Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2667/16

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky GURMÁN S s.r.o., se sídlem U Habrovky 247/11, Praha 4 - Krč, zastoupené JUDr. Jiřím Bönischem, advokátem se sídlem Ječná 29a, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2014, č. j. -204, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2015, č. j. -302, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, č. j. -350, za účasti Městského soudu v Praze, Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Dne 10. 8. 2016 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost ve smyslu písm. d) y (dále jen " ") a ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatelka se jí domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle a násl. d (dále jen " ") a právo na ochranu majetku ve smyslu y.

2. Z ústavní stížnosti, jakož i z listin k ní přiložených, se podává, že se stěžovatelka na podkladě poddlužnické žaloby domáhala po žalovaných - České podnikatelské pojišťovně, a.s. (dále také "pojišťovna") a společnosti FAUSTi s.r.o., jako pojišťovacímu agentovi - společně a nerozdílně náhrady částky 12.000.000 Kč s příslušenstvím jako pohledávky povinné (společnost Gurman Lanškroun, s. r. o.) za žalovanými z titulu nároku na výplatu pojistného z pojistné smlouvy, resp. alternativně z titulu náhrady škody způsobené v důsledku neplatnosti pojistné smlouvy pro případ, že by pojistná smlouva byla shledána neplatnou.

3. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2014, č. j. -204, byla žaloba stěžovatelky zamítnuta. Soud totiž konstatoval, že společnost Gurman Lanškroun s. r. o. nevyvinula dostatečnou obezřetnost při uzavírání pojistné smlouvy, a proto odpovídá za skutečnost, že označení předmětu pojištění v pojistné smlouvě nekoresponduje se stavem zápisu v katastru nemovitostí. Nalézací soud dále uvedl, že žaloba stěžovatelky je nedůvodná i proto, že nebylo prokázáno řádné uzavření pojistné smlouvy, vznik škody v důsledku pojistné události a nárok na pojistné plnění svědčící společnosti Gurman Lanškroun, s. r. o. jako pojištěnému či jako oprávněné osobě s legitimním pojistným zájmem (jmenovaná společnost nebyla ani vlastníkem předmětných nemovitostí, ani v nich v době sjednání pojištění nepodnikala). V této souvislosti nalézací soud poukázal především na povinnost vlastníka objektu předcházet škodám, kdy u prázdného a nevyužívaného objektu nacházejícího se na samotě mezi dvěma obcemi bylo použito zcela nedostatečné zabezpečení pouze maketou bezpečnostní kamery a zvukovým signalizačním zařízením jen uvnitř objektu. Podle městského soudu jsou tak pochopitelné i úvahy žalované pojišťovny vztahující se k požáru objektu tři měsíce po sjednání pojištění, a to zvláště s ohledem na závěr policie o nezjištěném pachateli úmyslného založení požáru uvnitř budovy, a také v kontextu zadlužení všech zúčastněných fyzických osob i společnosti Gurman Lanškroun, s. r. o.

4. K odvolání stěžovatelky byl rozsudek nalézacího soudu potvrzen. Odvolací vrchní soud se s městským soudem ztotožnil zejména v tom, že společnost Gurman Lanškroun, s. r. o. jako pojistník měla povinnost pojistnou smlouvu před jejím podpisem zkontrolovat a případné chyby v označení předmětu pojištění odstranit. Pokud by totiž splnila svoji povinnost předcházet škodám, musela by si prý být vědoma i toho, že jako objekt pojištění je uvedená nemovitost č. p. 252 Svébohov přesto, že toto označení neodpovídá jejímu úmyslu pojistit předmětný areál. S ohledem na tento závěr se odvolací soud nezabýval dalšími okolnostmi, které soud I. stupně vedly k závěru o nedůvodnosti nároku.

5. Následná dovolání stěžovatelky a J. Mináře jako vedlejšího účastníka vystupujícího na straně stěžovatelky byla Nejvyšším soudem odmítnuta pro nepřípustnost.

