Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1635/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti společnosti DEFENDER GROUP, s. r. o., se sídlem v Praze 3, Fibichova 1695/9, zastoupené Mgr. Jaroslavem Fialou, advokátem se sídlem v Praze 1, Jakubská 647/2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, č. j. -359, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2013, č. j. -279, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 5. 2013, č. j. -250, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu došla dne 20. 5. 2016 ústavní stížnost splňující formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kterou se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí. Těmi byl zamítnut její návrh na obnovu řízení o reivindikační žalobě, již nalézací soud v původním řízení pravomocně zamítl z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobkyně.

Žalobkyně uzavřela kupní smlouvu, jejímž předmětem byla povinnost prodávajícího převést na stěžovatelku vlastnické právo k souboru movitých věcí, které však dosud zadržuje třetí osoba, u níž jsou prodávané věci uloženy, a vůči níž stěžovatelka reivindikační žalobu podala. Obecné soudy dovodily nedostatek aktivní legitimace z toho důvodu, že k převodu vlastnického práva z prodávajícího na kupujícího dochází až předáním věci, což se však nestalo. Žalobkyně proto následně podala žalobou o určení vlastnictví proti původnímu vlastníkovi (prodávajícímu), který její nárok uznal; s pravomocným rozsudkem potvrzujícím její vlastnictví se stěžovatelka domáhá obnovy řízení. Obecné soudy však existenci tohoto rozsudku nepovažují za důvod k povolení obnovy řízení.

Stěžovatelka je přesvědčena, že nepovolením obnovy řízení utrpěla její ústavně zaručená práva vlastnit majetek podle y a právo na spravedlivý proces podle y, neboť jí byla soudy odňata možnost domáhat se vydání rozhodnutí, na základě kterého by mohla s koupenými věcmi disponovat.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci určenou pro přezkum jimi učiněných právních závěrů. Do pravomoci Ústavního soudu nenáleží znovu přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud povolán výhradně tehdy, dojde-li z jejich strany k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele. Právě věcného přezkumu se však stěžovatelka domáhá; jsou to však výhradně obecné soudy, nikoliv Ústavní soud, kdo posuzuje, zda je na základě té které uplatněné skutečnosti přípustná obnova řízení, či nikoliv. Jedná se toliko o otázku výkladu běžného práva a Ústavní soud není oprávněn přezkoumávat v tomto směru závěry obecných soudů, nepředstavují-li zároveň porušení některého z ústavně zaručených práv. Stěžovatelka sice tvrdí, že zaručená práva porušena byla, Ústavní soud však jejímu názoru nemohl přisvědčit, neboť podstatou stížnosti je toliko prezentace názoru na to, že obnova řízení měla být povolena.

Ústavní soud nad rámec odůvodnění poukazuje na skutečnost, že stěžovatelce nic nebrání podat novou reivindikační žalobu, jestliže se domnívá, že nyní by jí mělo být vyhověno; dřívější zamítnutí reivindikační žaloby z důvodu nedostatku aktivní legitimace překážku věci rozsouzené nezakládá, pokud stěžovatelka opře svá skutková tvrzení stran svého vlastnictví o jiné skutečnosti, např. právě o existenci rozsudku, jímž se snaží docílit obnovy řízení.

Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími bylo porušeno některé z ústavně zaručených práv stěžovatelky, a proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu