Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1318/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelů Lubomíra Klobušníka, nezl. Jolany Klobušníkové a nezl. Lubomíra Klobušníka, všech zastoupených Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem se sídlem Nemanická 440/14, České Budějovice, proti jinému zásahu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územního odboru České Budějovice, 1. oddělení obecné kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování ve věci č. j. KRPC-113051-18/TČ-2015-020171, a proti jinému zásahu Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ve věci č. j. ZN 224/2015-22, Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ve věci č. j. KZN 429/2015-10, Vrchního státního zastupitelství v Praze ve věci č. j. 1 VZN 1576/2016-19 a Nejvyššího státního zastupitelství ve věci č. j. -8, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Výše označení stěžovatelé podali v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen ""), ústavní stížnost, v níž tvrdili, že bylo porušeno jejich právo vyplývající z a 2d (dále jen ""), Úmluvy o lidských právech a základních svobodách, , , , , a 2 a Úmluvy o právech dítěte.

2. Dne 27. 7. 2015 bylo na Okresním státním zastupitelství v Českých Budějovicích učiněno podání označené jako ,,Trestní oznámení pro zločin podvodu podle § 209 odst. 4 písm. b) a d) a trestný čin poškozování cizích práv podle § 181 odst. 2 písm. a), b) a dle odst. 3 písm. a) tr. zák. ve spojení s přitěžující okolností podle § 42 odst. a) , d), h), i), k), m), n)". Podání bylo státní zástupkyní postoupeno k dalšímu opatření policejnímu orgánu, který věc po provedeném šetření založil, neboť došel k závěru, že se nejedná o podezření ze spáchání trestného činu a nelze proto vydat záznam o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 z. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). O ukončení šetření byl stěžovatel vyrozuměn přípisem ze dne 1. 12. 2015.

3. Dne 7. 12. 2015 bylo doručeno na Okresní státní zastupitelství v Českých Budějovicích podání označené jako ,,Stížnost proti uložení bez dalšího opatření dle vyrozumění PČR ze dne 1. prosince 2015". Státní zástupkyně přezkoumala postup policejního orgánu a došla k závěru, že policejní orgán v souladu se shromážděným materiálem vyhodnotil, že v předmětné věci se nejedná o podezření ze spáchání trestného činu. Policejní orgán postupoval standardním způsobem, když vyrozuměl o založení věci, neboť šetřením nebyly zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, a odůvodňující zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu. Jelikož v daném případě nebyly zahájeny úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu, resp. policejní orgán postupoval podle zákona o Policii ČR, nemohl ani rozhodovat podle § 159a trestního řádu. Protože písemný přípis Policie neměl formu rozhodnutí, nebylo možné proti němu podat stížnost. O tom byl stěžovatel vyrozuměn přípisem ze dne 18. 12. 2015.

4. Dne 22. 12. 2015 bylo na Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích doručené podání posouzené jako podnět k vykonání dohledu nad postupem Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích. Krajské státní zastupitelství došlo k závěru, že závěry učiněné policejním orgánem i státní zástupkyní jsou správné, v činnosti nižšího státního zastupitelství nebylo zjištěno porušení zákonného postupu a podnět byl jako nedůvodný odložen. O tom byl stěžovatel vyrozuměn přípisem ze dne 18. 2. 2016.

5. Dne 23. 2. 2016 bylo učiněno k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze podání požadující vykonání dohledu nad postupem Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích a Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích. Vrchní státní zastupitelství bylo oprávněno vykonat dohled toliko nad postupem Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích. V postupu Krajského státního zastupitelství neshledalo žádných pochybení a podnět jako nedůvodný odložilo. Nejvyšší státní zastupitelství k následnému podání ze dne 25. 3. 2016 sdělilo, že není oprávněno v rámci výkonu dohledu postup vrchního státního zastupitelství přezkoumávat.

6. Porušení ústavních práv spatřují stěžovatelé zejména v porušení práva na efektivní vyšetření trestného činu, ve kterém stěžovatelé mají postavení poškozených, dále v odepření práva na účinné právní prostředky nápravy porušení práv, když se nelze domoci nápravy občanskoprávní cestou, dále v tom, že nezletilým nebyl přiznán status poškozených, a odvozeně i v zásahu do ústavního práva na nejvyšší dosažitelné zdraví. V ústavní stížnosti je namítáno, že Policie ČR v rozporu s trestním řádem neodložila věc usnesením, čímž byla poškozeným upřena možnost podat opravný prostředek. Podstatou ústavní stížnosti je tedy nesouhlas stěžovatelů s postupem orgánů činných v trestním řízení.

7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Ústavní soud opakovaně judikuje, že otázka předpokladů stíhatelnosti trestných činů nepatří do oblasti těch základních práv a svobod, které jsou součástí ústavního pořádku. Ústavní soud setrvává na doktríně, že trestní řízení představuje toliko vztah mezi pachatelem a státem, tedy že ústavně není zaručeno právo třetí osoby (oznamovatele, poškozeného), aby jiná osoba byla stíhána a odsouzena. Proto pouze stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán, jaký trest, popřípadě jaké jiné újmy na právech nebo majetku pachatele lze za jeho spáchání uložit. Úprava těchto otázek v trestním řádu nezakládá - v ústavní rovině ve smyslu ustanovení písm. d)y - žádné základní právo, aby proti jinému byla taková (trestněprávní) ,,satisfakce" uplatněna (srov. usnesení ÚS ve věci

sp. zn.

, usnesení ÚS ve věci

sp. zn.

, usnesení ÚS ve věci

sp. zn.

), což platí i pro stěžovatele.

9. Ústavní soud ve své judikatuře často zdůrazňuje, že podmínky trestnosti činu je třeba interpretovat ve světle zásad trestního práva, mezi které patří i princip ultima ratio (vyjádřený mimo jiné v z. č. , , srov. usnesení ÚS ve věci

sp. zn.

) a kritizuje tzv. hypertrofii trestní represe, když dochází k trestněprávnímu postihu za jednání, které je možno postihnout i soukromoprávní cestou (nález ÚS ve věci

sp. zn.

). Na zásadu subsidiarity trestní represe a možnost řešit věc prostřednictvím civilních soudů byl stěžovatel ostatně několikrát upozorněn.

10. Pokud by stěžovatelé měli oprávněně žádat vyšetření jimi popsané situace, vedoucí snad k pokračování příslušného řízení, pak jim takový právní nárok vzniká jen ve zcela zásadních lidskoprávních situacích. Muselo by jít, v roviněy, o zásah do práva na život, o hrozící nelidské či ponižující zacházení nebo o podobně intenzivní zásah (, , y).

11. Ústavní soud tedy v projednávané věci nespatřuje v postupu orgánů činných v trestním řízení zásah do stěžovatelem tvrzených práv.

12. Z těchto důvodů Ústavní soud podle ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. srpna 2016

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu