Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1251/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele M. O., zastoupeného Mgr. Ondřejem Milatou, advokátem, sídlem Stodolní 1293/3, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. února 2016 č. j. -21, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. srpna 2015 sp. zn. a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 2. března 2015 č. j. -98, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Novém Jičíně jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž bylo dle jeho tvrzení porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle d (dále jen " "), právo na rovné procesní postavení podle y, jakož i práva vyplývající z y a a y.

2. Z obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně (dále jen "okresní soud") byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, jehož se měl dopustit tak, že i přes trestním rozsudkem uložený zákaz řízení motorových vozidel řídil dne 8. 11. 2013 osobní automobil. Za uvedené jednání mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců a trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let. K závěru o stěžovatelově vině dospěl okresní soud zejména na základě výpovědi policisty, který stěžovatele v uvedený den zastavil při řízení motorového vozidla, kopie blokového lístku a odborného vyjádření k otázce zkoumání ručního (rukopisného) písma. Na jejich základě soud dospěl k závěru, že osobou, která řídila v uvedený den zastavené motorové vozidlo policistou, byl stěžovatel. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, na jehož základě Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a nově rozhodl tak, že stěžovatele odsoudil k peněžitému trestu ve výši 20 000 Kč a trestu zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Se skutkovými závěry okresního soudu se však krajský soud plně ztotožnil. Stěžovatelem podané dovolání následně odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením. V něm shledal, že stěžovatel uplatnil v dovolání pouze námitky zpochybňující procesní postup a skutkové závěry soudu, přičemž takové námitky nespadají pod žádný dovolací důvod. V hodnocení důkazů pak Nejvyšší soud neshledal extrémní rozpor mezi závěry soudů a provedenými důkazy.

II.

Argumentace stěžovatele

3. Dle stěžovatele soudy především pochybily, když konstatovaly, že není nutné zjistit, kde se nachází originál pokutového bloku z dané policejní kontroly, a že není nutné provést důkaz znaleckým posudkem. Pro stěžovatele zůstává nepochopitelné, že se tento originál pokutového bloku ve spise nenachází, a to přesto, že v tomto řízení bylo zpracováno odborné vyjádření z odvětví kriminalistická expertíza ručního písma, ke které byl originál tohoto pokutového bloku "zřejmě" k dispozici. Dle stěžovatele byla v daném řízení zcela převrácena zásada in dubio pro reo a stěžovateli je vytýkáno, že neprokázal svoji nevinu, když soudy jeho důkazní návrhy ignorovaly. Z uvedených důvodů stěžovatele navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

III.

Podmínky projednání návrhu

4. Dříve, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel posoudit splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný podle . Byl přitom veden následujícími úvahami.

6. Stěžovatel se v ústavní stížnosti domáhá pouze přezkumu provedených důkazů. Vedení důkazního řízení a hodnocení důkazů však patří k výlučným pravomocem nezávislých soudů, a Ústavní soud, který není součástí jejich soustavy, zasahuje do této jejich pravomoci zcela výjimečně, toliko při určitých druzích pochybení [srov. zejména nález

sp. zn.

ze dne 30. 6. 2004 (N 91/33 SbNU 377)]. První skupinou takových pochybení jsou případy tzv. opomenutých důkazů [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 18. 4. 2001 (N 63/22 SbNU 65)]. Pochybení tohoto druhu stěžovatel obecným soudům vytýká v podstatě toliko obecně, když namítá, že jeho důkazní návrhy byly ignorovány. Konkrétně uvádí pouze svůj návrh na vypracování znaleckého posudku v oblasti zkoumání písma. S tímto návrhem se však soudy logicky a srozumitelně vypořádaly (srov. str. 3 rozsudku okresního soudu a str. 6 rozsudku krajského soudu). Jejich odůvodnění pak nemůže Ústavní soud nic vytknout.

7. Další skupinu případů, v nichž Ústavní soud hodnotí ústavní konformitu důkazního řízení, tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů procesu dokazování procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 18. 11. 2004 (N 172/35 SbNU 315)]. Taková vada v napadeném řízení nevyvstala a stěžovatel žádnou obdobnou námitku nevznesl.

8. Konečně třetí tzv. kvalifikovanou vadou důkazního řízení mohou být v řízení o ústavních stížnostech případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257)]. K takovému pochybení tedy dojde, postrádá-li určitý závěr soudu jakoukoliv racionální, skutkovou či logickou oporu v provedeném dokazování. Podobný exces Ústavní soud v dané věci neshledal. Závěry soudů jsou jednotlivě i ve svém souhrnu logické a snadno odvoditelné z provedených důkazů. Soudy provedly dokazování v dostatečném rozsahu, když souborem nepřímých důkazů dospěly k závěru o vině stěžovatele. Neprovedení znaleckého posudku na tomto závěru nemůže nic změnit, neboť samotné odborné vyjádření sloužilo pouze jako podpůrný důkaz k výpovědi svědka a ke kopii pokutového bloku, která pro účely daného řízení dle Ústavního soudu úplně postačuje jako důkaz i materiál pro odborné vyjádření.

9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. července 2016

Josef Fiala v. r.

předseda senátu