Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1123/16

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Markéty Váňové, zastoupené JUDr. Davidem Novákem, advokátem se sídlem Na Okraji 439/44, Praha 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2016, č. j. -52, ve znění opravného usnesení ze dne 9. 3. 2016, č. j. -58, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost ve smyslu písm. d)y (dále jen "") a ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Stěžovatelka se jí domáhá zrušení v záhlaví citovaných usnesení, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu a y a d.

2. Z ústavní stížnosti, jakož i z rozhodnutí k ní přiložených, se podává, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 7. 2015, č. j. -28, bylo vyhověno žalobě stěžovatelky, aby žalovanému (Společenství vlastníků jednotek domu Starochuchelská 14/1) bylo uloženo zdržet se rušení držby práva stěžovatelky umístěním anténního stožáru, dvou klimatizačních jednotek a krbového komínu na střeše bytového domu. Soud dále uložil žalovanému povinnost uvést anténní stožár, satelitní anténu a zařízení pro rádiový přenos do původního stavu. Prvostupňový soud rozhodl poté, co zkoumal, zda byla prokázána existence držby a její svémocné rušení žalovaným. Dospěl k závěru, že tyto skutečnosti stěžovatelka prokázala, a proto žalovanému další rušení držby zakázal a uložil mu i povinnost napravit stav jeho rušením vzniklý.

3. Ústavní stížností napadeným usnesením poté Městský soud v Praze k odvolání žalovaného změnil shora citované prvostupňové rozhodnutí tak, že žalobu na ochranu rušené držby zamítl. V odůvodnění uvedl, že účelem žaloby z rušené držby je ochrana faktického stavu a směřuje vůči jakékoliv jeho svémocné změně. Držba se však musí týkat takového práva majetkové povahy, které držbu umožňuje; jde například o právo vlastnické, právo stavby či právo služebnosti. Za takové právo však nelze považovat právo, jehož nerušení se domáhala stěžovatelka. Stěžovatelka totiž existenci věcného práva svědčícího v její prospěch ani netvrdila. Podle městského soudu tak není k uplatnění žaloby na ochranu rušené držby aktivně věcně legitimována.

4. Takto naznačený výklad městského soudu je podle stěžovatelky v rozporu se smyslem i doslovným výkladem příslušných ustanovení dopadajících na právě projednávanou věc. Držba je sice jedním z projevů vlastnického práva, avšak není vyloučeno, aby existovala i sama o sobě, respektive aby jejím předmětem bylo i jiné právo než právo vlastnické. Právní úprava obsažená v zákoně č. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") počítá s držbou široké palety práv, aby byla schopna vyhovět variabilitě občanskoprávních vztahů, kterým poskytuje ochranu v souladu s ústavními principy. Nesprávným výkladem ustanovení a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále též "" nebo "") tak údajně došlo k zásahu do práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Odvolací soud také stěžovatelce nijak nenaznačil, že se hodlá odklonit od právního názoru prvostupňového soudu, čímž porušil ustanovení a tam zakotvenou poučovací povinnost.

5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení nicméně Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.

6. Ústavní soud dále zdůrazňuje - v souladu s výše uvedeným - že jeho úkolem není sjednocovat výklad podústavního práva, neboť - jak bylo rovněž řečeno - dbá jen na to, aby výklad přijatý obecnými soudy byl z ústavněprávního hlediska akceptovatelný. Racionalitu výkladu zaujatého městským soudem lze přitom podle Ústavního soudu dovodit již z argumentace samotné stěžovatelky. Sama stěžovatelka totiž dovozuje, že držba v občanskoprávních vztazích může souviset s paletou práv, nikoliv jen s právem vlastnickým. Stěžovatelce však žádné takové právo ve smyslu ustanovení (vzhledem k okolnostem právě projednávaného případu patrně právo spočívající ve služebnosti) nesvědčí a stěžovatelka to ve svém důsledku v ústavní stížnosti ani netvrdí. K její argumentaci lze rovněž uvést, že institut na ochranu držby ve smyslu ustanovení a násl. nelze zaměňovat a zcela ztotožňovat s ochranou pokojného stavu ve smyslu , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť jeho smyslem nebyla výlučně ochrana práv v užším slova smyslu [srov. k tomu přiměřeně například rozsudek Nejvyššího soudu 19. 4. 2012, sp. zn. ; všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz/].

7. Ústavněprávní relevanci pak konečně podle Ústavního soudu nemá ani námitka stěžovatelky o překvapivosti právního názoru městského soudu, který je odlišný od východisek zaujatých soudem prvního stupně. To už jen proto, že městský soud vyšel z argumentace obsažené v odvolání žalovaného. Jak vyplývá z ústavní stížností napadeného usnesení, stěžovatelka měla možnost se k odvolání žalovaného vyjádřit a této možnosti také využila. Eventualitu daného výkladu tak jistě minimálně nemohla vyloučit.

8. Ústavní soud má tedy za to, že s ohledem na aspekty vylíčené výše nelze konstatovat, že by napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva stěžovatelky. Z těchto důvodů bylo podle ustanovení rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. srpna 2016

Vojtěch Šimíček v. r.

předseda senátu