Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1682/16

Nález

Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Kateřiny Šimáčkové (soudce zpravodaj) a Tomáše Lichovníka - ze dne 14. září 2016

sp. zn.

ve věci ústavní stížnosti MN ENGINEERING GmbH, se sídlem Frankfurter Straße 25, Flörsheim am Main, Německo, zastoupené JUDr. Ing. Jiřím Vlčkem, advokátem, se sídlem Severovýchodní II 12, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016 č. j. -127 o odmítnutí stěžovatelčina dovolání pro opožděnost, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení.

I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016 č. j. -127 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na přístup k soudu garantované d. II. Toto rozhodnutí se proto ruší.

Odůvodnění

1. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelky jako podané opožděně. Podle Nejvyššího soudu rozsudek odvolacího soudu byl advokátovi stěžovatelky doručen do vlastních rukou dne 10. 9. 2015, ale dovolání podala až 16. 11. 2015.

2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že Nejvyšší soud porušil její právo na spravedlivý proces garantované d (dále jen " "), neboť chybně odmítl jako opožděné její dovolání, které však bylo podáno v zákonné lhůtě.

3. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. Ústavní soud zjistil, že předmětný rozsudek odvolacího soudu byl advokátovi stěžovatelky odeslán 7. 9. 2015. Dne 8. 9. 2015 byla zásilka uložena na poště, neboť adresát nebyl zastižen. Jak vyplývá z doručenky ve spise, tak advokát stěžovatelky si zásilku na poště vyzvedl dne 18. 9. 2015, což si Ústavní soud ověřil i dotazem na dané poště, která zásilku vydala.

4. Z právě uvedeného vyplývá, že k doručení odvolacího rozsudku stěžovatelce došlo dne 18. 9. 2015, a její dovolání tak bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě ( ). Nejvyšší soud tedy pochybil, pokud dovolání odmítl jako opožděné a tím stěžovatelce odepřel přístup k Nejvyššímu soudu. Právo na přístup k soudu, včetně soudu dovolacího, je přitom chráněno y [viz např. nález

sp. zn.

ze dne 15. 1. 2009 (N 9/52 SbNU 99)]. Proto Ústavní soud podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , ústavní stížnosti stěžovatelky vyhověl a podle ustanovení stejného zákona zrušil napadené rozhodnutí.