Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1622/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Hlavního města Prahy se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, zastoupeného JUDr. Janem Mikšem st., advokátem se sídlem v Praze 2, Na Slupi 15, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, č. j. -220, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2014, č. j. -181, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 6. 2013, č. j. -108, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností došlou dne 19. 5. 2016, splňující formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva na vlastnictví podle a právo na spravedlivý proces podle d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Dodatkového protokolu k Úmluvě. Obecné soudy dospěly k závěru, že vedlejší účastníci vydrželi právo k nemovité věci, avšak podle stěžovatele se soudy dopustily excesu při hodnocení důkazů.

Stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů:

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci určenou pro přezkum jimi učiněných právních závěrů. Do pravomocí Ústavního soudu nenáleží nahrazovat hodnocení důkazů, jak je provedly obecné soudy, svým vlastním hodnocením ani zabývat se eventuálním porušením běžných práv stěžovatelů, pokud současně neznamenají porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Jestliže obecné soudy v rámci zjišťování a hodnocení skutkového stavu věci, jakož i při výkladu a aplikaci práva na daný případ, respektovaly kautely dané procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu jejich právní závěry přezkoumávat. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud povolán až tehdy, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, nebo podobně v případě právních závěrů přijatých v nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, panuje tak extrémní nesoulad, že by napadené rozhodnutí svědčilo o libovůli při rozhodování [k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

(N 34/3 SbNU 257),

(N 42/32 SbNU 405) nebo

(N 167/42 SbNU 407)]. V tomto směru však Ústavní soud pochybení neshledal.

Nalézací soud svědomitě vyhodnotil všechny relevantní aspekty vydržení a učinil o nich právní závěr, který Ústavní soud neshledal ničím excesivní, odporující obecné logice nebo právním normám. Pokud stěžovatel ve stížnosti polemizuje s tím, jakým způsobem soud některé důkazní prostředky vyhodnotil, je zásadně mimo pravomoc Ústavního soudu v tomto směru jakkoliv do provedeného dokazování zasahovat a nahrazovat skutkové a právní závěry obecného soudu závěry vlastními.

S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení , jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 13. září 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu