Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2060/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti společnosti PUMAS, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Dykova 1156/19, zastoupené Mgr. Markétou Vítovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, ulice 5. května 1050/66, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, č. j. -135, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2015, č. j. -113, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 27. 6. 2016 ústavní stížnost splňující formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kterou se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí. Z ústavní stížnosti a příloh vyplývá, že se stěžovatelka domáhala postupem podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, peněžité náhrady ve výši 100 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou průtahy v exekučním řízení. Ministerstvo spravedlnosti přiznalo stěžovatelce částku 9 375 Kč, ohledně zbytku požadované částky stěžovatelka podala žalobu. Obecné soudy vyslovily shodný názor, že sice bylo porušeno právo stěžovatelky na vydání rozhodnutí v zákonné lhůtě, avšak zadostiučinění, které jí Ministerstvo spravedlnosti přiznalo, je dostatečné, a proto žalobě nevyhověly.

Stěžovatelka namítá, že byla porušena její základní práva zakotvená v a 3, a d. Porušení spatřuje v tom, že se soudy nezabývaly argumenty stěžovatelky, dále namítá, že kvůli průtahům v řízení byla v nejistotě, zda a kdy se podaří exekuovanou částku vymoci, a výše přiznaného nároku je zjevně nedostatečná.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná

Hlavním úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti a ústavněprávních principů; nemá postavení obecného soudu dalšího stupně a nenáleží mu tedy znovu přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele. Ústavní soud konstatuje, že ve stížnosti jde toliko o otázku výkladu a aplikace běžného práva, resp. stanovení výše náhrady nemajetkové újmy. Stěžovatelce byla náhrada přiznána již Ministerstvem spravedlnosti a obecné soudy shledaly její výši dostatečnou; námitky stěžovatelky proti odůvodnění napadených rozhodnutí setrvávají v rovině obyčejného práva a zjevně nedosahují ústavněprávní intenzity nezbytné pro případný kasační zásah Ústavního soudu.

Principy spravedlivého procesu nevyžadují, aby rozhodující soud podrobně reagoval na každou jednotlivou námitku či argument účastníka, ale postačí, že se v rozhodnutí vypořádá s těmi, které jsou pro řízení relevantní, a to takovým způsobem, aby bylo zřetelně odvoditelné, z jakého důvodu nemůže obstát stěžovatelem uplatněný nárok. Z odůvodnění napadených rozhodnutí tento rozměr patrný je; soudy přesvědčivě vysvětlily, z jakých důvodů rozhodly právě tímto způsobem, jejich právní úvahy jsou zřetelné i logické a celkové odůvodnění nevybočuje z mezí ústavní konformity. Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích taková pochybení, ze kterých by mohl dovodit tvrzené porušení základních práv stěžovatelky. Pouhý fakt, že pohledávky stěžovatelky nebyly uspokojeny, nepředstavuje porušení ústavního práva.

Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení některého z ústavně zaručených práv; proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu