Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2184/16

Ústavní soud rozhodl dne 27. září 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Jany Prokešové, zastoupené Mgr. Davidem Černým, advokátem, se sídlem Ve Vinicích 553, 276 01 Mělník, proti usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 19. ledna 2016 č. j. -87 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2016 č. j. -122, za účasti Okresního soudu v Mělníku a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Stěžovatelka se obrátila na Ústavní soud s návrhem na zrušení výroku I a II citovaného usnesení Krajského soudu v Praze č. j. - 122 ze dne 1. dubna 2016, jakož i výroku II usnesení Okresního soudu v Mělníku č. j. - 87 ze dne 19. ledna 2016, neboť má za to, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv na spravedlivý proces, na soudní ochranu a na ochranu vlastnictví, garantovaných v článku 90 y, v článcích 4, 11 a 36 odst. 1 d.

II.

Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a vyčerpala zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

III.

Z obsahu ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí vyplývá, že žalobou doručenou dne 1. 6. 2015 Okresnímu soudu v Mělníku (dále jen "okresní soud") se žalobce obec Nová Ves po stěžovatelce (v právní věci žalované) domáhal vyklizení bytu o velikosti 1+kk a dalších prostor na adrese X. s tím, že žalovaná užívá předmětný byt a další prostory bez právního důvodu. Podáním soudu doručeným dne 11. 1. 2016 vzal žalobce žalobu v plném rozsahu zpět, neboť žalovaná předmětný byt opustila a vyklidila. Zároveň navrhl, aby mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žaloba byla podána důvodně, žalované nesvědčil právní titul k užívání předmětného bytu, a vzhledem k předání bytu již nemůže být žalobě soudem vyhověno.

Vzhledem k tomu, že žalobce vzal zpět žalobu ve věci a žalovaná se zpětvzetím žaloby podáním ze dne 18. 1. 2016 souhlasila, postupoval soud podle ustanovení věty první a řízení zcela zastavil a uložil žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 23.311,- Kč.

O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl dle a odst. 2 , dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování jiného účastníka řízení vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení jiný účastník řízení.

V dané věci okresní soud konstatoval, že žalovaná po podání žaloby na vyklizení shora uvedených nemovitostí, předmětné nemovitosti vyklidila. Přestože uvádí, že tak učinila na základě výpovědi z nájemní smlouvy, nikoli, že by souhlasila s právním názorem žalobce, že je užívá bez právního důvodu, je tato skutečnost dle okresního soudu při rozhodování o nákladech řízení zcela nerozhodná.

Stěžovatelka podala proti výroku II usnesení okresního soudu odvolání ke Krajskému soudu v Praze (dále jen "krajský soud"), který usnesení soudu I. stupně v napadeném výroku II. o nákladech řízení potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Ve svém odůvodnění krajský soud podrobně rozebral důvody rozhodování o nákladech řízení, navíc zdůraznil, že návrh je podán důvodně i tehdy, jestliže žalovaný uspokojil žalobce, ačkoliv k tomu neměl právní povinnost.

Krajský soud neshledal důvodnou ani další námitku žalované o neúčelnosti nákladů řízení žalobce vynaložených na zastoupení advokátem v místě vzdáleném 243 km od sídla soudu, což patřičně odůvodnil.

IV.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti shledává přepjatý formalismus a svévoli soudů spočívající dle jejího názoru zejména v tom, že: "Soud prvého stupně i soud odvolací zcela nesprávně (a v rozporu se všemi skutkovými okolnostmi dané věci) posoudily otázku kumulativního splnění dvou základních podmínek obecně nezbytných pro případné oprávněné přiznání nákladů řízení, a to konkrétně důvodnosti podané žaloby a zpětvzetí žaloby v důsledku chování stěžovatelky". Dále má za to, že soud prvého stupně i soud odvolací zcela v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu a v extrémním rozporu s principy spravedlnosti přiznaly vedlejšímu účastníku v rámci výroku o náhradě nákladů řízení i náhradu cestovného a promeškaného času právního zástupce vedlejšího účastníka, který sídlí "na druhém konci republiky".

V.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud předesílá, že v ustanovení je rozeznávána zvláštní kategorie návrhů, a to návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává zákon Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit přijatelnost návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

Z ustálené judikatury Ústavního soudu dále vyplývá, že rozhodování o nákladech řízení je v zásadě doménou obecných soudů. Ústavní soud by měl být zásadně při posuzování otázek nákladů řízení nanejvýše zdrženlivý, jak sám deklaruje ve své judikatuře. Obecné soudy jsou povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům garantovaným zákonem. Otázku nákladů řízení, resp. její výše nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou úroveň jako v případě procesu vedoucího k rozhodnutí ve věci samé.

Jako příklad lze uvést názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

, v němž se praví, že problematika nákladů řízení "... zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení jejich základních práv a svobod (srov. např. usnesení

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

a další dostupná na http://nalus.usoud.cz). Rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně jejich doménou, neboť se zde zobrazují aspekty nezávislého soudního rozhodování...".

S ohledem na zásadu minimalizace zásahů do činnosti ostatních soudů Ústavní soud ani není oprávněn přehodnocovat každé rozhodnutí těchto soudů o nákladech řízení, neboť by to odporovalo jeho poslání, svěřenému mu u ČR jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti. Otázka náhrady nákladů řízení by mohla být ústavně relevantní pouze v případě extrémního vybočení z pravidel upravujících toto řízení (srovnej např. nález

sp. zn.

). Takové ústavněprávní deficity v projednávané věci Ústavní soud nezjistil, naopak se se závěry obecných soudů v tomto konkrétním případě ztotožnil.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu Ústavního soudu