Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 201/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelů: Thi Le Thu Nguyen a Van Thang Nguyen, oba zastoupeni Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem, se sídlem v Brně, náměstí 28. října 1898/9, proti příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu ve Znojmě ze dne 4. listopadu 2015, č. j. -5, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), napadají příkaz, kterým Okresní soud ve Znojmě nařídil (mimo další) i prohlídku bytů obývaných stěžovateli. Stěžovatelé se proto domáhají zrušení příkazu k domovní prohlídce a vydání odňatých věcí, neboť mají za to, že příkazem bylo zasaženo do jejich práva vlastnit majetek garantovaného v d (dále jen " "), resp. v Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i práv na nedotknutelnost obydlí dle y a Úmluvy.

Porušení jejich základních práv spatřují stěžovatelé zejména v údajně nedostatečné specifikaci bytové jednotky, ve které byla domovní prohlídka provedena. V příkazu k domovní prohlídce byl podle stěžovatelů označen obecně byt včetně příslušenství, avšak konkrétně vymezen označením katastrálního území, adresou, parcelním číslem, osobou vlastníka a číslem listu vlastnictví, byl pouze dům jako celek. V tom, že domovní prohlídka nebyla nařízena v konkrétní bytové jednotce, spatřují stěžovatelé porušení zákonných podmínek daných v ustanovení § 82 odstavce 1 trestního řádu.

Stěžovatelé jsou dále přesvědčeni, že důvody k nařízení domovní prohlídky nebyly dostatečné a příkaz byl vydán na základě "preventivní opatrnosti" státních orgánu, nikoliv na základě zákonných podmínek.

Ústavní soud důsledně zvážil všechny námitky stěžovatelů, avšak v rámci svého přezkumu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud musí zůstat zdrženlivý v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci a činit tak výjimečně pouze v případech, kdy dojde k flagrantnímu porušení základních práv stěžovatele. To platí i pro institut domovní prohlídky, přičemž je nutné mít na paměti, že právě nadměrné formalizování počáteční etapy vyšetřování může znemožnit dosažení kýženého cíle celého trestního řízení, což však na druhou stranu vyvažují přísné požadavky kladené na detailnost a preciznost příslušného rozhodnutí (viz usnesení

sp. zn.

).

V napadeném příkazu k domovní prohlídce nejsou bytové jednotky identifikovány příslušným číslem, avšak v obou případech lze bytovou jednotku zcela jasně z jejího popisu rozpoznat. Bytové jednotky jsou totiž specifikovány konkrétními vlastníky a jejich podílem k celému domu; je tedy zřejmé, že při vydávání příkazu nebylo záměrem povolit prohlídku k domu jako celku, ale pouze k těm částem domu, které jsou v příkazu jasně specifikovány.

Napadený příkaz tak vykazuje pouze drobný formální nedostatek, který však lze interpretací snadno odstranit, a proto nelze hovořit o překročení ústavních mezí. Ústavní soud jen pro pořádek zdůrazňuje odlišnost od stěžovateli zmiňovaného řízení

sp. zn.

, v němž předmětem přezkumu nebyl samotný příkaz k domovní prohlídce, nýbrž provedení prohlídky nad jeho rámec. Navíc v této věci byly zjištěny i další skutečnosti svědčící o chybném postupu - zejména nebyl proveden předchozí výslech, i když pro to nebyly splněny podmínky.

Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelů, byla jejich ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. srpna 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu