitom i podle Ústavního soudu zcela v souladu s ústavními pravidly.

10. Soudy rovněž v ústavní stížností napadených rozhodnutí vysvětlily, jak se stěžovatel na průtazích v posuzovaném řízení podílel. Proti tomuto jejich závěru stěžovatel nepřináší jakoukoliv, natožpak ústavněprávní argumentaci, když se v ústavní stížnosti proti tomuto závěru vymezuje ve své podstatě jen prostým nesouhlasem. Přitom i v tomto aspektu jsou rozhodnutí napadená ústavní stížností zcela přesvědčivá.

11. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. října 2016

Josef Fiala v. r.

předseda senátu