Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1881/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Ing. Michaila Kosovského, zastoupeného JUDr. Petrem Dítětem, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 19, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, č. j. - 1014, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 9. 2015, č. j. - 994, a usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 15. 6. 2015, č. j. - 931, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci nepřiznal usnesením ze dne 15. 6. 2015, č. j. - 931, stěžovateli osvobození od soudních poplatků. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatelovy poměry neumožňují přiznání osvobození od soudních poplatků ani v částečném rozsahu, a to zejména proto, že stěžovatel netvrdil a neprokázal svou tíživou osobní, majetkovou a výdělkovou situaci - pro kladné rozhodnutí nebyly pročež dány zvlášť závažné důvody předpokládané v ustanovení

Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí usnesením ze dne 24. 9. 2015, č. j. - 994, potvrdil s odůvodněním, že stěžovatelova tvrzení ohledně tíživosti jeho sociálních a majetkových poměrů jsou nedůvěryhodná. Tuto nedůvěryhodnost soud spatřuje zejména v tom, že stěžovatelovy tvrzené příjmy a výdaje jsou vnitřně rozporné, a to zejména pokud jde o náklady na živobytí v roce 2015 ve srovnání s příjmy v roce 2014. Podle soudu dávají tvrzení stěžovatele tušit, že ve snaze vyhnout se povinnosti platit soudní poplatek, své majetkové a sociální poměry nevylíčil pravdivě, naopak je záměrně negativně zkreslil.

Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 3. 2016, č. j. - 1014, odmítl dovolání proti výše uvedenému usnesení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatel svojí argumentací obsaženou v dovolání nezaložil jeho přípustnost, neboť v něm nespecifikoval žádnou konkrétní otázku hmotného či procesního práva ve smyslu

Proti těmto rozhodnutím se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 13. 6. 2016; navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Stěžovatel namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a podle d, který spatřuje v tom, že nepřiznáním osvobození od soudního poplatku mu bylo odepřeno právo přístupu k soudu, neboť se nemůže odvoláním bránit proti rozsudku soudu prvního stupně.

Ústavní soud nejprve ohledně náležitostí ústavní stížnosti konstatuje, že byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle 30 odst. 1 , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona.

Ve své judikatuře Ústavní soud již mnohokrát konstatoval, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro osvobození od soudního poplatku podle ustanovení , spadá vzhledem k ústavně zaručenému principu nezávislosti soudců ve smyslu y do rozhodovací kompetence obecných soudů. Ústavní soud není zpravidla nadán pravomocí přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti nároku na osvobození od soudního poplatku dospěl (viz např. usnesení ze dne 19. 11. 2015,

sp. zn.

, nebo usnesení ze dne 31. 8. 2015,

sp. zn.

, dostupná na http://nalus.usoud.cz). Výjimkou by byl pouze excesivní postup obecného soudu s výrazným zásahem do základních práv stěžovatele [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2007,

sp. zn.

(N 27/44 SbNU 319)]. V posuzovaném případě však Ústavní soud takové pochybení obecných soudů v ústavní rovině nespatřuje.

Obecné soudy svá rozhodnutí důkladně odůvodnily, přičemž řádně, srozumitelně a logicky uceleně předestřely úvahy, které je vedly k závěru, že stěžovateli nenáleží právo na osvobození od soudního poplatku [viz. např. usnesení ze dne 24. 2. 2011,

sp. zn.

(dostupné na http://nalus.usoud.cz)]. Je povinností i odpovědností stěžovatele, aby řádně (věrohodně) tvrdil a prokázal své celkové poměry pro účely rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků. Soud není v tomto ohledu povinen pátrat po (údajně) nepříznivých poměrech žadatele. Následky nesplnění těchto povinností nese nyní také stěžovatel, které se marně domáhá zrušení napadených rozhodnutí Ústavním soudem. Pokud svým jednáním stěžovatel zastíral své majetkové poměry, jedná se o jeho procesní strategii, za kterou také nese plnou odpovědnost.

Obecné soudy měly správně na paměti, že osvobodit od soudního poplatku lze pouze ve výjimečných případech. Přednost má vždy osvobození částečné před úplným, přičemž úplné osvobození je "výjimka z výjimky".

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. října 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu