Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 323/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti společnosti EURIKA, s. r. o., se sídlem ve Frýdlantu, Zámecká 442, zastoupené JUDr. Alicí Kubovou Bártkovou M.E.S., advokátkou se sídlem v Praze 2, Rubešova 83/10, směřující proti usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství Praha - východ ze dne 9. prosince 2015, sp. zn. ZN 1682/2015, a Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Oddělení služby kriminální policie a vyšetřování Brandýs nad Labem ze dne 10. listopadu 2015, č. j. KRPS-27830-90/TČ-2015-011571, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její práva zaručená v odstavci 1d, jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v y ČR.

Výše uvedeným usnesením policejního orgánu byla odložena trestní věc iniciovaná trestním oznámením stěžovatelky z toho důvodu, že se nejedná o podezření ze zločinu a nebylo na místě věc vyřídit jinak. Napadeným usnesením státního zástupce byla zamítnuta následná stížnost stěžovatelky jako nedůvodná.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvedla, že původně rozhodl policejní orgán již 30. dubna 2015, jeho rozhodnutí však bylo na základě stěžovatelčiny stížnosti státní zástupkyní dne 23. června 2015 zrušeno. Policejnímu orgánu byly uloženy závazné pokyny, ten jim však podle přesvědčení stěžovatelky zcela nevyhověl a vydal napadené rozhodnutí. Nejednání považuje stěžovatelka, společně s absencí dostatečného odůvodnění rozhodnutí, za porušení zákona (zejména § 2 odstavec 5 a § 134 trestního řádu). K tomu stěžovatelka poukázala na judikáty Ústavního soudu například

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

či

sp. zn.

. Podle stěžovatelky měl státní zástupce napadeným rozhodnutím zmíněné vady pokrýt, jestliže se pokusil doplnit chybějící odůvodnění rozhodnutí policejního orgánu, čímž měl porušit zásadu dvouinstančnosti rozhodování; z těchto důvodů navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí i dalšími písemnostmi, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud s již v minulosti zabýval otázkou nároku na trestního stíhání jiné osoby. Opakovaně judikoval, že ze " a y lze dovodit charakteristický znak moderního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu odstavce 1 písmene d)y ČR nezakládá" (usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, U 5/7 SbNU 343, http://nalus.usoud.cz). Dále Ústavní soud konstatuje, že i otázkou povinnosti účinného vyšetřování, zda došlo ke spáchání trestného činu (třetí osobou), se zabýval podrobně, například v usnesení

sp. zn.

(viz http://nalus.usoud.cz). Avšak ani ve světle zohledněné judikatury Evropského soudu pro lidská práva není možno v právě projednávaném věci shledat stěžovatelkou tvrzená pochybení.

Stěžovatelka dovozuje nesprávnost rozhodnutí z faktu, že společnost, proti které její trestní oznámení směřovalo, jí neplatí řádně a včas, a tím se cítí jako oběť podvodu. Podle odstavce 3y ČR, jakož i odstavci 2y, lze státní moc uplatňovat jen v mezích, případech a způsobem, který stanoví zákon. Orgány činné v trestním řízení postupovaly v mezích svých zákonných kompetencí. Princip právní jistoty zaručuje neměnnost pravomocných rozhodnutí mimo zákonem stanovené případy, kdy je přezkum projevem jiného základního práva.

V postupu policie ani státního zastupitelství Ústavní soud neshledal pochybení namítané stěžovatelkou. Napadená rozhodnutí vydaly orgány veřejné moci zcela v rámci svých, zákonem svěřených kompetencí a svá rozhodnutí dostatečně a srozumitelně odůvodnily. Ani případné pokračování v trestním řízení by zjevně nemohlo bez dalšího vést k uspokojení požadavků stěžovatelky, která ve své ústavní stížnosti neuvedla nic, co by svědčilo o naříkaném zásahu do jejích zaručených práv.

Podle ustanovení písmeno a) proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl, jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. září 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu