Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3279/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Ivany Janů (soudce zpravodaj) a Ludvíka Davida, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelek jménem Ing. Vanke Dana Kmeť a Jana Kubátová, zastoupených JUDr. Romanem Lamkou, advokátem, se sídlem Kovářská 488/16, 190 00 Praha 9, proti příkazu k domovní prohlídce Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. , za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5 jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 29. 10. 2013, stěžovatelky napadly příkaz k domovní prohlídce Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. (dále jen "příkaz"), kterým byla nařízena domovní prohlídka rodinného domu na adrese G.

Stěžovatelky prohlašují, že k trestné činnosti, která je předmětem daného trestního řízení, a kterou mělo dojít ke spáchání zločinů legalizace výnosů z trestné činnosti dle , odst. 3 písm. a), písm. d) , porušení povinností při správě cizího majetku dle , odst. 3 , podvodu dle , odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) a trestného činu pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle , odst. 3 trestního zákona účinného do dne 31. 12. 2009, nemají žádný vztah. Podezřelým nejsou stěžovatelky, nýbrž manžel prvé a otec druhé ze stěžovatelek JUDr. Peter Kmeť. Přesto však byla domovní prohlídka provedena i v těch částech rodinného domu, které užívají výhradně stěžovatelky, kdy dům sice není formálně nějak rozdělen, nicméně prvá ze stěžovatelek užívá jednu místnost jako kancelář, a druhá stěžovatelka užívá část domu fakticky jako samostatné obydlí.

Stěžovatelky jsou přesvědčeny, že k této situaci došlo vadnou formulací příkazu, kdy z jeho výrokové části nevyplývá, u jakých osob má být domovní prohlídka uskutečněna. Obvodní soud zjevně před vydáním příkazu k prohlídce nezjišťoval vyčerpávajícím způsobem, jaké osoby mají na předmětné adrese nahlášen trvalý pobyt či místo podnikání, a zda vůbec JUDr. Peter Kmeť rodinný dům skutečně užívá (a tedy zda se zde mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení). Stěžovatelky uznávají, že orgány činné v trestním řízení mohou nařídit a provést domovní prohlídku či prohlídku jiných prostor i u třetích osob, které s prověřovanou či vyšetřovanou věci nemají žádnou souvislost, zejména je-li podezření, že by se u nich mohla nacházet věc důležitá pro trestní řízení. Předpokladem provedení domovní prohlídky u takovýchto osob je však dle jejich názoru obsažení přesné specifikace této třetí osoby a jejího obydlí v příkazu k domovní prohlídce. Za obydlí přitom nutno považovat vše, co slouží člověku k bydlení. Obdobné pak platí stran prostor, které jsou fakticky užívány jako kancelář, respektive místo určené k výkonu podnikatelské činnosti.

Přestože tedy není daný rodinný dům rozdělen de iure na jednotlivé bytové jednotky či jiné prostory a tedy ani v katastru nemovitostí nejsou ve vztahu k rodinnému domu zapsány žádné samostatné jednotky určené k bydlení či podnikání, nemohl obvodní soud bez dalšího při vyhotovování příkazu dovozovat, že se v něm nenachází více než jedno obydlí či jiný prostor, zejména když bylo zcela zřejmé, že v něm mají nahlášen trvalý pobyt stěžovatelky a stěžovatelka č. 1 má v tomto domě umístěno místo podnikání (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2012,

sp. zn.

).

Z uvedených důvodů jsou stěžovatelky přesvědčeny, že došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv zakotvených v , , a 2 d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Navrhují, aby Ústavní soud ústavní stížností napadený příkaz zrušil.

II.

o Ústavním soudu (dále jen " ") rozeznává podle svého jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti ustáleně vychází z názoru, že nadměrné formalizování počáteční etapy vyšetřování (ve které k vydání napadeného příkazu došlo) by ji neúměrně komplikovalo a v řadě případů by znemožňovalo dosáhnout cíle trestního řízení. Tomu pak musejí odpovídat požadavky kladené na detailnost a preciznost příslušného rozhodnutí (srovnej nález Ústavního soudu

sp. zn.

).

Argumentaci stěžovatelek je nutno odmítnou, kdy stěžovatelky zcela odhlížejí od charakteru institutu příkazu k domovní prohlídce a počátečnosti fáze trestního procesu a vznášejí na rozhodnutí o něm nároky, které požadovat nelze.

Je přirozenou věcí, že rodinný dům může obývat více osob, a různé jeho části mohou být užívány různým způsobem, nicméně Ústavní soud nepovažuje za možné po orgánech v trestním řízení vyžadovat vyhotovení přesného a vyčerpávajícího seznamu uživatelů nemovitosti v příkazu k domovní prohlídce. To zejména pak, když se jedná o příslušníky jedné rodiny, vzhledem k čemuž je nasnadě, že věci důležité pro trestní řízení se snadno mohou nacházet, respektive být ukryty, i v místnostech, které třebas ve větší míře slouží jinému členu rodiny, než je právě podezřelý.

Pokud jde o stěžovatelkami uváděný nález Ústavního soudu

sp. zn.

, v tehdejší věci nebyl předmětem ústavní stížnosti samotný příkaz k prohlídce, nýbrž její provedení nad jeho rámec, kdy někdejší příkaz zmocňoval k domovní prohlídce výhradně v obydlí jediné osoby, vůči které se trestní řízení vedlo, a tato osoba nadto ani neměla vztah k tehdejší nemovitosti jako celku (nebyla jejím vlastníkem či spoluvlastníkem, jako je tomu ve věci nynější). Ve věci

sp. zn.

byly navíc zároveň dány další skutečnosti svědčící o chybném postupu orgánů činných v trestním řízení, zejména nebyl proveden předchozí výslech, ačkoliv podmínky pro upuštění od jeho provedení nebyly dány. Poukaz stěžovatelek na tento nález tak Ústavní soud nepovažuje za přiléhavý.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. května 2014

Kateřina Šimáčková, v.r.

předsedkyně senátu