6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že se jí sice dostalo od nalézacího soudu poučení ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), vztahující se k prokázání oprávněnosti jí uplatněného nároku, nicméně nebyl vyslyšen její požadavek na přerušení řízení, aby tak získala prostor k označení potřebných důkazů. Dále stěžovatelka upozorňuje, že zákonná úprava, která na pojistnou smlouvu dopadá, neomezuje smluvní účastníky tak, že by pojistníkem či pojištěným, jedná-li se o tutéž osobu, mohl být jen vlastník pojištěné věci. Rovněž nesprávné označení předmětu pojištění nemůže mít bez dalšího následek neplatnost pojistné smlouvy. Ostatně podle stěžovatelky to měl být pojistitel, kdo měl prověřit správnost údajů o pojištěných nemovitostech. Soudy rovněž nevzaly v úvahu, že společnost Gurman Lanškroun, s. r. o. předala pojišťovně prostřednictvím pojišťovacího agenta veškeré informace o nemovitostech, které měly být pojištěny. Jednání žalovaných stěžovatelka v daném kontextu hodnotí jako rozporné s dobrými mravy [zde stěžovatelka přiměřeně odkazuje na nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 1. 9. 2015(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod http://nalus.usoud.cz)], když to měly být právě obecné soudy, kdo měl předmětnou pojistnou smlouvu vyložit tak, aby byla zachována její platnost a autonomie vůle tehdejších smluvních stran [srov. k tomu nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 23. 4. 2013 (N 64/69 SbNU 197)].

7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení . Ústavní soud je totiž podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

8. Ústavní soud v minulosti již také mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a y). Pokud totiž soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již opakovaně judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl v těchto případech dán pouze tehdy, pokud by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními (srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995

sp. zn.

, N 34/3 SbNU 257). Taková pochybení však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal a k jednotlivým stížnostním námitkám uvádí následující.

9. Především platí, že je primárně na rozhodnutí předsedy senátu (resp. samosoudci), zda po poučení podle ustanovení poskytne účastníku řízení dodatečnou lhůtu k prokázání jeho tvrzení. V daném případě přitom nic nenasvědčuje tomu, že by byl postup soudu neadekvátní, neposkytl-li stěžovatelce k prokázání jejich tvrzení další lhůtu. Ostatně stěžovatelka v tomto ohledu nevyužila ani prostor daný jí ústavní stížností a ani tak nenaznačila, jaké důkazy vlastně hodlala navrhnout.

10. V právě projednávané věci bylo totiž úkolem stěžovatelky mimo jiné doložit, že i stěžovatelka má legitimní pojistný zájem alespoň odvozený od spřízněné společnosti Gurman Lanškroun, s. r. o., neboť jistě platí, že pojištění před nenadálou událostí není "běžnou investicí" a primárně by měla sloužit k odstranění nebo ke zmírnění následků pojistné události. Žádnou přesvědčivou argumentaci však stěžovatelka v tomto ohledu ani v ústavní stížnosti nepřináší, když nadto lze souhlasit s obecnými soudy v tom smyslu, že se stěžovatelce rovněž nepodařilo věrohodně prokázat, jaké jsou to pohledávky za společností Gurman Lanškroun, s. r. o., od nichž stěžovatelka odvozuje existující dluh za jmenovanou společností (zde zcela odhlédnuto od existence legitimního pojistného zájmu).

11. Stěžovatelka tak neinterpretuje východiska obecných soudů správně, když tyto netrvají na tom, aby byl legitimní pojistný zájem spojován např. jen výhradně s vlastnictvím pojištěného objektu. Naopak postačí - jak soudy uvádějí - aby např. osoba nárokující si pojistné plnění v takové nemovitosti podnikala nebo ji jinak užívala. Žádnou takovou (ani obdobnou) podmínku však stěžovatelka nesplňuje a ve svém důsledku to v ústavní stížnosti ani netvrdí.

12. V daném kontextu nazíráno je pak i podle Ústavního soudu přijatelné, upozorňují-li obecné soudy rovněž na to, že vyslyšení žalobního žádání stěžovatelky brání rovněž okolnost špatně vymezeného předmětu pojistné smlouvy. Proto zde nenachází patřičnou odezvu odkaz stěžovatelky na dobré mravy či na povinnost soudu šetřit autonomii vůle smluvních stran.

13. Dovodily-li obecné soudy za daných okolností této konkrétní věci, že stěžovatelka neprokázala oprávněnost jí tvrzeného nároku, pak takový jejich závěr je z ústavního hlediska přiměřený.

14. Ústavní soud má tedy za to, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatelky. Proto bylo podle ustanovení rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. října 2016

Vojtěch Šimíček v. r.

předseda senátu